O jeho místy neuvěřitelných životních osudech v nekrolozích informují jiná média. Byl to herec, zpěvák, textař, tanečník, choreograf, dramaturg, režisér, prostě muž mnoha řemesel. V českých zemích ale nejvíc proslul jako zpěvák. Nicméně jeho start do hudebního světa byl bizarní. Každý, kdo viděl film Starci na chmelu, si jistě povšiml tří kytaristů v černém, kteří diváka provázejí dějem. Byli to Josef Koníček, Petr Musil a… pětadvacetiletý student DAMU Josef Laufer!
První Lauferovy nahrávky na deskách pocházejí z roku 1966. Jazykově skvěle vybavený zpěvák (uměl plynně anglicky, španělsky a německy) přišel s verzemi rock´n´rollové klasiky Fever a s beatlesáckou Michelle. V té době se také poprvé uplatnil jako muzikálový herec v jedné z hlavních rolí „české odpovědi na West Side Story“ Gentlemani.
Laufer se rychle dostal mezi špičku české populární hudby. Jako většina ostatních tehdejších pop hvězd nepředstavoval žádný vyjasněný hudební styl, všichni museli umět zpívat všechno. Se svou doprovodnou skupinou Their Majesties hrál hudbu na pomezí rock´n´rollu a typického českého bigbítu, ale jeho nejúspěšnější písně z té doby představují středoproudý pop, příznačný pro tehdejší Taneční orchestr Československého rozhlasu (TOČR). Dalo by se říct, že si nevybíral. Tak se stalo, že byl ochoten natočit neskutečný blábol Jednatřicet ve stínu (1967) stejně jako latinskoamericky znějící Podívej, šenkýři nebo Bécaudovu slavnou melodii Quand i lest mort de poete (Kam zmizel tvůj dětský úsměv). Ostatně, cover verze patřily po celou dobu jeho kariéry k základům Lauferova repertoáru. Možná jeho největším úspěchem té doby byla ale kupodivu původní píseň Bohuslava Ondráčka a Petra Rady Artista, která patřila mezi největší hity roku 1968: „Dneska večer přesně o deváté / mám se sejít s andělem / do dálky mu září vlasy zlaté/ jasným plamenem,“ zpívala tehdy celá republika.
Laufer byl tehdy prvním a snad i jediným českým zpěvákem, který debutoval dlouhohrající deskou nikoli v češtině, ale v anglickém jazyce.
Stále více se zdálo, že Josef Laufer dává větší a větší důraz na hereckou kariéru. Není divu, v Čechách chybělyi atraktivní osobnosti, které by ve filmech nebo na pódiu dokázaly hrát dobře mluvící cizince. Laufer navíc uměl elegantně vystupovat a vypadal hodně exoticky, takže o nabídky neměl nouzi. Viděli jsme ho v Noci na Karlštejně nebo v Páni kluci.
Málo se ví, že po vstupu vojsk v roce 1968 napsal text k Hapkově melodii Poprava na 12. nádvoří. Není to až krylovský protest song, ale jako reflexe tehdejších událostí stojí ve výrazném protikladu k pověstnému Dopisu Svobodné Evropě z roku 1976, který mu bývá v hodnocení jeho kariéry vždy připomínán. Oslava agenta STB kapitána Pavla Minaříka („Díky vám, díky vám, chlapíku statečný / za vaši odvahu, rozum a sílu…) vyzněla tak blbě, že se tehdy dokonce mezi lidem neslo, že jde vlastně o frajerský žert a bolševikem nepochopenou ironii. Nicméně, později sám Laufer přiznal, že svůj text myslel vážně: „To by můj největší životní omyl. Ale já ji napsal ze vzteku a trucu poté, co jsem toho pána viděl na televizní obrazovce. Štvalo mě, že můžu jezdit jenom do tzv. lidově demokratických zemí, ale stejně jsem si tím nepomohl.“
V sedmdesátých letech pokračovala Lauferova éra cover verzí. Soustředil se na stoprocentně jisté zásahy v podobě diskotékových hitů, po nichž byla poptávka, ale v původní anglické podobě byly nedostupné. Laufer tedy bodoval například s písněmi Šumař Pépi (Sugar Baby Love), Tak už jsem boty zul (Daddy Cool), La Bamba, Ďábel diskoték (Disco Duck) nebo Pásek mi dej (Y.M.C.A.).
Posledním velkým Lauferovým hitem, a dokonce největším, byla sentimentální řidičská balada Sbohem lásko, já jedu dál. Natočil ji v duchu moderní country 30. dubna 1983 a její závěrečný recitativ „Nalej mi kamaráde plnou“ se stal zdrojem pro mnoho parodií. Byl z ní hit, který se hrál přinejmenším celá dvě léta a nepochybně patří do učebnice jako brilantní příklad pronikání country music do českého popu.
Po listopadu 1989 se Laufer jezdil tři roky po Evropě se show, složenou z melodií z broadwayských muzikálů, hrál skoro ve všech Kameňácích, vystupoval v Ledeckého Hamletovi i v Landově Krysaři. Jeho kolegové z dávných let o něm někdy nehovořili zrovna nejlépe, ale protože už staří latiníci říkali De mortuis nihil nisi bene čili O mrtvých jenom dobré, jeden hezký citát z dávného Lauferova rozhovoru na závěr. Není sice ani o muzice, ani o filmu, ale je v něm kus moudra: „Muž si má uchovat v sobě klukovství, a když se mu to povede, zůstává v něm hravost a ta ho životem provede s radostí.“