Sugestivní otázka, co chybí českému hip hopu, existuje. Nebo spíš do vydání debutu Indy & Wich existovala. Vážné téma bez křeče.
Nedůvěra k oficialitám, naštvanost, srovnané myšlenky, tedy přemýšlení, argumenty a hlavně konkrétní pojmenování problémů – Indy už je starší a tohle je lyrická část debutu, na který se čekalo kvůli něčemu úplně jinému. Lehká nahrávka na DJe Wiche. Nezáleží na cenách, co dostal – jde o to, co za ním stojí. Pověst týpka, bez kterého by česká scéna byla hodně jiná, prázdnější. Stačí říct jméno jediné kapely = legendy. Peneři Strýčka Homeboyeby bez DJ Wiche na místě producenta a převážného autora podkladů by svůj Repertoár, označovaný za první opravdovou českou hiphopovou desku, natočili jen ztěžka nebo úplně jinak. A to by nás všechny mrzelo. Proto byl debut Wichovy vlastní kapely sledován ostře. Žiletky místo víček.
První věc: ta deska je temná, temnější než cokoli, co tu z tohohle ranku kdy vyšlo. Úvodní Síla slova stíná média s takovou razancí, že jsem musel pustit redaktorské místo v Rock & Popu. Dobře, bylo to trochu jinak, ale… „Z časů babylónský říše, ve svý pýše, dle biblických zdrojů, obdrželo lidstvo slovo – jazyk jako jeden z nástrojů k základní výbavě. Patříme k sobě jako hudba k zábavě a právě v tom je jádro pudla – ze spousty slov se nám v kapse otevírá kudla. Často bez příčiny – jsou to slova, a ne činy. To pravý slovo, co do pozoru staví – slovem určujeme, co je světlý a co tmavý,“ deklamuje Indy. A pokud v hip hopu o něco jde, je to právě síla slova. Indy & Wich vám budou od začátku cpát do hlavy, že přesně tohle je jim jasné – když jsou nastoupené armády, tak přece záleží na povelu. Indy se stylizuje do role kazatele a LA4 – třetí z party – je jeho učenlivý ministrant. Jeho projev není tak přímý, charisma mu ale nechybí. Měkčí, melodičtější hlas a neprvoplánové rýmy. To je prostě dohromady čistý hip hop.
Teď je ještě na řadě otázka: Drží celé album hudebně? Wich je především centrální mozek lidstva a hip hopu zvlášť. Samozřejmě že všechno, co byste od něj čekali, splnil. Ten cit pro samplování jemných jazzových vyhrávek mu nikdo nevezme. Jeho věc poznáte po prvních pěti vteřinách, ale neříká se tomu průhlednost, podbízivost nebo stereotyp. Tohle je zkrátka jasně čitelný autorský rukopis a pádná producentská ruka, o které ještě uslyšíte. Coby největší mafián vykrádá hlášky jiných part (nejlépe z věcí, které sám dělal) a vkládá je do textů. Je to vlastně vrcholná forma, humor skrz scratch. Nejlíp se to projevilo ve skladbě Téma, kterou asi dost ortodoxních hiphoperů nezkousne. Ale i tady je třeba sledovat pozorně. Zdánlivě nahodilá textově formalistická hříčka, v níž Indy rapuje tu o amerických syslech, tu o Karlu Mayovi, má vnitřní strukturu a hned několik sdělení. Jenom se soustředit. „Považujou rasistickej útok za hospodskou řež – běž, řekni jim to na rovinu sám. Že co? Že justice je demokratický střechy ztrouchnivělej trám.“
Chybí poučení na závěr. Tedy: média se stala specifickou kastou. Říkáme, co je dobré a co špatné. Dělíme svět a Indy & Wich podle nás žijí v části plné nejlepších muzikantů s nejlepšími debuty. Na klubové scéně už jsou hotové hvězdy, ale vzhledem k tomu talentu, který můžete čuchat, půjdou mnohem výš a bude záležet jen na tom, zda jim vydrží Orionovo heslo Bez nosů nahoru, jestli se podrží vlastního motta My tři, my nejsme žádný mistři, ne. Na nic si nehrajem‘ a pro vás hrajem‘.
Ať to dopadne jakkoli, album My3 je jedním z důležitých milníků českého hip hopu. To budu tvrdit, i kdybych za tuhle recenzi nedostal žádný kachle.