Má jen 24 minut a vůbec nikoho nepřekvapí, jestliže texty tvořil způsobem, který kdysi popsal v jednom internetovém magazínu: „Myšlenky všechny si napíšu do poznámek a většinou, když s tímhle sednu k počítači, tak do půl hodiny mám hotový text k písni.“ Kdysi se tomu říkalo metoda žaves – žádné velké sraní.
Výsledkem je hiphopový samoser, v němž málem co slovo, to obrácený přízvuk čili pokroucený jazyk, který připomíná řeč staré Jolandy. Ta by ovšem do ní nemontovala za každou cenu anglické výrazy a zkratky. Rýmy jako „cannabis – dej mi kiss“ svádí přímo k smíchu. Dobrý je taky: „Zamču tě do komory,“ což zní vedle vlny anglismů jak hlas z jiného světa. Inu, Brno!
Stein27 má velké problémy i s výslovností – obraty jako „padlý anděl soééém“, „láska je v taptách“ (místo „v tabletách“) trhají uši. Je to dáno jednak umělcovou leností, jednak dalším problémem, který pronásleduje většinu jeho textů, totiž že se počtem slabik často netrefuje do frází a aby to rytmicky stihl, musí rychle drmolit. Někdy vznikají i jiné komické momenty. Víte, co to je „šávi, ty si mosudu, sexy dělo jak bagátý“? Podle přepisu to má být „Shawty, ty jsi mosudo, sexy tělo jako Bugatti“!
Trochu líp je na tom Stein27 s obsahem svých opusů. Člověk si z nich může představit noc někde na sídlišti v Brně nebo v jiném větším městě. S partou nebo jen tak doma, beze spánku, jen tak čumět do stropu. Stein27 je hodně temný a jeho hluboko popůlnoční svět je světem trávy a lásky neopětované nebo naopak obtěžující. Jak naznačuje název President of Sexico, náplní tohoto fyzického i citového temna, možná fantazie, možná reality, musí být sex. Z textů se zdá, že mladého rappera ze všeho nejvíc lákají švédské trojky (viz třeba „přiďte klidně dvě / můžete si spolu hrát“ v IDGAF), v nichž byl mistrem jeho vzor a podle názvu desky i inspirace alba Robert Rosenberg („Uhni píčo, jede prezident, rozjetej jak skejt / Rychlý prachy – Robo Rosenberg“).
Touhu po trojkách, v nichž mu holky muchlají pedro (jako značka žvýkaček to neslibuje nic moc tvrdého!) najdeme hned v prvních dvou písničkách, pak se hormony trochu uklidní a ženský Steinovi buď nedávají, tak po nich touží, nebo ho tak serou, že by je nejraději vyhnal z postele.
V tom erotickém chaosu tu a tam zazní i hezké milostné motivy, které mají blízko k docela slušné poezii, třeba v Přístavu: „Její vlasy jako struny hrajou na kytaru.“ Hm, to je moc hezké přirovnání! Jen kdyby v té písní tak přehnaně nemečel syntetickým hlasem „Marína!“ Ale třeba tím chce vyjádřit touhu po nenaplněné lásce. Nebo tohle je taky zajímavé: „Já si tě nepřijel půjčit, já si tě přišel vzít / Nepřijedu Mercedesem, přijedu na BMX / Teenage love, spolu zemřeme krásní / Nevinná kráska a prokletej básník.“ To je z Habibi, což je nejlepší skladba z alba.
Stein27 dopadá nejlépe právě v takových rychlých písničkách, kde člověk přehlédne jeho jazykové kostrbatosti. Má naopak smůlu v tom, že jeho hosté Calin, Sofijan Medjmedj a zvláště Samey jsou přesvědčivější než on. V čem ale jeho deska vyniká, jsou doprovodné tracky, které vedle přesně vyvážených beatů pracují s různými instrumentálními motivy, jež malují přesně tu správnou atmosféru hodiny mezi psem a vlkem, v níž se umělcovy sny a vize odehrávají. Člověk mezi těmi vyprávěními, jež jsou možná póza, možná pravda, podvědomě cítí lásku k muzice. „Hudba musí hrát buď nahlas, nebo vůbec, proto volume nejde down,“ říká. Tentokrát je to spíš na to down. Tak snad příště.
Verdikt: 42%
A vidíte, přes všechny ty nedokonalosti a amatérismus, přes všechno to neumětelství to u posluchačů funguje! A v tom je ten velký zázrak pop kultury. Hudba jde vždycky úplně jiným směrem, než by chtěli její kritici.