Statistika uvádí první pokles prodeje desek v období od listopadu 1989. V roce 1992 klesl o celých 15 %. ◆ V prosinci oslavil Olympic 30 let existence. Bylo mu věnováno monotematické číslo časopisu Rock & Pop. ◆ Kapelou měsíce, o které se nejvíc píše, se stala skupina Sluníčko. Od jara má novou zpěvačku Lenku Dusilovou. Právě chystají CD.
Michal Prokop 1. prosince konečně ukončil svá studentská léta – promoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Byla to jeho už druhá vysoká škola. ◆ Na Žižkově otevřeli nový rockový klub. Byl blízko stanice Lipanská a jmenoval se U Bezpečí. ◆ Při autogramiádě Janka Ledeckého dav nadšených fanynek prolomil dveře popronského obchodu v Jungmannově ulici. ◆ Trio Michal Pavlíček, Jiří Veselý a bubeník Jiří Zelenka dokončilo a vydalo album Big Heads. ◆ Do pražského Planetária se chystá průkopník new ageové hudby Robert Jíša. ◆ Brněnské vydavatelství FT Records, sdružené kolem souboru Folk Team, vydalo na CD reedici prvních dvou desek Karla Plíhala. Jiří Černý o ní napsal: „Smích bez dynamitu, sex bez pily, melancholie bez breku, politikum bez hesel, nápěvky bez krádeže, zpěv bez samožerství, pohlazení bez voňavky.“
11. prosince byla pokřtěna deska Dej mi víc, kolekce cover verzí hitů Olympiku. Na albu se objevili například David Koller, Shalom nebo Kabát. ◆ S druhým albem se přihlásil Láďa Křížek se skupinou Křižáci. Dobové informace tvrdily, že deska je značně prokřesťansky orientovaná, ale sám zpěvák ujistil své fanynky, že konverze nehrozí. ◆ V českobudějovickém studiu vzniklo pozoruhodné oratorium Královna severních záseků o blahoslavené Zdislavě z Lemberka, komponovaná Jiřím Smržem na texty Ondřeje Fibicha. Nahrávka se může pyšnit prvotřídním obsazením: Robert Křesťan, Petr Lutka, Karel Markytán a další. ◆ Po Praze kolují zaručené zprávy, že přijede Leonard Cohen.
„Když čtu rozhovory s některejma našima kapelama, je mi na blití,“ říká Vlasta Henych z Tőrru. ◆ Pianista a doprovázeč Richarda Műllera Henrich Leško vydal v USA u firmy Metamusic album Impression of Solitude. Část z něj plus několik novějších skladeb právě vydal Popron pod názvem Ninnananna. New age, klasika, prostě něco neobvyklého, jásá kritika. ◆ Vyšla Missariel Lucie Bílé. Vladimír Vlasák ji považuje za téměř dokonalou: „Všechny písně jsou interpretovány jako o život, hlas je dramaticky přetažený ‚přes normál‘ a zklidňuje se jen občas, aby podtrhl ostré kontrasty, na nichž je celé pěvecké snažení Lucie Bílé založeno.“ V hlasování kritiky ale dostala jen 3,3 z pěti možných bodů.
Petr Korál se pokusil zmapovat nejbizarnější názvy českých neprofesionálních kapel: „Sáhnutí do vosího hnízda by dříve znamenalo i používání vulgárních slov (ale uznejte, že Komerční sračka a zejména jadrně znějící Hovno mají něco do sebe) a témat z oblasti erotiky a záležitostí s ní souvisejících. Škála zástupců této podmnožiny začíná docela nevinně, třeba Intimním životem, Vo 100 Sex nebo Ledňáčkovým panictvím či Těhotnou výčepní, a končí těžšími kalibry, jako jsou Coitus Interruptus (latinský výraz pro přerušovanou soulož), Colporhappia (opět z latiny – označit lze jako Zašitá vagina), Outcha pitcha, Kokotor, Masturbator, Bílkův Bimbas Band či V.H.M. (oficiálně Velmi milí hoši, leč druhý význam uvedené zkratky je Vyhul Mi Ho).“ ◆
Skupina Jerusalem se zajímavým způsobem brání osočení, že co do názvu kráčí ve stopách Mukovy kapely Shalom. Jmenuje se prý podle pražského ústavu pro převýchovu padlých dívek ze začátku 20. století. ◆ Na pultech obchodů s gramofonovými deskami se poprvé v Čechách objevila všechna alba The Beatles. ◆ Brněnská skupina Bratrstvo vydala druhé album Ecclesia – hudba andělská. Natočili ji s pomocí lampových aparátů z šedesátých let a s několika pro rock neobvyklými nástroji jako harfa nebo tympány.
Vanessa křtila novou desku a Jana Kománková se zamyslila nad videoklipem písně Prokopat se ven: „Obrazové ztvárnění skladby je skutečně výtečné a do intencí stylu skutečně zapadající, ale růžové tělo zpěváka s dvaadvaceti chlupy na hrudníčku není vskutku tím pravým ořechovým, co by se mělo v pravidelných intervalech objevovat na obrazovce, řekla bych.“
Říká se, že František Janeček se má od února stát majitelem Pražského výstaviště. ◆ O nové desce Mňágy a Žďorp Furt rovně! píše Ilja Kučera ml.: „Celé album je jako to předchozí, opět bez výjimky podřízeno jednomu základnímu pocitu. Pocitu malého bezmocného človíčka z anonymní řady, človíčka s obnaženou zranitelnou duší, smýkaného jakýmsi absurdním osudem. Človíčka, kterému ubližují všichni – světem počínaje a bližními konče. A musí to tak být, protože je to normální.“ Holandský zpěvák Johann von Duckhams natočil píseň Lodí bílou, kterou kdysi zpíval na festivalu Děčínská kotva Karel Hála.
Wanastowi Vjecy oslavují své nové album Lži, sex a prachy. V souvislosti s tím rozšířili zprávu, že se dali na vegetariánskou dráhu, koupili si košile se symboly jing a jang a hippiesáckými „muřími nožkami“, obaly desce nabil jejich léčitel… a na tiskovou konferenci se pak dostavili s láhvemi Jacka Danielse v tlapách. ◆ Vilém Čok je jedním z těch, kdo dabovali do češtiny americký film Wayneův svět. ◆ Marek Hlavica, Peter Jurkovič a Petr Hudec (neboli Tucet) přišli s albem Co takhle zbalit ňáký baby. Má to být první deska edice Zkus blues, kterou chce vytvořit a řídit vydavatelství Bonton.
v
Honza Dědek naslouchá tomu, co mu vypráví Filip Topol: „Můj kamarád – doktor – mi vyprávěl, jak spousta umírajících lidí propadne pocitu deprese a beznaděje z toho, že nestihli udělat to, co chtěli, a rádi by to vrátili, ale už to nejde a voni se s tím jen těžko smiřujou. Já bych si přál tenhle pocit nezažít a umřít s vědomím, že co jsem měl udělat, to jsem udělal.“
Bodování v prosinci dopadlo nejlépe pro alternativu. Kritici ji odjakživa nejvíc milují. Nejlépe se z českých umělců umístili Henrich Leško s albem Ninnananna (3,8) a Vladimír Václavek s deskou Jsem hlína, jsem strom, jsem stroj (3,7). Na ocase se naopak objevily desky, které se v té době relativně dobře prodávaly – Michal Penk: O bláznech (1,7) a Jakub Smolík: Až se ti jednou bude zdát (čistá 1,0). Kritika ovšem byla v zimním čase hodně přísná – například klasická nahrávka Frtka od J.A.R. dostala jen 2,3 bodu.
A co obvyklá myšlenka Jiřího Černého z prosince roku 1992? Něco by se našlo: „Ono to v pouhopouhé pracovitosti určitě nebude. Znám grafomany, kteří dřou jako nevolníci a pořád to nikam nevede. Co to je talent, talent skládat, zpívat, hrát nebo prostě žít, to jsem se ještě nikde nedočetl. Snad jen víc a víc tuším, jak málo to má společného se socialismem, monetarismem, a tedy vůbec s jakýmkoli tak uctívaným ‚vlivem prostředí‘.“