Obrázek k článku Rocková opera kytaristy Pearl Jam uctí památku Chrise Cornella
| Liv Boková | Foto: Jeff Lipsky

Rocková opera kytaristy Pearl Jam uctí památku Chrise Cornella

Mike McCready ji připravuje také jako poctu seattleské grunge scéně. Přeměnu jejích tragédií a triumfů by měl mít hotovou už velmi brzy. Kytarista to společně s pár detaily k práci na nové desce Pearl Jam prozradil v rozhovoru pro magazín Guitar World.

McCready nabídl první ochutnávku projektu už minulý měsíc, když při vystoupení zahrál novou píseň Crying Moon, kterou napsal jako poctu Chrisi Cornellovi. Právě bývalý frontman legendárních Soundgarden a také úspěšné superkapely Audioslave, který zemřel před více než šesti lety, byl hlavní inspirací pro vznik rockové opery.

McCready a Cornell byli blízcí přátelé a působili spolu v kapele Temple of the Dog, kterou dali začátkem devadesátých let dohromady členové Pearl Jam a Soundgarden.

„Vnímám ho jako jednoho z nejlepších zpěváků a skladatelů všech dob, a navíc opravdového přítele,“ řekl McCready. „Miluju ho a pracuji na menším projektu o scéně v Seattlu a muzikálovém projektu typu rock opera. On je toho významnou součástí.“

Kytarista Pearl Jam je zhruba v polovině příprav rockové opery. Aktuálně pracuje na scénáři a zhruba osmnácti skladbách. Zpívá v nich on sám a než bude dílo hotové, čeká ho prý ještě dlouhá cesta. Zatím ještě nemá jasno v tom, jaká bude finální podoba projektu, jestli půjde například jen o zvukovou nahrávku nebo i divadelní představení.

Takhle zní Crying Moon v akustickém podání samotného autora

McCready se v rozhovoru vyjádřil i k tomu, jak jsou na tom Pearl Jam s novou deskou, nástupcem počinu Gigaton z roku 2020. „Je skoro hotová. Ještě ale bude potřeba udělat nějaké úpravy, takže letos zatím pravděpodobně nic nevydáme.“

Pochvaluje si spolupráci s producentem Andrewem Wattem, který je podepsaný také pod loňským sólovým albem frontmana Eddieho Veddera Earthling. Pearl Jam „dodal energii a mladistvost, které potřebovali“.

„Zavřel nás do jedné místnosti a ždímal z nás to nejlepší, jak jen mohl. Dařilo se mu to skvěle, přestože pro člověka mimo kapelu není snadné pochopit náš svět, jelikož máme osobitý přístup k práci. Jsme sice otevření novým věcem, ale žijeme si ve vlastním světě. Fungujeme tak třicet let. Velmi dobře známe dynamiku kapely, ale někdy potřebujeme postrčení a pohled zvenčí, a to se Andrewovi daří na výbornou.“