Obrázek k článku GLOSA: Je úspěch Adama Pavlovčina v Superstar Pyrrhovo vítězství?
| Daniel Mohr | Foto: TV Nova

GLOSA: Je úspěch Adama Pavlovčina v Superstar Pyrrhovo vítězství?

Novou Superstar je podle očekávání Adam Pavlovčin. Pro něj samotného to však až taková výhra být nemusí.

Už když se talentová soutěž přehoupla do své poloviny, bylo nanejvýš jasné, že  vítězem bude právě on, neboť se nenašel nikdo, kdo by mu letos v jakémkoliv ohledu dokázal konkurovat. 

Vítězství v sledované televizní soutěži je jistě pro Pavlovčina velká radost. Když si ovšem divák vzpomene, jak dopadli předchozí vítězové, nabízí se otázka, zda by pro talentovaného zpěváka v konečném důsledku nebylo lepší, kdyby se Superstar nestal. Jasně, výhra dva milióny korun, nahrávací smlouva a vlna obrovské lokální popularity, to všechno je hezká výhra. Kdo by to nebral! Jenže s tím vším cirkusem, který vítěze čeká, tak trochu nezbývá čas na tvorbu. A té by se měla nová Superstar věnovat především.

Místo soustředění se na hudbu však bude Pavlovčin následujících několik týdnů či měsíců plnit titulní stránky bulvárních časopisů, objevovat se v nesmyslných televizních pořadech a bude vystaven obrovskému tlaku široké veřejnosti. Možná také proto ani jedno z debutových alb posledních vítězů nesklidilo bůhví jaký úspěch.

Když se podíváme do minulosti, z dlouhodobého hlediska se v tuzemském hudebním rybníčku zdají být úspěšnější ti, kteří soutěž nevyhráli. Můžeme zmínit Bena Cristovaa, Debbi nebo například Celeste Buckingham, která sklízela uznání i za hranicemi. Ti se totiž logicky vyhnuli prvotní monstrózní popularitě a náruči nenasytných manažerů, kteří vítěze tlačí do co možná nejrychlejšího vydání desky za účelem snadného a rychlého výdělku.

Pavlovčin má oproti ostatním vítězům značnou výhodu – je skrz na skrz muzikální. Zdá se, že právě on je zatím to nejlepší, co české a slovenské talentové soutěže přinesly. Má všechno, co ostatním vítězům chybělo. Ať už můžeme mluvit o snadno rozpoznatelné barvě hlasu, značné dávce osobitosti či jeho celkovém vzezření, kde sice někdy balancuje na hraně vkusu, ale právě to mu dodává punc jedinečnosti, díky které si ho budete pamatovat. Nemůže se stát, že byste ho někdy v budoucnu nepoznali.

Další nespornou výhodou pro jeho budoucí kariéru je, že již má svůj (celkem kvalitní) vlastní repertoár se svou kapelou Pace. Té se doposud nepodařilo prosadit, a právě proto se Pavlovčin nejspíš rozhodl pro účast v nekonečné talentové soutěži.

Superstar tak i dílem náhody dostala do rukou mimořádnou osobnost a měla by udělat vše proto, aby ji v budoucí kariéře podpořila, neboť jí úspěch Adama Pavlovčina může přinést dalších pár tisíc hudebních nadšenců, kteří se budou snažit jít v jeho stopách. Superstar by mohla díky takovému příběhu v příštích ročnících zažít nával talentů v castingových kolech. V opačném případě by už soutěž definitivně ztratila svůj smysl a dokázala by, že soutěžící jsou pro ni až na posledním místě.