Seznamte se s pátou a finální desítkou hudebníků z unikátního žebříčku, který vyšel v únorovém vydání časopisu Headliner.
Swept Into Decay
Suicide Silence nové generace
Jestli u nás chybí nějaké kapely, tak právě ty prezentující aktuální formu deathcoru. Jedna taková parta se naštěstí loni objevila na klubových pódiích, jde o mladou ostravskou drtičku Swept Into Decay. Loni tahle parta vypustila do éteru pár singlů, kterým téměř nic neschází. Prostě solidní nálož té nejtvrdší muziky plné blastbeatů, hlubokých screamů a řízných riffů. Tak snad se brzy dočkáme debutového alba!
Lukáš Rešl
Andrea Šulcová
Zralá jazzová duše
V recenzi na rok starou debutovou desku Andrey Šulcové Pepa Vlček odkazoval na Joni Mitchell či Traveling Wilburys. Já bych ráda vyzdvihla, že je to hudba, která, když si ji pustíte v pravou chvíli, dokáže prozářit den, možná vytáhnout ze splínu, dodat odvahu. První píseň zkušené jazzové flétnistky s láskou k folku a country vznikla před čtyřmi lety a první autorské studiové album Opportunities patří k těm, u nichž máte pocit zralé muzikantské duše. Hudebnici do Nadějí zařazuji s odřenýma ušima – není žádný nováček. Loni dále nahrála EP se zpěvačkou a songwriterkou Alison Wheeler, se kterou se chystá koncertovat, je členkou Concept Art Orchestra. Kromě své kapely působí v několika dalších formátech a formacích… Ale věřím, že si splní své přání více koncertovat s vlastními skladbami a kapelou. A že i díky novému EP Life of a Song ještě více zazáří nejen na české scéně.
Šárka Hellerová
T1m3land
Dravá sonická jízda
Alternativně rockové trio T1M3LAND se dalo dohromady před necelými dvěma lety na Fakultě elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně. Premiéru si kapela odbyla v září 2022 na brněnském Yacht Festu a následně začala aktivně hrát nejen na domácí klubové scéně. Na jaře loňského roku byli vybráni do finále soutěže REC.Stage, kterou vyhráli, což jim umožnilo si zahrát na festivalech jako Colours of Ostrava, Votvírák nebo FM City Fest. Zatím mají venku čtyři singly Absinthe, Deconstruction, Vanilla Ice a ME2D. V jejich hudbě posluchač zažije originalitu. Vše stojí na ostrých, přepálených kytarových riffech, elektronických samplech, zajímavém zpěvu, rozličných brumech a šumech a příbězích v textech. Je to taková dravá a zábavná sonická jízda, která musí skvěle fungovat naživo. Na začátek letošního roku kapela chystá vydání dvou nových singlů Armáda pand a Lusk a připravuje materiál na debutové album.
Marek Reinoha
Tali
Krása slova na prvním místě
Natálie Schejbalová aka Tali je mnohem známější a etablovanější jako slamerka. Coby členka Czech Slam Poetry už se svými vystoupeními objela skoro celou zemi a jako instagramová influencerka a tvůrkyně slovních hříček se proslavila pod profilem Tady Tali. Až tak trochu na druhé koleji je u ní neprávem (!) písničkářství. A to ačkoli tvorbu písňového textu a scénáře na VOŠ při konzervatoři Jaroslava Ježka i vystudovala. Debutové EP Nelásky, s nímž jí hodně pomohl Honza Vacík (Čtvrtnasmrt) vyšlo v roce 2021, letos se objevil duet s kolegou Pavlem Čadkem a zároveň prý už vzniká i plnohodnotné album, které by měl produkovat Dominik Zezula. Podle všeho tak tohle křehké folkpopové jméno ještě uslyšíme.
Antonín Kocábek
Tchert
Pekelníci s kytarami
Chtěli byste slyšet temný hardcore s prvky blacku či doomu a zároveň vyžadujete současnou a produkčně zpracovanou nahrávku? Tak právě to vám nabízí kapela s ďábelským názvem Tchert. Koncem minulého roku jí vyšlo koncepčně poutavé EP Inti, které vás vezme na výlet temnou a vyostřenými kytarami sypanou cestou. Na rozdíl od jiných corových kapel si Tchert jdou po vlastní ose, oslovují zajímavou a svébytnou formou vyhrocené muziky.
Kapela naši redakci dokonce zaujala natolik, že si o ní v tomto Headlineru můžete přečíst samostatný článek s frontmanem Tomem Rothscheldem.
Lukáš Rešl
Valdemar on the Run
V obyčejnosti je síla
Valdemar on the Run patří ke kapelám, které jsme objevili díky naší rubrice Feedback, kde každý měsíc recenzujeme nahrávky, které nám pošlete. Stojí za ní písničkář, kytarista a zpěvák Valdemar Shíbal, jenž si postavil doprovod z muzikantů z konzervatoře. Kromě prvních singlů loni stihli vydat i první EP s názvem Už tam budeme! Je v tom trochu blues a zároveň i dost hravosti. Nezbývá proto než zopakovat slova kolegy Reinohy: „Mohu-li soudit, tak kapela umí hrát a umí psát kvalitní, v podstatě popové písničky, ve kterých se nebojí vlivů rocku, blues a folku, s neprvoplánovými oduševnělými českými texty. A ten kluk umí zpívat.“
Honza Vedral
Jan Váňa
Písničkář od Jordánu
Během dubna by měl u Indies debutovat táborský písničkář Jan Váňa. Za sebou má dvě EP a několik singlů, z nichž je patrná melancholie a mají v sobě křehký smutek. Básnické texty, zpěv, nálada, atmosféra – posmutnělé je tu vlastně úplně všechno. Album, které by mělo nést název A na Jordán dopadla tma, vzhledem k žánru zaujme produkcí. Postaral se o ni badfocus, jenž je spíše spojován s elektronickou scénou. Ale přesto by mělo jít o výsostně akustickou nahrávku. Váňa o ní říká: „Deska je o mém rodném Táboře a o stýskání po něm, o čase, kterého se bojím, ale taky o lásce, dešti a smíření.“ Podle prvních náslechů je na co se těšit.
Honza Vedral
Wheel Cherry
Hyperpop jede
Tohle je něco pro trendaře. Pod pseudonymem Wheel Cherry se skrývá básník Jakub Strouhal, který debutoval ípíčkem Discopláň vydaném na značce Divnosti. Jde o hyperpopovou záležitost v produkci Tomáše Tkáče, která akcentuje queer tematiku a libuje si v záměrně pokleslém zvuku. Z toho je jasné, že to není hudba pro každého, ale na druhou stranu dobře vyhovuje části posluchačů současných trendů. O tom ostatně svědčí i nominace na Objev roku v cenách Vinyla. A singl Moje tělo je z těch, které utkví.
Petra Divoká
whyohwhy
Uhrančivá melancholie pro citlivé duše
whyohwhy jsou nová brněnská kapela, o které se už od jejího prvního koncertu hodně mluví jako o naději tuzemského slowcoreu pro citlivé duše. Osobitá pětice tvoří minimalistickou hudbu postavenou na neotřelém přístupu k vokálům a kolektivní práci jednotlivých členů k jejímu celkovému vyznění. Kapela lavíruje mezi různými žánry, přičemž je možné říct, že dominují slowcore, dream pop nebo i trochu shoegaze. Zaujmou dva výborné ženské vokály podkreslené táhlými plochami elektrické kytary. To vše v kontrastu se zvukem vybrnkávané akustické kytary, komplexními podmanivými basovými linkami a precizně zahranými bicími. Hudba provází posluchače abstraktní potemnělou krajinou plnou neotřelé poetiky, nápaditých kompozic a promyšlených aranží. whyohwhy zatím vydali pouze tři singly, ale 13. února jim vychází debutové album Bruisess, na které se hodně těším.
Marek Reinoha
YS
Supernaděje?!
Asi už se dlouho nestalo, aby se ve zcela novém projektu sešli už natolik zavedení a ve svých žánrech superlativy provázení tvůrci. V duu Ys to je zpívající a žánrově zcela univerzální kytarista (a také filozof) Ondřej Krochmalný. Přezdívá se mu Orel a z mnoha jeho kapel lze zmínit aktuálně nejaktivnější kytarovku Planety nebo punkové Prohra Praha. Druhou částí projektu je zpěvačka a hudebnice Lenka Zbořilová aka Ivy Z., která má za sebou i účast v kapelách Billow nebo Strangers in the City. Ti dva spolu tvoří i korespondenčně, experimentují se zvukem a formou, proplétají dreampopové i krautrockové linky, a kromě kytar a elektroniky se nebojí použít ani dechové nástroje. Jejich hudba tak plave mezi různými sférami. Přesvědčit se o tom můžete z debutového alba Trading Gold for Garbage, které vyšlo v listopadu 2023.
Antonín Kocábek