Předcházely mu tři singly, všechny na špičce britských airplayů, které část kritiky oslavovala málem jako díla Eltona Johna. Ale zase až tak velký zázrak to není. Jen Sam Smith se svým bezpohlavním hlasem je protivnější.
Britská hudební scéna má dvě vrstvy. Jednu nadnárodní, jejíž interpreti oslovují posluchače po celém světě. V téhle vrstvě se Capaldi objevil v případě skladby Someone You Loved v roce 2020. A pak je tu vrstva specificky domácí, která funguje hlavně na Britských ostrovech, ale světový ohlas je slabší. Mohou to být velmi dobré věci, ale mimo Británii nefungují. A to je případ Capaldiho alba. Snad jen Britové dovedou ocenit takový kvílející, v refrénech bolestivě afektovaný hlas.
První, co začne vadit, je právě to kvílení. Většina alba se skládá z balad, v nichž Capaldi trpí nešťastnou láskou, nepochopením a rozchody. Lze si představit, že při tom ženská část publika roní slzy soucitu, ale mužská část publika ho musí mít za směšného nešťastníka s erotickým životem pod psa. No co, furt je lepší zpívat o nešťastné lásce než mudrovat nad nesmrtelností chrousta.
Capaldi a jeho tým mají smysl pro silné melodie, vstřícné k uchu průměrného posluchače. V tom je deska brilantní. Ale druhý problém tkví v tom, že co balada, to jedno velké klišé. Pomalý, příjemně znějící úvod a pak přijde forzírovaný, bolestiplný refrén. Jednou se to dá vydržet, ale když tak vypadá jedna skladba za druhou, je to moc. Ještě že v posledních skladbách dominující klavír v doprovodu nahradí kytara.
Příjemnější než trpící zpěvák jsou aranžmá některých skladeb. Vedle klavíru zaujme dohra smyčců v Any Kind of Love nebo velkoorchestrální smyčcový (samozřejmě syntetický) doprovod v How This Ends. I taková úprava je typicky britská. Smyčcové orchestry, například ten Mantovaniho, byly ozdobou britské populární hudby padesátých let a jsou tam vážené dodnes, zatímco ve většině Evropy je to už dávno zapomenutá záležitost.
Singly Forget Me, valčíček Paintless a srdceryvný doják Wish You the Best byly vybrány správně. Jsou to nejsilnější skladby z desky. Lépe vyzní v rámci nějakého hudebního proudu, složeného z písní různých interpretů. Pohromadě ale brzy omrzí. A to platí pro celou nahrávku.
Verdikt 60%
Poučení z druhého alba Lewise Capaldiho? Řemeslo zvládnuté na jedničku toho moc nedokáže, když není co říct.