Sebastian se v Praze kvůli rozhovoru zastavil cestou mezi domovem v Liberci a zkušebnou v Ústí nad Labem, kam v říjnu často jezdil za kapelou a svým týmem. Zkoušky byly intenzivní, protože křest nové desky sBohem musí vyjít stoprocentně napoprvé. Bude se konat 12. listopadu v pražském Roxy. Koncert se koná o deset dní později oproti původně plánovanému termínu. Sebastian ho přeložil, aby měl na pódiu po svém boku parťáka ODD, který ale zároveň chtěl mít jistotu, že bude přítomen porodu svého druhého dítěte – a ten vychází přibližně na původně stanovené datum. Na nové desce hostují Marpo, Poetika, Adam Mišík a Sofian Medjmedj. Ti všichni budou v Roxy taky.
Hosté ve čtyřech skladbách na vaší nové desce zaujmou na první poslech…
Po dvou deskách, které produkoval ODD, který se mnou hraje v kapele, jsme novou desku nahrávali s Enthicem. Trávil jsem u něj hodně času a dostal se do nového okruhu lidí, získal trochu jiný pohled na muziku, a proto jsem se rozhodl pro tyhle featy. Kdybych nenahrával s ním, asi by tam nebyly. Upřímně řečeno, když věci nejdou snadno, nelámu je přes koleno. A třeba Sofianovi jsem písničku posílal v lednu a natočili jsme ji před dvěma týdny. Já už bych to vzdal, a to by byla škoda, zrovna písnička Ledovej klid je na jiné téma než zbytek desky a je trochu bluesová. Taková depka – delirium a pití. Je to o životě, že je občas hořkej. Jsem na ni dost pyšný.
Zbytek alba taky připomíná, že život, konkrétně vztahy, jsou někdy hořké.
Změnil jsem v životě některé věci. Mimo jiné jsem se rozešel s přítelkyní, s níž jsem byl deset let. Tahle deska, která vychází po čtyřech letech po albu Rub a líc, se jmenuje sBohem. První význam je rozloučení s přítelkyní a druhý je spojený s vírou – ten duchovní význam není jen slovní hříčka, jsem částečně věřící.
Hudební inspirací k písni Nevinná jsou Bring Me the Horizon.
První písničky jsou o tom, že jsi ve vztahu, pořád se to snažíš vybojovat, nejde to, jsi nešťastný. Pak přijde fáze, kdy si uvědomuješ, že to asi změnit nelze, a protože ti v tom není úplně dobře, vykašleš se na to. A nakonec vztah skončil a ty se na něj koukáš s nadhledem a srovnáš se s tím. Poslední dvě písničky jsou o novém životě. Není to ale stesk. Spíš oslava toho, že máš nový život, ve kterém ti je líp. Nepotřebuju se vracet.
Takže je to deska o vztazích?
Ano, je to vztahové téma, ale žádné „chybíš mi, potřebuju tě“. Každý song má jiný význam a vznikl v jiném období. Závěrečné vyznění je doufám pozitivní. Každá písnička je jiná – jsou tam tvrdé, bluesové i moderní popové věci. A jedna, Asi jsem blázen, je vyloženě rádiovka.
Působí to jako reflexe dost těžkého období.
Byl jsem ve vztahu, ve kterém jsem byl přesvědčovaný, že jsem toxický manipulátor. Až když jsem se z něj dostal, byl jsem znovu schopen nahlédnout, jaká je realita. Já už byl ve stavu, že jsem skoro přestával věřit sám sobě. Potřeboval jsem se z toho kruhu vymotat, abych zjistil, že problém byl jinde.
Velký vliv na celkové vyznění mělo, že jsem poznal Enthica (Josef Bienieks, pozn. red.) a u něj další kluky a změnil jsem styl psaní. Nesnažil jsem se tentokrát vybírat hezká poetická slova, co dobře zní a dobře se poslouchají, chtěl jsem všechno říct hovorově. Když jsem se bavil třeba s Benem Cristovaem, který mi s některými písničkami pomáhal, říkal mi, kámo, ale takhle bys mi to přece nevyprávěl, kdybychom si tady spolu jen tak povídali. A jestli chceš, aby to poslouchali lidi ve tvém věku, musíš jim to říct tak, jak se spolu normálně bavíte. Nezištně mi pomáhal a desku hodně ovlivnil. Měl pravdu a já začal volit jiná slova. Nechci říct, že to je rapové, to by bylo hodně nadnesené, ale říkám, co mám na srdci, přímočaře. Nehledám poezii, tohle je realita.
Když jsem desku odevzdával, bylo mi maličko líto, že jsem na ní nezpracoval i další témata, ale tohle má příběh a já doufám, že tam ten vývoj lidé uvidí a pochopí, že to je ze života. Plánovali jsme původně zařadit i dřívější singly a jen dopsat pár písní, ale pro mě by to v tu chvíli bylo nicneříkající. Chtěl jsem, aby na albu zazněly jen písničky, které jsme dělali s Enthicem. Na další témata se vrhnu brzy, už teď mi tvorba chybí, mám v plánu vydat sBohem, jen chviličku si odpočinout a vrhnout se na něco dalšího. I proto, že jsem měl v plánu desku vydat dřív, ale reálně vznikala posledních osm měsíců a úplně nejvíc jsme udělali v samém závěru.
Na albu sBohem hostuje mimo jiné Marpo.
Zmínil jste, že jste si přál, aby deska zněla, jako když si povídáte s přáteli. Musím ale přiznat, že když v songu Nezapomínám s Marpem zazněla ostrá vulgarita nejen od něj, ale i od vás, překvapilo mě to.
Není tam proto, že by se mi zdálo, že zní krutě, nebo že budu za frajera. V rámci stavby toho songu ale dává smysl. Marpo si do té písně něco dopsal a hodilo se to zopakovat. Do rádií jsme to museli vypípat. Přišlo mi ale zajímavější, že vůbec hrála takový žánr. Původně jsem chtěl, aby celá ta deska zněla takhle ostře. A Nevinná s Poetikou je pak ten přelomový song o momentu, kdy jsem si uvědomil, že je opravdu konec a už minulost neřeším. I proto zní tak jinak. Nechci se ohánět metalcorem, ale je to něco, co jsem tu česky neslyšel. Nezní to jako Kabát, nic proti nim, ale je to mladá věc. Chtěl jsem to přiblížit Bring Me the Horizon. Věděl jsem, že na desce jiné písničky potáhnou víc, ale chtěl jsem jako jeden z prvních singlů tohle, protože to je ta změna.
Proč jste se po dvou deskách, které produkoval již zmíněný Ondřej Turták alias ODD, rozhodl, že je čas na změnu?
Životy se proměňují. S Ondrou jsme zažili v době, kdy jsme dělali písničky s Atmo Music, obrovský úspěch. Kam jsme přijeli, byly tisíce lidí a všude jsme byli za hvězdy. Užívali jsme si to. Opilost na koncertech, opilost před koncerty… Bylo toho hodně. Zažil jsem to pak i sám za sebe a Ondra toho byl pořád součástí. Pak se to změnilo – já měl operaci hlasivek a Ondra se stal poprvé tátou a svůj život extrémně uklidnil. Z muziky se najednou stala práce – potřebujeme singl, přijeď v jedenáct, máme na to dvě hodiny a odpoledne další dvě… Posílal jsem navíc písničky, které směřovaly k tomu, co slyšíte na desce, chtěl jsem změnu, a Ondra se chtěl spíš držet dál v rádiovém konceptu a v tom, co se ode mě čeká.
Proč vám to už nevyhovovalo?
Stalo se mi, že mi na koncertech začínalo být trapně, že některé písničky zpívám. Celkově jsem to totiž nikdy nebyl úplně já – už od začátku. Vždy jsem se trochu hlídal a snažil se naplňovat očekávání, která se nějak na začátku definovala. Můj život mimo koncerty byl ale jiný. Vyrostl jsem s bojovými sporty, jezdil závodně na snowboardu a byl jsem král večírků. A to se do mých písniček vůbec nepropisovalo. A když pak už i tvoření bylo podobně sešněrované, potřeboval jsem to udělat jinak. Není to nic proti Ondrovi, má to nějak zažité, ale nebyla to už zábava a já jsem si přestával věřit.
Proč jste vydával hudbu, o které máte nyní pocit, že jste to nebyl vy? Protože vás poslouchaly děti?
Chtěli jsme udržet rádia. O děti ani tolik nešlo – to jsem si uvědomil už u druhé desky a už na ní jsem kladl důraz na to, aby texty zněly dospěleji. Což se povedlo, nějaké starší posluchače jsme nabrali. Kromě toho mezi prvním a druhým albem uběhlo asi osm let, takže lidi zestárli s námi, někteří odešli, kdo chtěl, zůstal. Základ byl, že jsme chtěli udržet komerční potenciál. Ovšem ve chvíli, kdy jsme opustili vydavatelství a přešli ke konkurenčnímu, nás rádia přestala hrát. Tam trochu začal problém. Čtyřmi singly jsem se to pokusil zlomit, ale pak jsem si řekl, že nemá smysl to zkoušet dokola stejnou cestou. I když už jsem se do rádia dostal, nefungovalo to jako dřív. Byl jsem třeba devátý nebo desátý nejhranější, ale to je málo.
A tenhle mladý kluk, Enthic, o mě hodně bojoval. Doporučil mě k němu Adam Mišík a on cítil, že to spolu uděláme dobře. A zase to bylo fajn. Večer jsem přijel do studia, na pohodu jsme začali pracovat, týpek byl nadšený, že se mnou dělá muziku, a klidně se mnou makal do rána. Kdybych nechtěl jít spát, nahrával by furt. Druhý den volal a posílal, co s nahrávkami vymyslel. Podporoval mě, abychom cokoli zkusili, a připomněl mi, že můžu dělat jiné věci, než se ode mě očekávají.
Jak se vymotat z kruhu ven, je ústředním tématem alba i písně Nostalgie.
Takže jste našel větší svobodu.
Došlo mi, že ta místa v rádiích už jsou stejně obsazená, tak si to udělám po svém. Začalo se mi navíc stávat, že když už jsem se do rotace dostal, lidi si třeba mysleli, že to je písnička Mirai nebo naopak, což byla asi lepší varianta. Nicméně podstata je, že český rádiový pop zní tak strašně stejně, že se to plete. Už není o co přijít. Tak jsem se rozhodl, že je čas vsadit všechno, změnit se, udělat něco nového, co tu moc není. Dostali jsme se do bodu, který nebyl špatný, ale už jsme zažili větší slávu. Pohybovali jsme se v kruhu, přesně jako v tom vztahu. Snažíš se a nic. Zklamání z toho, že už jsem dlouho sliboval, že to brzy zase vyjde a nepřicházelo to, bylo znát už i na mém týmu. Nešlo mi primárně o slávu, ale o to, dodržet tenhle závazek klukům – aby to fungovalo. Rozhodl jsem se proto udělat znovu věci podle sebe a neposlouchat ostatní. Protože dokud jsem je tak dělal, fungovali jsme. Ale zase nebojte, není to úplný převrat. Chtěl jsem spíš ukázat, že to umím. Že můžu rapovat, zařvat, cokoli. Přeju si touhle deskou udělat nějaký kredit, který ještě víc zúročíme v nadcházející práci. Je to stavební kámen a první krok novým směrem.
Před třemi lety jsme spolu řešili, že úspěch vám zamotá hlavu. Nemůže se stát, že se zamotá znovu?
Mám to jasně srovnané. I to byl totiž kámen úrazu – dlouhou dobu jsem se nedokázal srovnat s tím, že to je pryč. Ne úplně, pořád na nás chodí lidi, ale už o nás nemluvili tak moc, nebyli z nás úplně vedle. Nedokázal jsem to dlouho pochopit a neustále jsem se porovnával s jinými. Pak jsem to ale dokázal nějak rozlousknout a uvědomil si, že některé věci jsem ani neměl ve své moci. Došlo mi, že důležité jsou jiné hodnoty a lidi, co s tebou drží, ať se zrovna daří víc, nebo míň. I kdyby se teď stalo, že budeme hrát v O2 areně, už to vždycky budu brát hodně obezřetně a zůstanu nohama na zemi. Vidím, jak jsou lidi přelétaví. Je to něco umělého, i když příjemného. Kdykoli na tebe můžou zase zapomenout. Došlo mi, že to není tak podstatné, podstatné je stát si za tím, co dělám, a dělat to tak, aby mě to bavilo. Úspěch je s tím spojený, jasně, už proto, že jsou do toho vložené nějaké peníze a je to moje práce. Kdybych chtěl dělat alternativní muziku, je to něco jiného, ale pro mě bude úspěch vždy důležitá proměnná, už ovšem nemá takovou hodnotu jako dřív. Inspirovalo mě i prostředí u Enthica. Ti kluci dělají muziku každý den, já jsem takhle svědomitý přístup dřív neměl a teď jsem viděl, jak se vyplácí. Vznikla spousta hudby, části jsem si schoval na jindy.
Seznamte se
Poté, co nazpíval vokály do písně Polety od ATMO Music, nahrál Sebastian svůj debutový singl Toulavá a ten se v roce 2015 stal nejstreamovanější písní roku. Debutové album Hvězdy vydal před pěti lety, stejně jako druhou desku Záchranný bod ji produkoval kolega z kapely Ondřej Turták alias ODD. Na třetím albu sBohem, které vyšlo na konci října, pracoval s producentem Enthicem.
Sebastianův první singl Toulavá byl v roce 2015 nejstreamovanější písní v České republice.