Do kin právě vstupuje film Bob Dylan: Úplně neznámý od režiséra Jamese Mangolda. Ten má ve své filmografii třeba špičkovou komiksovku Logan: Wolverine, biografii Le Mans '66 z prostředí Formule 1 a také příběh další hudební legendy, Walk the Line o Johnnym Cashovi. S ní toho ale má Úplně neznámý méně společného, než by se dalo čekat.
Scénář vychází z knihy Dylan se dal na elektriku od Elijah Walda, nesnaží se tedy převyprávět celý Dylanův život, ale zachycuje jen několik let od jeho příchodu do New Yorku až po slavné kontroverzní vystoupení na folkovém festivalu v Newportu, kde Dylan odložil akustiku a svou hudbu vpálil do publika elektricky a pořádně nahlas.
Timothée Chalamet, jeden z nejtalentovanějších herců své generace, si na ztvárnění Boba Dylana dal hodně záležet a povedlo se mu to bravurně. Má perfektně nacvičený Dylanův přízvuk, gesta a drobné manýry, zároveň ale působí docela přirozeně, nemění se v nechtěnou karikaturu. Obdobně při zpěvu Dylanova repertoáru jej Chalamet neimituje dokonale, ale daří se mu napodobit jeho specifický hlasový projev a zachytit v něm onu určitou neumělost, drásavou a nikoliv na první pohled líbivou. Herec, režisér a zvukaři si dali hodně práce také se všemi scénami hudebních vystoupení, kde je totiž použitý živý zvuk kytary a zpěvu z placu, nikoliv playback, jak bývá obvyklé. Takto je to sice mnohem náročnější na realizaci, ale výsledné scény díky tomu působí organičtěji, doslova živěji. Odpadají pak totiž jindy časté problémy jako slyšitelný kontrast mezi náběry z placu a domíchanou nahrávkou ze studia nebo drobné asynchronie zvuku a záběrů na ústa zpěváka nebo ruce kytaristy. Tady skutečně hraje a zpívá Chalamet přesně tak, jak ho vidíme na plátně a o to více vtahující jeho výkon je.
Velkou pochvalu si zaslouží bez výjimky všichni herci ve vedlejších rolích – Edward Norton v mentorské roli Petea Seegera, Monica Barbaro jako okouzlující Joan Baez, Elle Fanning jako Dylanova polofiktivní přítelkyně Sylvie, která je založená na Suze Rotolo (tu mimochodem najdete na fotce na přebalu alba The Freewheelin' Bob Dylan), dále Boyd Holbrook jako charismatický muž v černém Johnny Cash a zvláštní zmínku si zaslouží Scoot McNairy za minimalistické ztvárnění Dylanova vzoru Woodyho Guthrieho, tou dobou již ve velmi špatném zdravotním stavu.
Úplně neznámý (což je mimochodem citace z refrénu Like a Rolling Stone) nejen dobře zní, ale i moc hezky vypadá, velký rozpočet je na filmu skutečně vidět. Na kostýmech, kulisách, rekvizitách, zalidněných exteriérových scénách… jedinou malou výjimkou je pár nedotažených záběrů na zjevně digitální dav v Newportu. Filmu se také třeba skrze scénu Seegerova soudu nebo úryvky televizních zpráv daří úsporně, leč efektivně načrtnout politickou a společenskou atmosféru první poloviny šedesátých let, která je pro Dylanovu tvorbu důležitá.
Film má jen dva, ale zato poměrně zásadní problémy. Jeho scénář dramaturgicky nefunguje, skoro by se dalo až říct, že obecně jako narativní film příliš nefunguje. Nemá jasný příběhový oblouk, na ploše 140 minut není vydefinovaný žádný větší konflikt. A také se své hlavní postavě nedostane pod kůži. To je právě ten velký rozdíl oproti Walk the Line, kde je ale nutno uznat, že Cashův životní příběh nabízí mnohem víc materiálu k vděčné dramatizaci. Tady ale dlouhá stopáž plyne, Dylan hraje a zpívá, občas někoho nadchne, občas někoho urazí, ale nakonec se toho o něm mnoho nedozvíme. Jen, že je to skvělý písničkář, který se nepotřeboval nikomu zavděčit.
Ve výsledku Bob Dylan: Úplně neznámý není detailním ani hlubokým portrétem slavného hudebníka. Je ale velice hezkou ilustrací jedné etapy jeho života.
Hodnocení: 70 %
Bob Dylan: Úplně neznámý (2025)
A Complete Unknown
Režie: James Mangold
Hrají: Timothée Chalamet, Elle Fanning, Edward Norton, Monica Barbaro, Boyd Holbrook, Scoot McNairy