Géniové, nebo šílenci? King Gizzard & the Lizard Wizard patří k pozoruhodným kapelám

Pokud v hudbě hledáte nový zvuk, nečekané postupy a přístupy k žánrovým fúzím, na tuhle šestičlennou partu, která kombinuje snad všechny doposud objevené hudební směry, se pozorně zaměřte.

Opravdu na světě není moc kapel, v jejichž muzice byste najednou slyšeli vlivy rocku, jazzu, elektroniky, psychedelie, popu, hip hopu i metalu. King Gizzard & the Lizard Wizard jsou v tomto ohledu dosti zvláštním hudebním uskupením, které rádo experimentuje se zvukem, a každé jejich album zní úplně jinak. Ale hlavně je tahle parta až přehnaně produktivní.

Jestliže vydávání desek není v současné době trendy, Australanům je to úplně šumák. Od svého založení v roce 2010 mají na kontě už neuvěřitelných 24 studiových alb a svým způsobem tak jdou proti proudu současnému mainstreamu. První nahrávky vydali
King Gizzard & the Lizard Wizard v roce 2011 v podobě dvou EP Anglesea a Willoughby’s Beach, jež byly nasáté špinavým garážovým rockem. O rok později pak světlo světa spatřila debutová deska 12 Bar Bruise, kterou kapela plynule navázala na předchozí ípíčka. Od té doby ušla dlouhou cestu, když začala postupně přecházet k více psychedelické formě a osobitému soundu.

Nahrajeme i pět alb ročně

Zajímavý zvrat přišel v roce 2015, kdy skupina vydala EP Quarters, které obsahovalo čtyři jamované, free jazzem inspirované skladby, přičemž každá z nich byla dlouhá přesně 10 deset minut a 10 vteřin. Po podpisu smlouvy s ATO Records v témže roce se zvuk kapely na sedmé studiové desce Paper Mâché Dream Balloon (2015) odklonil od rozšířených fuzzy úletů k více pohodovým, leč podivným popovým písním hraným na akustické nástroje.

Žánrovou rozmanitost skupiny potvrzuje i syntezátorová píseň Catching Smoke.

Následné Nonagon Infinity z roku 2016 pak ukázalo návrat k psychedelic-rockovým vlivům, ovšem v mnohem těžší a silnější podobě. Deska byla zvláštní tím, že jednotlivé písně na sebe navzájem navazovaly a závěr desky zároveň navazoval na její začátek. Sama kapela prohlásila, že se jedná o „první nedokončené album ve smyčce na světě“. Neotřelé a podivné přístupy společně s plodnou skladatelskou povahou vedou k tomu, že Australané vydávají alba ve zběsilém tempu a na každém z nich touží po hledání nových zvuků a cest.

Jejich skladatelské šílenství poprvé propuklo v roce 2017, kdy skupina během jednoho roku vydala pět desek. Možná i proto pak skalní fandy nepřekvapilo, když o dva roky později (2019) skupina vydala death metalem okořeněnou placku Infest the Rats‘ Nest, která skloubila metalové prvky se zavedeným špinavým rockovým soundem.

Ani v době pandemie se skupina nenudila a koncem roku 2020 nahrála desku K.G., jež byla nahrána na stejné nástroje, které skupina využila na jedné ze svých starších desek Flying Microtonal Banana (2017). Výsledkem tak bylo volné navázání právě na toto album, což kapelu vrátilo časem zpátky opět k více psychedelickému zvuku.

Ještě jste se neztratili? Tak dál. Ve stejný den vydání K.G. skupina vydala i dvojalbum živého koncertu Live in San Francisco ’16. Zároveň se tak jednalo o poslední nahrávky, na nichž se objevil bubeník Eric Moore, který z kapely v srpnu 2020 odešel, aby se mohl naplno věnovat svému vydavatelství Flightless.

Song Gila Monster z poslední desky.

Po období s deskou Butterfly 3000 (2021) a syntezátorových experimentech pak skupina loni (2022) vydala dalších pět alb, na nichž klouzala na vlnách thrash metalu, jazzu, hip hopu a funku. A pak vyrazila na dlouhou šňůru vyčerpávajících koncertů. Intenzivní koncertování pokračovalo i v první polovině roku 2023, kdy si zvládla zahrát i ve slavném amfiteátru Hollywood Bowl v Los Angeles.

Koncem června, nepřekvapivě, vydali King Gizzard & the Lizard Wizard další a doposud poslední desku se šíleně dlouhým názvem PetroDragonic Apocalypse; or, Dawn of Eternal Night: Annihilation of the Planet Earth and the Beginning of Merciless Damnation. Údajně ji ve studiu nahrávali stylem: co den, to jeden nahraný song. Při poslechu přímočaré a progresivní metalové nahrávky se tomu těžko dá uvěřit. Deska navíc fanoušky, které kapela svým šílenstvím nasbírala, opět utvrdila v názoru, že od ještěrčích králů lze očekávat opravdu cokoli.

Energické koncerty

Výhodou kapely je, že ve formě je i na koncertech. Šestičlenná sestava do živáků vnáší maximum energie a nasazení. Koncerty King Gizzard & the Lizard Wizard jsou výjimečné nejen díky precizní prezentaci propracovaných písní z pestré žánrové palety, ale také díky neotřelému vizuálnímu pojetí. Hraní doplňují abstraktní videa, která ještě víc podněcují celkový psychedelický prožitek z jejich muziky.

Headliner se o takový zážitek nenechal připravit na nedávném koncertu v pražské Lucerně, kterou skupina zcela odpálila do několika dimenzí. „King Gizzard & the Lizard Wizard svoji show otevřeli songem Doom City z alba Flying Microtonal Banana a do té doby nás dvě hodiny nenechali vydechnout. Bez hluchých míst kapela sázela pecky napříč bohatou diskografií, přitom zahalená v psychedelických barvách projekcí, které se spolu s muzikou spojily v komplexní a eklektický hudební zážitek,“ napsal o povedeném koncertu Marek Reinoha. „Publikum od prvních tónů hltalo tu záplavu energie a chemii mezi muzikanty, která se na pódiu odehrávala. Užívalo si každý song téměř po celou dobu s rukama nahoře, kterýma pohazovalo vzduchem dva nafukovací krokodýly. A když to všechno skončilo, zůstalo v příjemném opojení.“

Něco podobného lze očekávat i na letišti v Trenčíně, kde budou King Gizzard & the Lizard Wizard už z podstaty patřit mezi nejoriginálnější muzikanty. Festival Grape by se měl navíc dočkat jedné z prvních živých prezentací písní z čerstvě vydané desky, která je solidně našlapaná.