„To je pro mě nemožné rozhodnout, určitě přijeďte dvakrát,“ odmítá basista Michael League doporučit, zda mají fanoušci upřednostnit jeho brněnský koncert se Snarky Puppy, nebo intimnější akustické vystoupení, které odehraje s pianistou Billem Laurencem. Každopádně ti nedočkavější vyrazí na JazzFestBrno do Besedního domu již 17. února – v ten den zde hyperaktivní basista, který má na kontě nespočet projektů, vystoupí vzácně jen v duu. 1. května se pak vrátí s hvězdami jazzu a funku Snarky Puppy, aby zde oslavil dvacáté výročí svého hudebního dítěte.
Snarky Puppy jsou ceněný hudební kolektiv, s nímž Michael League prožil leccos. Mimo hudebních dobrodružství se během dvaceti let působení zdokonaloval v péči o členy formace – jejich spokojenost je podle něj zásadní, protože úspěšná kapela může být jen ta, která se nerozpadne. V případě mnohočlenné saně, jakou Snarky Puppy jsou, to vyžaduje hodně práce. Nicméně doby, kdy kvůli náročnosti projektu rozpad reálně hrozil, prý už pominuly.
„Kdyby mě napadlo skončit, přemýšlel bych o tom, co všechno jsme do kapely investovali a kolik let nám trvalo dostat se tam, kde jsme. Když si tohle všechno připomenu, nikdy to nezahodím,“ říká League. Tvrdí sice, že asi nikdy nebude mít pocit, že „to dokázal“, ale už ani on, který se obvykle vyjadřuje poměrně skromně, nemůže popřít nesporný úspěch, který má se svou formací na světové hudební scéně. Loni začátkem roku si kapela přičetla další prestižní ocenění. Čtyři čárky za své dosavadní Grammy mohla přeškrtnout, když si přidala do sbírky pátou sošku za album Empire Central, jež vydala v roce 2022.
Výkon Snarky Puppy při nahrávání alb podporují fanoušci přítomní ve studiu.
League se rozhodl, že deskou, která na nejprestižnějších hudebních cenách světa bodovala v kategorii Nejlepší současné instrumentální album, vzdá hold státu, kde studoval hudbu a kde skupina vznikla. „Chtěl jsem tím albem uctít některé texaské muzikanty a vzdát hold Texasu jako takovému. Zároveň si myslím, že ta deska a způsob, kterým jsme ji nahráli, připomněla publiku, kdo jsme a že jsme na prvním místě kapela, která chce lidem hrát naživo. Myslím, že jsme to udělali správně,“ vysvětluje League, jenž spolu se svými spoluhráči během nahrávání (jako už v minulosti několikrát) otevřel dveře fanouškům.
„K nahrávání jsme přizvali něco kolem stovky lidí. Děláme to, protože kapela před publikem hraje úplně jinak, než když jsme ve studiu sami. Máme pocit jako na koncertě a z nahrávky je to pak cítit.“ Poprvé energii živého publika ve studiu Snarky Puppy využili při nahrávání alba Tell Your Friends, které vyšlo v roce 2010 a znamenalo zlom v jejich diskografii. Brzy po jeho vydání skupina vyjela na první evropské turné a vzedmula se vlna zájmu, která trvá dodnes.
„Dělal jsem odhadem tak na osmi nebo deseti albech, opravdu nevím přesně,“ směje se League otázce, na kolika deskách se podílel minulý rok. Ukončil ho každopádně spoluprací se zpěvačkou Mama Sol. Byla to prý unikátní zkušenost, protože šel do studia vůbec poprvé bez jakékoli přípravy. „Bylo to fantastické. Byl jsem ve studiu s lidmi, které znám, a díky tomu jsme si to mohli skvěle užít. Byla to opravdu zábava,“ vzpomíná League a razantně zavrhuje nápad, ať stejný přístup zkusí se Snarky Puppy. „Absolutně ne. Nešlo by to, je nás moc,“ říká razantně. Ale pak o tom chvíli přemýšlí. „I když záleží na projektu, kdyby šlo třeba o hip hop, možná bychom zvládli dát dohromady nějaký improvizovaný groove.“
V roce, kdy se Snarky Puppy zakulatil sbírku Grammy, vydal každopádně další dvě důležité desky. S kapelou Bokanté, již založil před osmi lety se zpěvačkou Malikou Tirolien, která je původem z Guadeloupe, dal dohromady třetí album History. Na něm se vydal za kořeny blues do západní Afriky.
S kolegou Billem Laurancem, který stojí po jeho boku od začátku Snarky Puppy, League v době covidové pandemie nahrál album Where You Wish You Were. „Neplánovali jsme to, prostě se to stalo, když jsme uvízli v Evropě a měli čas,“ říká o genezi nahrávky, při jejímž natáčení Laurance usedl ke klavíru a on sám k akustické base, kytaře a bezpražcové arabské loutně oud. Vznikla velmi intimní akustická deska, s níž oba hudebníci aktuálně jezdí po světě, než se opět vydají na cesty v početnější společnosti Snarky Puppy.
Dvojice Michael League a Bill Laurance nabízejí daleko komornější zážitek než Snarky Puppy.
„Na pokračování tohoto evropského turné jen ve dvou s Billem se opravdu těším,“ usmíval se Michael League, který během našeho rozhovoru pobíhal po větrné terase na španělském ostrově Gran Canaria a domlouval s místními detaily večerního koncertu.
„Budeme jen sami dva jezdit autem a užijeme si to v pohodě. Bude to dost rozdíl od obvyklého hektického tempa. Je to pro mě trochu jako dovolená. Cítím v tomhle projektu svobodu. Cítil jsem ji i při nahrávání a užívám si ji i při koncertech.“ Brzy se o tom budou moci přesvědčit i diváci na JazzFestuBrno.
Seznamte se
Před dvaceti lety basista Michael League studoval jazz v texaském městečku Denton. Pro účely školního projektu tehdy založil desetičlennou kapelu Snarky Puppy. První koncert skupina odehrála na náměstí v podniku J & J Pizza. Formace, která si hraje s fúzí žánrů různé provenience od jazzu přes rock až po rozličné odstíny world music, má na svém kontě pět Grammy, poslední z nich je za předloňské album Empire Central, na němž Snarky Puppy vzdávají hold texaské hudbě.