Poslechněte si druhou desítku hudebníků z unikátního žebříčku, který vyšel v únorovém vydání časopisu Headliner.
Alžběta Dudová / Vnitrublok
Něžně, drze, žensky
Alžbětu Dudovou můžete potkat jako písničkářku s kytarou, která odzbrojuje suverénním a živelným projevem, v němž se míchá přirozenost rané Radůzy, sebevědomí Muchy a upřímnost Lucie Redlové. To vše je poučené současnými hudebními inspiracemi. A pak s kapelou Vnitrublok, kde vystupuje obklopena čtveřicí zkušených muzikantů, o nichž jasně vypovídá fakt, že je najdeme i v dalších spolcích se záběrem od MarZ nebo Emozpěv přes The Tap Tap až po doprovod Paulieho Garanda. Její texty jsou plné křehkosti i dekadence, poetiky i přímočarosti, spolu s hudebním rozptylem od pop rocku přes dream pop až po elektroniku a trip hop nabízejí eklektickou směs, v níž si svoje najde jak posluchač alternativnějších žánrů, tak i konzument mainstreamu. Debutové album, které by mělo shrnout téměř dvouletou existenci kapely, se chystá na jaro.
Antonín Kocábek
Earie
Nadějné vyhlídky po prvním singlu
Earie je zbrusu nová pražsko-říčanská skupina, kterou tvoří pouze zpěvačka, kytarista a elektronický producent. Kapela zatím vydala pouze jeden singl Paralysed a odehrála jen jeden koncert. Ale už z toho singlu je jasné, že Earie mezi naděje patří. Song Paralised jsem recenzoval v rubrice Feedback a napsal jsem o něm, že se jedná o zvukově bohatou písničku s výbornou atmosférou. Dramatické beaty, samply, ruchy a skřípoty, zajímavě pojatá kytara hnaná přes různé ohýbače zvuku a výborný zpěv. Takhle osobitá kapela má co nabídnout. A určitě nám to předvede už v dalším chystaném releasu.
Marek Reinoha
Etapa
Životem nabitý rock
Od doby, kdy Pepa Vlček v rubrice Feedback recenzoval singl Oni, vydala tato sympatická parta stejnojmenné debutové album. Písničky zaujmou vícehlasými, barevně spolu souznícími mužskými a ženskými zpěvy, ale rovněž tak akorát syrovou kytarou, která umí zvonit i až hard rockově hřmět. Celé to zajímavě ozvláštňuje zvuk houslí a ze spodu drží rytmika, která ctí písničky, a jak se říká „hraje pro kapelu“. Když se k tomu přidají dobře napsané songy, které mají hlavu a patu, vyjde z toho poctivý alternativní rock, který baví. Nic míň a nic víc. Etapa je příkladem toho, že když se to dělá srdcem, tak vlastně ani nic víc není potřeba.
Marek Reinoha
Fourtuna
Tajemno, melodie a snový svět
Písně Emily Brandi, německé umělkyně, jejíž hudební počiny hledejte pod jménem Fourtuna, ve vás jistě vzbudí zvědavost. Kdo je tahle tajemně působící žena? Loni v létě nás okouzlila na Headliner Pontonu pouze s kytarou. A i bez kapely a piana zněly její skladby fantasticky. Praha, kde žije, ji okouzlila během studia na Erasmu. Před třemi lety trávila lockdown na Šumavě a kariéru směřující převážně do světa filmu stočila k muzice. Inspirují ji například kolegyně Weyes Blood či Suzanne Sundfør. Poslechněte si její EP Who Cares about the World, snad brzy uslyšíme víc.
Šárka Hellerová
Barbora Hora
Intimní pohlazení po duši
V Brně působící bedroom písničkářka Barbora Hora loni vydala své debutové EP nazvané The Place I’m Missing. Na něm představila neotřelé nezávislé folkové songy postavené na kontrastu do detailů promyšlených zajímavých minimalistických kytarových linek a svého krásného hlasu a autentického vokálního projevu. V anglických textech zhudebňuje svoji poezii, ve které z feministického pohledu zkoumá úskalí každodenního života a intimní témata vztahů mezi lidmi. Barbora je výborná písničkářka a poslech její muziky je pohlazením po duši. Neměla by uniknout vaší pozornosti.
Marek Reinoha
Hothouse
Syrová dekadence napříč žánry
Hothouse je pětičlenná mezinárodní kapela sídlící v Praze, která v loňském roce vydala EP Light Was Brighter. Kapela jde cestou současného post punku a ve své hudbě recykluje různé hudební žánry přes noise až třeba k jazzové avantgardě, ale nezapře ani vlivy současné britské vlny nebo severských Ice Age či Viagra Boys. Tu rozlehlé, tu fragmentované instrumentální podání oplývá členitou dynamikou, oživuje ho trubka a nad tím vším ční charismatický, trýznivý a živočišný zpěv. Zkrátka je to výborný současný post punk plný nihilismu a syrově dekadentní atmosféry vlastní nicotnosti.
Marek Reinoha
chalapeño
Elektronický melodický klídeček
Za elektronickým duem chalapeño stojí producenti Vasilios Chaleplis a Patrik Slezák. Oba mají za sebou další hudební projekty, konkrétně Phil Lemon a DJ Leafur. Spojením dvou umělců vznikl skvělý elektronický počin chalapeño, který balancuje na pomezí EDM a breakbeatu. Na debutovém EP Endless Iridescence, jež vzniklo na podzim minulého roku, si pohrávají s lo-fi samply a analogovými perkusemi doplněnými o živé nástroje a pestré melodie. Jediné, co mě zaráží, je, že se o tomhle duu nemluví více!
Dominika Fuchsová
Chalupski
Lze tanec ztvárnit hudbou?
Václav Chalupský je šikovný skladatel z Tábora, který od pěti let studoval hru na klavír a později začal působit v různých táborských kapelách (živě hraje třeba s Kalle). Posléze založil projekt Chalupski, pod nímž začal vystupovat s vlastními vybranými kompozicemi na klavír. Jeho hudba, kterou vydal na loňském albu Improvisations for Dance, je postavena na minimalistických klavírních kompozicích, které Václav doplnil o elektrickou kytaru, syntezátory, bicí a různé beaty. Jedná se o nevtíravě krásnou, čistě instrumentální, alternativní, ale přesto velmi příjemnou a vnitřně dramatickou hudbu. Pokud patříte mezi vnímavé posluchače, Chalupski vám doslova uhrane. Dělá totiž hudbu, při jejímž poslechu zůstává tělo v klidu, ale mysl tančí.
Marek Reinoha
Charvinn
Rodí se česká Billie Eilish?
Pod pseudonymem Charvinn se ukrývá dvaadvacetiletá fotografka a autorka podcastu o hudbě Petra Charvátová z Prahy, která však má nakročeno ke kariéře zpěvačky. A zatím to vypadá, že k hodně slibné kariéře. Na kontě má sice zatím pouze dva songy maniac a midnight madona, ale oba zní naprosto senzačně! Oba mají výbornou produkci a berou si to nejlepší z aktuálních trendů, které míchají s temnými elektropopovými beaty, a zaujmou drzým feelingem. Charvinn připravuje debutové EP a určitě o ní ještě hodně uslyšíme.
Marek Reinoha
Chci pnutí
Hurá, divočina!
Najít v současné hudební zasněnosti a melancholii někoho, kdo jde na věc s humorem, radostně navzdory trendům a se sarkastickým ušklíbáním nad realitou, dá docela práci. Jenže v čerstvém triu (první koncert měli na jaře 2022) s dvojsmyslným názvem Chci pnutí se sešli tři už zkušení muzikanti. Zpívající kytarista a producent Daniel Šubrt (The Drain, Ginny Andro, Dayspeed Music), textař a rapper Adam Ernest (Matka, SEBE) a bubenice Eva Flídrová z punk’n’rollové dívčí čtveřice Sour Bitch. Každý si přinesl svoje a v novém projektu se tak proplétá hiphopová drzost i beaty, ostré classic-rockové kytary a divoká punková tempa. Nebo, chcete-li, elektropunk říznutý sedmdesátkovým bigbítem. Zní to svěže i divoce, a hlavně radostně. Už po půl roce činnosti se ještě před koncem loňského roku objevilo debutové album Ty ďáble, které zvukově dotáhl Risto Sokolovski. Pište si, že tady ještě bude veselo!
Antonín Kocábek