Pokud chcete zjistit, co se mimo hudební mainstream děje, nemáte genderové, žánrové ani jiné předsudky a baví vás konejšivě líná atmosféra klidného ostrova uprostřed jinak dynamického, místy až hysterického města, neměli byste ani letos chybět.
Letošní Headliner Pontony jsou opět se vstupem zdarma. Sice znovu nebudou na vodě, ale na pódiu uprostřed pražského Střeleckého ostrova, ale budou stát za to. Svými koncerty je 30. 5. otevřou Barbora Hora a Hello Incognito. Co jsou zač?
Barbora Hora
Po třinácti letech letos v dubnu do Prahy zavítal David Eugene Edwards, coloradský trubadúr, kazatel i mág spojený s kapelami 16 Horsepower, Wovenhand nebo Crime & the City Solution. Jeho koncert otvírala v Brně působící písničkářka Barbora Hora, která loni vydala svoje první sólové EP
The Place I’m Missing. Ve své zhudebněné poezii se skrze citlivou feministickou optiku zaobírá nečekanými úskalími každodenního života a v anglických textech zpracovává intimní témata vztahů k druhým, rodině, sobě a konfrontaci s děsivou, ale osvobozující prázdnotou, která zůstane, když je člověk sám se sebou příliš dlouho. Barbora Hora navíc dobře ví, o čem zpívá – deska totiž vznikala za pomoci Juliana Werla (Nichi Mlebom) na podzim roku 2021 v jurtě za Brnem, kde písničkářka v tu dobu pobývala. Kromě vlastní intimní tvorby je Barbora také jedním ze dvou hlavních hlasů brněnské kapely whyohwhy, na kterou v rámci letošních Headliner koncertů také dojde.
Hello Incognito
Letní Headliner koncerty jsou často o malých roztomilých náhodách, nečekaných spojeních i výjimečných situacích. Takže ani moc nepřekvapí skutečnost, že Barbora Hora a Hello Incognito jsou kamarádi, které spojuje nejenom malý jihomoravský label Bughead Records, na němž oba vydali svoje debutové desky, ale i přátelství a sdílená pódia. O čemž jsme v momentu, kdy se oba objevili na soupisce letošních kandidátů, samozřejmě neměli ani potuchy. O to milejší je, že se do sebe trefili s termínem a budou letošní sérii koncertů na Střeleckém ostrově společně otvírat. Hello Incognito na zmiňovaném labelu vydal svoji prvotinu Greenhorn, jejíž název odkazuje na jeho lásku k westernům i k faktu, že se sám považuje za zelenáče. Jak sám říká, kdyby žil v časech Divokého západu, zastřelili by ho při prvním přepadení dostavníku, protože by určitě udělal nějakou amatérskou chybu. Podobně to má i s tvorbou – říká, že nerozumí synťákům, takže má na desce místo nich třeba harmonium, skořápky, brumle, okarínu, valchu, různá chrastítka nebo dešťovou hůl. Nahrávka Greenhorn, kterou celkem tvoří sedm skladeb, tak sice staví především na silném písničkářském projevu, ale rozmanitá, zábavná a hravá je i zvukově.