Vyjděme v naší interpretaci z názvu cyklu. Ten je klíčový: Po zarostlém chodníčku. Co to znamená? Domnívám se, že název má tři roviny. V názvu je na první pohled přítomno cosi přírodního. Něco, co není z městského prostředí, co není z Janáčkova Brna. Když ne Brno, tak to musí být Luhačovice. Janáček tam byl na ozdravném pobytu (trpěl plicním katarem a chronickým revmatismem) od roku 1886 nejméně dvaadvacetkrát a dohromady tam strávil víc než rok.
Druhý pohled na název má v sobě cosi elegického. Je to vzpomínka. Vzpomínka na něco, co se událo a už se nikdy nevrátí. Vzpomínka, která zarůstá trávou. Luhačovické pobyty byly pro Janáčka stavem blaženosti. V lázních měl pověst lva salonů, možná i kvůli šedivějící hřívě. Byl obdivovanou hvězdou luhačovického lázeňského korza, řečeno dnešním jazykem – byl místním playboyem. Vzpomínka tedy musí souviset s jeho nenapodobitelnou rolí lázeňské hvězdy.
Třetí výklad je asi nejodvážnější, ale podtrhuje jej fakt, že Janáček byl velkým milovníkem žen a často byl jeho zájem o některou z nich opětován. Zvláště proto, že manželku Zdenku kromě prvního tamního pobytu nechával pokaždé doma. V Luhačovicích pobýval postupně od roku 1902 až do smrti se všemi třemi klíčovými milenkami svého života. A protože se říkalo, že „když se Janáček zamiluje, ví to celé Brno“, domnívám se, že cyklus skladeb je do hudby zašifrovaným příběhem určitého Janáčkova milostného dobrodružství.
Naznačuje to i třetí rovina názvu promyšleného cyklu. Zní to odvážně, ale zarostlým chodníčkem může být velmi výrazné pubické ochlupení jeho tehdejší, nejspíše příležitostné milenky. Určitě to nebyla jeho první velká múza Kamila Urválková, protože ta se objevila až v roce 1903 a my víme, že první verze některých skladeb z Chodníčku pro harmonium vznikla už v roce 1900. To by ukazovalo na inspiraci pobytem v roce 1899, kdy už se po kolonádě pohyboval bez dohledu manželky. Bohužel, nepovedlo se dohledat, o které ženě cyklus Janáčkových kompozic je.
První skladba, moderato Naše večery zastihuje naši dvojici v důvěrném, nezávazném rozhovoru, do kterého v určitých momentech vpadá erotický podtón, zdá se, že se zájmem přijímaný partnerkou, ke konci skladby blaženě přivírající oči. Hladová laň se chytila do umělcových sítí.
Následuje Lístek odvátý. V nejkrásnější melodii celého cyklu se ocitáme ve večerních Luhačovicích, kde se náš párek blíže fyzicky sbližuje. Sladké polibky se mění ve vášnivé a živelnost se střídá s něžností. V autorovi se probouzí mužná síla, ale vzhledem k prostředí se jí pokouší utlumit. Co kdyby je někdo na opuštěné kolonádě potkal?
Potkal! Či spíše potkala. Pojďte s námi, to je třetí skladba z cyklu a souvisí se skladbou čtvrtou, jíž je Frýdecká Panna Maria. Janáček odtahuje svůj nový objev pln radostného očekávání do svého lázeňského apartmá a cestou potkávají jinou lázeňskou hvězdu, vznešeně působící vdovu po textilním továrníkovi z Frýdku-Místku, přezdívanou Frýdecká Panna Maria. Janáček netuší, že se jí tak říká, protože sice ráda okouzluje muže, ale nedává jim. V klamné představě, že by mohlo dojít na trojku, jí vyzve, aby šla s nimi.
Co se ale nestalo. Název Štěbetaly laštovičky říká všechno. Con molto přesně vyjadřuje kadenci slov obou rozpovídaných dam. Šestá skladbička Nelze domluvit! pak zachycuje, jak se v Janáčkovi v těch chvílích střídá rozzlobení se zklamáním, že si ženy vystačí samy. Je po toužebně očekávané trojce. Psychicky zdeptaný skladatel dává v sedmé větě paní továrníkové Dobrou noc a odebírá se konečně se svou přítelkyní na lože.
Co se mezi oběma pod pravou slováckou peřinou (Luhačovice si tehdy silně potrpěly na svůj regionální akcent) událo, těžko interpretovat. Název Tak neskonale úzko se nedá přesně vysvětlit. Mohlo to být Janáčkovo překvapení z jistých fyzických dispozic partnerky nebo naopak nějaká psychická frustrace z řečí frýdecké Madonny anebo třeba i výčitka, že zahýbá své manželce (to je opravdu odvážná představa), ale jisté je, že pokus o spojení končí v dojímavém larghettu V pláči. Ostatně, ani Janáček není šťastný. Moc se tentokrát jako milenec nepředvedl. Co chtěl říci poslední větou Sýček neodletěl, se totiž můžeme jen domnívat. Pravděpodobně nedošlo k vyvrcholení, možná ani ke spojení, protože „sýček neodletěl“. Jisté je, vzhledem k uspávajícímu závěru skladby, ze Mistr nakonec raději usnul.
Brněnský erotický chlubil se touto událostí nemohl po návratu z Luhačovic moc naparovat, ale zkušenost z nepovedeného večera se pokusil pro sebe jako poučení pro budoucí podobné případy zaznamenat hudebním zakódováním. Teprve po 125 letech se podobně jako kdysi v případě rozluštěného Máchova deníku podařilo objevit jednu neznámou část Janáčkova života a jeho osobnosti.
Teď někdy je nebo byl apríl, že? Tak vězte, že všechno, co jste četli, je vyfabulováno na základě reálných faktů. Všechno se tak mohlo stát, i když se nejspíš nestalo. V tom je kouzlo hudby. Do jedné jediné skladby si můžete promítnout desítky různých příběhů nebo nálad. Uvěřitelných i neuvěřitelných. Hudba podporuje naši fantazii. Proto ji milujeme.