V Česku máme dlouhou tradici zpěvaček, které si našly k širokému publiku cesty přes bulvár, herectví a muzikály. Úplně obešly klubovou scénu, fungovaly a fungují mimo ni. Lucie Bílá, Monika Absolonová, Leona Machálková… Když zaboucháte na dveře v jakékoli vesnici, nejspíš je tam budou znát. Eva Burešová má nakročeno ke stejné popularitě, u její další desky se asi bude lámat, jestli skončí v této skupině bulvárních zpívajících celebrit nebo její tvorba zůstane alespoň trochu zajímavá i pro jiné publikum než čtenáře Blesku.
Úsměv Mony Lisy obsahově není marná deska, jen se o ní nedá ani v nejmenším mluvit jako o regulérní studiovce či plnohodnotném debutovém albu (loňskou desku coverů ze seriálu ZOO za debut opravdu nelze brát). Je to slepenec starších skladeb, singlů a duetů zabíhající hodně do historie. Úvodní Brzy se vrať je dokonce z roku 2017!
Je mi záhadou, proč posbírala Eva Burešová se svým týmem po jednotkách troušené písničky z posledních let a nyní se je zkouší prodat znovu jako studiovku. Je to trik, jak znovu protočit starší zboží? Je za tím touha konečně vydat vlastní dlouhohrající desku, aniž by na ni měla připravený nějaký další repertoár? Že by to byl tlak ze strany vydavatele snažícího se využít teď a tady popularitu, kterou nyní zpěvačka díky hraní v seriálech má?
Ať už je to jakkoli, Úsměv Mony Lisy je zkrátka jen kompilace starších více či méně úspěšných písní. Mimochodem, v bookletu se to může nějak zaonačit, ale na streamovacích službách zůstaly původní verze skladeb včetně jejich popisu. A tak na Spotify hned tři, na Apple Music dokonce čtyři z duetů na albu Úsměv Mony Lisy nesou v názvu „(feat. Eva Burešová)“, čímž se stala možná první zpěvačkou v historii, co si hostuje na vlastní desce. To si produkce před vydáním nemohla pohlídat alespoň tohle?
Konec kritiky, není to žádný konec světa. Jednotlivé singly jsou v rámci tuzemského mainstreamu kvalitně nabraný a dobře zprodukovaný pop. Sice se tu skáče mezi žánry, od kytar přes patetické balady až po soft R&B, ale každá ze skladeb si bezpochyby najde své publikum. Tedy spíš našla, díky sesbírání staršího materiálu vidíme někde i milionové views, což potvrzuje, že Burešová se svým týmem umí s každou písní dobře zacílit.
Zpěvačka sama je navíc v dost specifické pozici, kdy hraje ani ne tak pro běžné hudební fanoušky a lidi zvyklé chodit do klubů, ale pro pasivní posluchače přijímající její tvorbu (nebo spíš uměleckou osobu jako takovou) z obrazovek či rádia. Hrát pro takové publikum je úplně jiná disciplína, než na jakou jsme běžně v Headlineru zvyklí, a proto se taková tvorba těžko hodnotí v kontextu současné hudební scény. Pohybuje se zkrátka ve světě trochu jiných pravidel.
Verdikt 55%
Eva Burešová je vynikající zpěvačka, která s hlasem umí obdivuhodně pracovat. Svůj talent ovšem vkládá do tvorby ryzího a konformního mainstreamu a Úsměv Mony Lisy je průlet největšími zářezy za poslední roky. Jestli se jednou zavře ve studiu s jedním producentem, aby pod jeho dohledem vytvořila ucelenou nahrávku, ještě se můžeme dočkat zajímavých věcí.