Matěj Belko a Petr Šťastný jsou profesionální sidemani, kteří doprovázejí řadu respektovaných hudebníků české scény. Belka můžete vídat na pódiu například s Davidem Kollerem či formací Blue Shadows, nově také s Tata Bojs. Kytarista Petr Šťastný doprovází mimo jiné Annu K. Vedle toho jim ovšem do nečekaných výšin vyrostl jeden fenomén – satirický pořad na YouTube jménem Kumšt. Pyšní se tím, že po jeho shlédnutí již není třeba chodit do hudebních škol: „Možná si říkáte, že není možné se z pár videí naučit úplně všechno. Možné to ale je, naučíme vás ÚPLNĚ VŠECHNO!“ uvádí dvojice své žánrové lekce, u kterých se hodně nasmějete.
Přestože se tomu pravidelný divák pořadu možná podiví, Kumšt příliš „neholí“ a vidět jeho protagonisty na pódiu je poměrně vzácné – jejich prosincový pražský Vánoční kšeft se proto ihned vyprodal a skupina, pokud tomu tak můžeme říkat, přidala obratem druhý termín. I ten vzali fanoušci útokem.
Koncert začal tajemně laděným intrem, jakmile se ozval vokál ve znění lorem ipsum, lorem ipsum, vybuchly první salvy smíchu. Intro se prolnulo se symfonií Bedřicha Smetany a po příchodu na scénu skupina spustila pořádnej trapovej banger. Všechny ruce šly nahoru a hned bylo zřejmé, že pod pódiem stojí obeznámené publikum. Pojďme si na tomhle místě rovnou říct možná jedinou výtku k onomu večeru – písně byly pro účel koncertu rozvinuty do delších tvarů a už u té první jsem si říkala, že ještě jednou uslyším „jdu si vybrat vatu z bankomatu“ možná mi jebne, i když je to jen legrace. Stejný problém se opakoval i u některých dalších skladeb jiných žánrů.
Koncert Kumštu je potřeba samozřejmě brát na jednu straně smrtelně vážně, „hrát to“ s kapelou a opřít se do zpěvů refrénu a přizpůsobit se aktuální náladě a žánru, což šlo úplně samo – na druhou stranu má jednu obrovskou výhodu – hlavní, o co kráčí, je pobavit se. A pokud člověk prošel různými fázemi hudebního fanouška a zažil si koncerty rozličných žánrů, má pocit, že zde zažije… úplně všechno.
Velkou pochvalu si zaslouží generický ženský hlas, jenž mezi písněmi vtipně provázel děním na pódiu. Stejně tak herecké výkony Matěje Belka i Petra Štastného, kteří by se opravdu hravě uplatnili v jakékoliv kapele a jejichž průpovídky směřují k herecké kariéře, i zbytku kapely. Vánoční kšeft Kumštu zabrnkal na folkovou notu, kterou můžou s chutí poslouchat i rodiče, kteří celý život poslouchali Nohavicu („a teď už to nejde“), pozval na koncert indie kapely, jež měla asi nejblíž k tomu, co se v Café v lese obvykle odehrává, zazněl i punk rock, jaký jste možná chvíli poslouchali v mládí. Hranice mezi dojetím a záchvatem smíchu při Hallelujah na píšťalku byla tenká a pocit sounáležitosti zahalil klub při krátké návštěvě trampské osady. Poté, co jsme se pohupovali v rytmu reggae, koncert gradoval s pořádným agrem a několika covery. Boží to bylo. Tenhle koncentrovaný zážitek navíc prohloubil chuť vyrazit na další koncerty různých žánrů (ne úplně všech, které zazněly).
V nekonečné frontě na šatnu jeden chlapec (možná měl svojí vlastní vesnickou rockovou kapelu) oslovil dívku, která stála před ním. „Mám pocit, že tenhle koncert cílil hlavně na muzikanty. Ty máš nějakou kapelu?“ „Ne,“ odvětila ona a dál se konverzace bohužel nerozvinula. A já si uvědomila, že v tomhle je kouzlo Kumštu – znám fantastického profesionálního hudebníka, který si pořad sjíždí o půlnoci, i když ho již zná nazpaměť. Stejně tak se u něj skvěle bavím já, coby hudební fanoušek. A troufám si říct, že pokud by se někdo na koncertu Kumštu ocitl naprosto omylem, taky by se zasmál a naučil se úplně všechno.
Kumšt – Vánoční kšeft
22. prosinec
Café v lese, Praha