„Zpráva o Bonhamově smrti se roznesla rychle. Tiskové agentury ji bleskově šířily po celém světě. V kancelářích firmy Atlantic Records, která před více než deseti lety pomáhala kapele s rozjezdem, se vysoce postavení úředníci hroutili do křesel a sekretářky plakaly. V klubech jako Rainbow v Los Angeles se scházeli fanoušci a truchlili společně, jako by se mu v místech, která Bonzo rád navštěvoval, cítili blíž. Samozřejmě, že se znovu vynořily řeči o prokletí Led Zeppelin, ale většinou jen lidé společně nesli svůj smutek a bolest. Dokonce i ti, kteří ho neznali, cítili, že svět ztratil někoho výjimečného.“ Tak v knize Schody do nebe vzpomíná tour manažer Led Zeppelin Richard Cole na tragický konec bubeníka Johna „Bonzo“ Bonhama a pokračuje hořkou vzpomínkou, jak na pohřbu novináři otravovali zbývající členy Led Zeppelin s otázkami na budoucnost kapely místo toho, aby jim dopřáli klid na truchlení.
John Bonham zemřel náhle 25. září 1980, když se udusil zvratky. Den předtím, po zkoušce na blížící se turné v USA, se kapela i s techniky vydala do domu Jimmyho Page. Po půlnoci opilého Bonhama odnesli spát. Našli jej až mrtvého následujícího odpoledne, kdy už jim přišlo podezřelé, že stále nevylezl z postele. Podle vyšetřování vypil přechozí den zhruba 40 panáků vodky, následná pitva vyloučila další látky, i když se vědělo, že Bonham v posledních letech před smrtí užíval heroin.
Byla to rána pro kapelu i rockový svět. Podzimní turné bylo zrušeno a Led Zeppelin, navzdory šuškandě, že Bonhama někdo nahradí (mluvilo se například o bubenících Vanilla Fudge, Electric Light Orchestra, Jeff Beck Group a několika dalších) se nakonec rozhodli kapelu rozpustit.
„Nemůžeme pokračovat bez Bonhama,“ řekl Robert Plant na schůzce hudebníků s managementem. Jak ve výše zmíněné knize vzpomíná Richard Cole, nikdo ze zúčastněných nebyl proti, všichni do jednoho umělce podpořili, ačkoliv to pro ně znamenalo konec zaměstnání. Skupina pak skrze vlastní vydavatelství Swan Song vydala stručné prohlášení: „Ztráta našeho drahého přítele a hluboká soustrast, kterou cítíme k jeho rodině, spolu s vědomím nerozlučnosti, jež sdílíme se svým manažerem, nás vedou k rozhodnutí, že nemůžeme pokračovat tak jako dřív.“ Fascinující, místy neuvěřitelný příběh Led Zeppelin se tak definitivně uzavřel.