Pro české fanoušky nejsou Normandie žádnou velkou neznámou. Po jejich vystoupení v roce 2019 na festivalu Rock for People a následné komornější show v Rock Café o tři roky později, si u nás získali srdce řady rockových nadšenců.
A nejenom těch. Kapela si od svého založení v roce 2013 prošla pestrým vývojem, přičemž od začátku ve své hudbě, stojící převážně na dynamickém alt-rocku, kombinovala prvky i tvrdších žánrů jako je post-hardcore nebo metalcore. Výrazným a řekl bych charakteristickým rysem téhle party je vokál frontmana Philipa Stranda, jehož barva synergicky ladí s tvrdšími kytarami a zároveň skvěle zapadá do velkých popových refrénů. Sám zpěvák popisuje tvorbu textů jako „niterní záležitost a do určité míry i jako osobní terapii“.
Žánrovou všehochuť Normandie nyní demonstruje nová, v pořadí již čtvrtá deska s názvem Dopamine, kterou kapela vydala zkraje února letošního roku. Osobně jsem si ji stačil celou přehrát asi čtyřikrát a troufám si říci, že s tímhle materiálem plným chytlavých a tanečních songů může kapela pomýšlet na vyšší mety. Jak bylo již zmíněno, kapela se nebojí absorbovat i tvrdší žánry, což odráží i singl Hourglass, jeden z nejpovedenějších na nové desce, který svým drsným screamem okořenil Daniel Winter-Bates z metalcorové smečky Bury Tomorrow.
Pokud vyhledáváte moderní rockový zvuk, máte rádi v písničkách určitou zasmušilost a zároveň vás oslovují kapely stojící na zpěvných refrénech, Normandie jsou přesně muzikou pro vás.