House on Sand (feat. Eric V. of I Prevail), If It Doesn’t Hurt a Angel Song (feat. David Draiman), to jsou názvy tří singlů, kterými Nothing More ambiciózně lákali fanoušky na svou sedmou řadovku. Právě tyto písničky ve mně před vydáním desky vzbudily velký zájem o novou etapu této stálice alternativní kytarové scény a rozhodně jsem nebyl sám. Nejenom že se právě na nich kapela opět posunula jiným směrem, ale působila najednou ještě svěžeji než dřív.
Ve všech třech písních totiž představila velké refrénové plochy, v nichž frontman Jonny Hawkins exceloval gradací svého vysoko položeného vokálu. Nerad bych zde přechválil charismatického frontmana, který svou dlouhou kudrnatou kšticí trochu připomíná Jima Morrisona, před zbytkem kapelní posádky, ale hlas téhle kapely je dnes její alfou a omegou. Navíc se s ním Nothing More neustále posouvají, o čemž svědčí jejich výborné energické koncerty.
Proto mě ani tolik nepřekvapila jejich spolupráce s nu-metalovou legendou Davidem Draimanem (Disturbed) právě na tracku Angel Song, který považuji za jednu z nejlepších pecek celé desky. Při jejím poslechu mě přepadl pocit, jako bych poslouchal kolaboraci dvou fantastických zpěváků dvou generací, kteří udržují ducha klasických (velkých) rockových hlasů, jichž v posledních dekádách poměrně ubývá. Navíc je to tak aktuálně zpracovaná píseň s dramatickou atmosférou, kterou dnešní posluchač tvrdší muziky zkrátka vyžaduje.
V podobném duchu se nesly i House on Sand (feat. Eric V. of I Prevail) a If It Doesn’t Hurt. Nothing More jsou totiž partou, která hodně osobitým způsobem míchá alternativu, metal, rock i progresivnější hudební subžánry v jeden masivní celek. Jejich cit pro melodii a údernou rytmiku právě skvěle vystihuje track House on Sand, který je teď na streamovacích platformách velmi populární a rozhodně se jedná o jednu z vlajkových lodí.
Když jsem pak na odhaleném albu zahlédl všechny tři fantastické pecky hned na prvních místech v tracklistu, začal jsem mít trochu obavy, zda to těmi singly pánové trochu nepřepálili a zbytek nevyplnili pouze nutnou vatou. Naštěstí se to nestalo úplně. Nothing More skutečně nahráli jednu z nejlepších desek své kariéry, přesto k dokonalosti toho ještě trochu chybí.
Po prvních šesti stopážích zůstanete jako opaření. Na zmíněné singly kapela navázala dalšími skvělými peckami, jako je značně emotivní a silná Freefall, nebo další hitovka Blame It on the Drugs, kterou byste z fleku mohli hodit do jakéhokoli (i z českých) rockových rádií. Výborné kombinace chytlavých slok plných rytmických zvratů, breakdownů a dynamických změn s mocnými refrény. Do téhle chvíle má člověk v hlavě jen jednu myšlenku: „Tohle je útok na rockové album roku.“
Potom by však nesměla následovat série tahaných meziher, kterými sice Nothing More dokonali myšlenku vskutku koncepčního a zároveň velkého alba, jenže pokud se jedná o nahrávku o délce 46 minut a dáte na ni tři takové vložky, je to zkrátka tahaná. Navíc když album ohraničíte intrem i outrem a z celkových patnácti stopáží máte vlastně jen deset řádných písniček, výsledkem je pro posluchače zklamání.
Přitom i druhá polovina desky má svá světlá místa. Ač trochu monotónní, tak velmi chytlavou skladbou se zdá Down the River s mocným a zároveň trochu zkresleným sborovým podkladem. Fanoušky údernějšího rocku s trochou rapové špíny pak osloví i pecka Stuck, na níž zahostoval v posledních letech oblíbený metalový rapper Sinizter, kterého si řada rockových, metalových i corových projektů zve ke spolupráci. Škoda je zbytečně ucajdaných přešlapovaček Give It Time a Run for Your Life, které v závěru vytrhávají z koncentrace.
Ačkoli se Nothing More podařilo napsat a nahrát skutečně kompaktní album s nosnou myšlenkou a pevnou kompozicí, nezdá se mi, že jejich potenciál zcela naplnilo. I tak ale kapelu představilo ve skvělé formě a je jen otázkou, kdy Nothing More začnou vyplňovat přední místa v programech festivalů po celém světě. O tom, že jsou teď na svém kariérním vrcholu, ani nelze vést debaty.
Verdikt: 78%
Carnal je deskou s naprosto fantastickým úvodem, který Nothing More vyplnili největšími hity, jež budou ještě nějakou dobu mezi fanoušky silně rezonovat. Avšak kvůli takto přepálenému startu jim deska ve své druhé půlce dojíždí na půlku plynu. A přidat několik celých písniček by také neuškodilo.