Z něj skupina sestoupí 13. června do Malé sportovní haly v Praze, kde odehraje očekávaný koncert. Skupina, která vznikla na přelomu století, reprezentuje mladší a progresivnější metalovou vlnu, která se již dávno nebojí experimentovat se zvukem a kombinacemi nejrůznějších žánrů a směrů.
Příběh dnes uznávaných a inspirativních muzikantů se začal rodit v roce 1996 ve městě Bayonne na jihozápadě Francie. Zde se dva bratři, tehdy devatenáctiletý kytarista Joe Duplantier a jeho o pět let mladší bratr Mario (bubeník), rozhodli založit deathmetalovou kapelu s důrazem na promyšlené melodie a technicky náročnější rytmiku. Začali společně zkoušet v garáži, přičemž k sobě přizvali kytaristu Christiana Andreua a časem i jeho kamaráda baskytaristu Alexandra Cornillona. Začínající parta si postupem času zvolila jméno Godzilla a vydala několik demo nahrávek.
Roku 1998 došlo v kapele k první a zároveň doposud poslední personální změně, když odcházejícího baskytaristu Cornillona nahradil Jean-Michel Labadie. Spolu s ním pak kapela musela o tři roky později změnit z právních důvodů jméno a v témže roce vydala pod pozměněným názvem Gojira své první studiové album Terra Incognita inspirované zejména velkými deathmetalovými jmény jako Morbid Angel, Sepultura nebo Death.
V době psaní první desky se frontman Joe Duplantier záměrně odstěhoval mimo civilizaci, aby společně se svou tehdejší přítelkyní žil dva roky v chatě, kterou si sám postavil. „Žili jsme tam dva roky, bydleli jsme při svíčkách, pili vodu z potoka a vařili na ohni. Vím, že to zní jako klišé a kýč, ale bylo úžasné být blíže stromům a ptákům a probouzet se každé ráno obklopen rostlinami. Spousta textů pro debutové album vznikla právě na základě téhle zkušenosti,“ rozpovídal se Joe Duplantier pro magazín Revolver. Odkaz na jeho „lesní“ zkušenost a lásku k přírodě reflektuje videoklip k písni Love.
Monstrum roste
Pravdou je, že první úspěchy zaznamenala Gojira ještě před vydáním prvotiny, když si v rodné Francii zahrála jako předskokan deathmetalových velikánů Cannibal Corpse. Od té doby se Francouzi postupně začali více zarývat do povědomí širší metalové komunity. Po debutu přišla druhá, o něco rychlejší a našlapanější deska The Link (2003).
„Všechny písně jsme složili během jednoho roku. Druhou desku jsme dělali doma, jako většinu našich nahrávek, a je v ní hromada chyb skloubených dohromady tak, aby vznikl zajímavý zvuk. Všechno jsme dělali obráceně a špatně, ale výsledkem je něco velmi osobního. Na vokálech není téměř žádný delay ani reverb, všechno je to hodně syrové a upřímné,“ osvětlil pozadí vzniku druhého alba Joe Duplantier pro časopis Metal Hammer.
Ještě ten rok vystoupila Gojira na Furyfestu, což byl předchůdce jednoho z největších francouzských festivalů Hellfest Summer Open Air. Svými našlapanými koncerty si postupně vytvářela silnou fanouškovskou základnu. Rok po vydání The Link se Joe Duplantier objevil i na titulce dubnového čísla časopisu Rock Hard. Díky úspěchu druhé desky se Gojira rozhodla nahrát i její live verzi, kterou si v roce 2004 sama produkovala a distribuovala.
Dalším a tentokrát opravdu zásadním milníkem bylo vydání třetího, průlomového alba From Mars to Sirius. Kritici z něj šíleli. Vyšlo v září roku 2005 v USA u společnosti Prosthetic Records a ihned si ho všimli nejen fanoušci tvrdé a extrémní muziky. Gojira zaujala promyšlenými texty o důsledcích neudržitelného lidského jednání.
Album vyneslo kapele účast na severoamerickém turné s velkými metalovými skupinami Lamb of God, Children of Bodom a Behemoth. Gojira rostla stejně plynule, jako vydávala své desky a inspirovala i celou řadu slavnějších kapel kolem sebe. Francouzi v metalu nastartovali něco nového.
Grammy a další úspěchy
V průběhu dalších několika let už metalový svět netrpělivě očekával, s čím dalším Gojira přijde. Přitom nikdo nevěděl, co od kapely s každou další nahrávkou čekat. Rok 2008 přinesl progresivnější placku The Way of All Flesh, na které se objevuje třeba skladba Adoration for None s řevem Randyho Blytha z Lamb of God. Gojira přitahovala slavná jména stejně jako fanoušky. Kapela nadále přinášela inovativní pojetí metalového soundu, jenž v kombinaci s těžkými texty a tématy o životním prostředí působil jedinečně. Úspěšný rok jim přinesl i roli předskokanů Metalliky.
S deskou The Way of All Flesh přišla pro kapelu také zásadní změna. Joe Duplantier se přestěhoval do New Yorku, kde začal stavět vlastní studio. V něm Gojira roztočila další desku L‘Enfant Sauvage. „Turné bylo tak intenzivní, že jsme všichni vyhořeli. Došlo ke spoustě změn a také jsme si vzali trochu volna, abychom se mohli věnovat jiným věcem. L‘Enfant Sauvage byl pak pro nás začátek něčeho velkého a nového. Byla to doba experimentování a mám pocit, že jsme tehdy dosáhli zvuku, se kterým jsme začínali,“ popsal pro Metal Hammer. Zajímavé je, že v té době (rok 2012) se měla Gojira zároveň chystat na další společnou tour se svými oblíbenci Lamb of God. Tour však bylo zrušeno kvůli nešťastnému incidentu Randyho Blytha na koncertu v Praze, při němž zemřel fanoušek.
Ani ztráta takové příležitosti Gojiru nezastavila. Kapela na sobě stále pracovala a o čtyři roky později vydala svou doposud nejzásadnější desku Magma, která ji vystřelila mezi metalovou smetánku. Oproti předchozím nahrávkám Francouzi zapojili mnohem čistější vokály a naladili se na atmosféričtější vlnu plnou emocí. Deska byla také mnohem přijatelnější pro širší posluchačstvo. Uznání si získala mimo jiné u kytaristy Metalliky Kirka Hammetta, který ji označil za „neuvěřitelné umělecké dílo“.
Na lehce ponuré atmosféře se podepsala nešťastná rodinná událost. V době nahrávání totiž zemřela matka obou bratrů Duplantierových. „Bylo to pro mě a mou rodinu těžké období. S Mariem jsme byli uprostřed nahrávání několika prvních skladeb. Když jsem dělal kytary, moje máma byla v nemocnici… Když skládáme písničky, snažíme se být upřímní sami k sobě a ke svým emocím a předat to, co v nás je. Ta nahrávka je jen upřímným odrazem toho, jací přirozeně jsme,“ řekl Joe Duplantier webu Loudwire.
Nahrávka byla doposud nejúspěšnější a vysloužila si místo v nominaci na ceny Grammy, konkrétně v kategoriích nejlepší rockové album a nejlepší metalový počin za singl „Silvera“. V prvním týdnu po vydání alba se ve Spojených státech prodalo na 17 000 kopií a v žebříčku Billboard 200 dosáhlo 24. místa. Magma se v té době stala nejprodávanější deskou kapely. Následující Fortitude úspěch ještě znásobilo. Zvlášť pozoruhodný byl singl Amazonia, který se týká problematiky vypalování pralesů.
Úspěch posledního alba Gojiru utvrdil na pozici jedné z nejprodávanějších a nejúspěšnějších metalových kapel současnosti. Je otázkou, kam ještě Gojira poroste, ale už jen fakt, že se o ní často zmiňují muzikanti z nejužší metalové špičky, z nich činí kandidáta na jednu z budoucích legend žánru. Neustálá touha se zlepšovat, přijímat nové vlivy a tvořit neotřelou muziku se zajímavými nápady dělá z Francouzů velkou metalovou kapelu, jejíž koncerty jsou pokaždé událostí.
Aktivismus hudbou i jinak
Svůj nesouhlas s aktuálním celospolečenským nastavením vůči environmentálním otázkám dává Gojira nahlas vědět i mimo muziku. Frontman Joe Duplantier dlouhodobě podporuje hnutí Greenpeace a organizaci Sea Shepherd, která vybírá zdroje na ochranu mořských živočichů, zejména ohrožených druhů. Kapela často podporovala různé ekologické akce i skrze svá vystoupení. V minulosti se například zúčastnila multižánrového hudebního festivalu Le Cabaret Vert v Charleville-Mézières, který je šetrný k životnímu prostředí a jehož cílem je snížit dopad na životní prostředí. Dále vystoupila na festivalu Emmaüs Lescar-Pau ve Francii v roce 2015, který pořádá mezinárodní hnutí pro boj proti chudobě a bezdomovectví. V neposlední řádě Gojira podporuje i domorodé obyvatelstvo z brazilských amazonských pralesů. Organizuje měsíční sbírku pro brazilskou charitativní organizaci Articulation of Indigenous People of Brazil (APIB), jež se zabývá právy původních obyvatel Brazílie. Výdělek je pak věnován těm, kteří jsou postiženi násilím, nucenou prací a ztrátou své původní půdy v důsledku odlesňování amazonského regionu brazilskou vládou.