Vesper se označují za hard pop, ale z nových verzí starého obsahu je jasné, že to, co dnes hrají, je běžný pop rock, stříknutý tradicí středočeských tancovačkových bigbítových kapel. Ne nadarmo zní některé jejich skladby, hlavně ty pomalé, jak z hospodských akcí z osmdesátých let. Nejlíp je to znát na rozverné písni Totem, která jako kdyby utekla z lopaty některé z tehdejších popových hvězdiček.
V kategorii čtyřicetiletá staroba, do níž Vesper patří, nejsou určitě ti nejhorší. Nedá se říct, že něco v jejich písních je špatně, hudba je sice fousatá, ale spolu s texty odpovídá slušné úrovni regionálních kapel. Ovšem na další krok, jímž je překročit okruh nejbližších přátel a místních fanoušků, kapela zatím nemá. A to i přesto, že skladby jsou pečlivě vycíděné a tu a tam se objeví i něco zajímavého jako třeba elektrobeat v základu skladby Souboj. Problém je v tom, že souboru a jejímu zpěvákovi chybí charisma. Když zpívá v ploužáku Mraků se ptej „Vodopád emocí žhaví mě do běla / prohnutá v bocích tvýho těla celá“, je to fakt spíš o masturbaci než o partnerském milostném zážitku.
Navíc tu máme na závěr politické školení v podobě rapované (!) písně Nenasytnej Vláďa (rozuměj Putin). Nic proti tomu, mají-li Vesper potřebu sdělit, že Púťa je hajzl, ať to sdělí. Jenže i to se musí umět. Když většina ostatních textů ujišťuje slečny, že pořád jsou „dámami na mých kolejích“ nebo fňuká, že „dávno jinam jsi souzená“, anebo si dokonce stěžuje „mám tu smůlu / kolem ženských fůru mám a spávám sám“ a následně pak přijde plakátové školení jak z dávných sokolovských festivalů politické písně, tak máte pocit, že se autor zbláznil: „Je to nepříjemný jako zánět dutin / když je tvým sousedem Vladimír Putin“. Říkanka jak z budovatelské poezie padesátých let, vlastně klasická častuška, jen naruby. Místo vrahů z Wall Streetu si dosaďte vraha z Kremlu. Takhle se to přece nedá dělat!
Navíc takové častušky mají jen krátkodobou aktuálnost. Nebo že by Vesper viděli někam dopředu a verše „Prezidenta máme na plynovej pohon / všem je dávno jasný, že je to ruskej vohon“ stále ještě platí? Klasická ukázka toho, jak protest songy, když už je někdo dneska píše, nesmí klouzat po povrchu. Musí být buď nadčasové, nebo ztratí smysl ještě dříve, než je autor natočí.
Verdikt: 45%
Je to křeč, fejk nebo to pánové myslí upřímně? Plédujme za tu třetí variantu a dodáváme spolu s Ovidiem: Ut desint vires, tamen est laudanda voluntas neboli Třebas nedostávalo se sil, přece chváliti jest dobrou vůli.