Cože to na desce slyšíme? Je to dream pop? Alternativní folk? Space music? Nějaká post klasika? Pojmenování pro to, co skládá a realizuje Barbora, najdeme řadu. Od každého něco. Plavíme se s ní po klidném oceánu, vznášíme se v kosmických výšinách, sedíme ve vznešené katedrále nebo naopak v malém kostelíku, bloudíme svou vlastní zklidněnou duší, sníme zabaleni do mušelínu, jsme uprostřed Cameronova Avatara, potkali jsme kosmickou Enyu 2.0…
Barbora na album umístila čtyřicetiminutovou kolekci dvanácti písní a dvou editů skladeb, s nimiž se účastnila v minulých letech českého lokálního Eurosongu. Základem jejích kompozic je ambientní doprovod, který s největší pravděpodobností vytváří Unique Quartet a nějaká elektronika. Něco na způsob treatmentů z produkcí Briana Ena. Někde smyčcové kvarteto vystoupí ze světa neurčitosti, vynoří se z oceánu, na pár vteřin podpoří zvukový svět, vznášející se nad hladinou, a znovu zmizí až kamsi na dno. Ostatně, těžko uprostřed treatmentu rozeznáme, co jsou živé smyčce a co je syntezér nebo počítač.
Tu a tam se ozvou perkuse, ale spíš jen jako barvy. A nad tím se vznáší Barbořin klavír a její hladivý hlas. Je nahalený tak, že vytváří dojem chvějících se nekonečných dálek. Zpěvačka ale nečaruje jen svým hlasem. Je dobrá skladatelka, schopná napsat pro sebe výraznou melodii jakoby obřadního charakteru.
Mezi skladbami, které jen tak sladce plynou našima ušima, se najdou i dramatičtější momenty, třeba v poněkud ilustrativním Birth s aranžmá, které bychom mohli nazvat slavnostním nebo až hymnickým. Ostatně gradace v závěru titulní skladby má také své kouzlo.
Producentem desky je Viliam Béreš. Je otázkou, jak velký je jeho vliv na celkové vyznění desky. Pokud hodně přispěl k celkovému vyznění a je opravdu spoluautorem, tak bravo. A jestli spíš jen podpořil Barbořinu kreativitu a zbytečně se do ní nepletl, i tak zasluhuje uznání za citlivý přístup.
Verdikt: 85 %
Je dobře, že se Barbora Mochowa přes dva pokusy na Eurosong nedostala. Takový druh hudby tam nepatří a zpěvačka by si zbytečně ublížila. Jejím skladbám nejvíc sluší intimní prostředí, žádná estráda. A úplně nejvíc se hodí k poslechu v pozdních zimních, už skoro ranních hodinách. Pro někoho to může být i hudba letošních Vánoc.