Americké hiphopové ikony, které si na letošním turné připomínají třicet let na scéně, měly vystoupit přesně o půlnoci ze soboty na neděli, avšak, stejně jako v první den byl před headlinerem dané noci půlhodinový skluz. Zřejmě je to tedy záměr pořadatelů, aby dav čítající desetitisíce návštěvníků důkladně nažhavili. Jako přirozená balkánská nedbalost se to při takhle velké akci s obří návštěvností ze šedesáti zemí světa nejeví, i když...
Už první den to před velkou show The Prodigy v zemi, s níž mají, jak sami tvrdí, speciální vztah, bylo velice efektivní. „EXIT je pokaždé něco, ale včerejší noc měla ještě jinou úroveň! Respekt našim srbským válečníkům,“ napsali britské rave legendy na sociální sítě po vystoupení, jež odehrály téměř na den přesně rok po návratu na pódia. O jejich srbském comebacku i zahájení celého festivalu z Vesmíru si můžete přečíst tady.
Wu-Tang Clan přilákali jen o trochu míň lidí, než The Prodigy, kteří se zcela pochopitelně zamlouvají příznivcům všemožných žánrů. Bylo to znát až v posledních řadách, notně vzdálených od pódia, kde se dalo poměrně volně pohybovat, což u zběsilé vřavy s Prodigy opravdu nešlo. Rockeři a metalisti a vůbec všichni anti-hiphopeři, kteří nedorazili, docela prohloupili. Chlapci z klanu totiž díky skvělé živé kapele od začátku do konce rozjížděli parádní rockovou show.
Wu-Tang Clan. foto: Zoran Jesic
Po celou dobu zdůrazňovali, že žánr není důležitý, že sice slavíme půl století hiphopu a třicet let existence skupiny, ale je to oslava hudby jako takové, bez hranic a omezení.
Publikum hned od prvních tónů skákalo a zpívalo. Pánové nekompromisně diktovali, chvílemi působili i něžně a byli taky dost vtipní. Žádné chvástání a mačistické řečičky. Na pódiu se při těch největších hitech perfektně doplňovali a s muzikanty oblečenými od hlavy až k patám v bílé komunikovali jako s plnohodnotnými členy skupiny.
Wu-Tang Clan. Foto: Marko Ristic
Nejvíce se projevoval a byl vidět RZA, který přirozeně potvrzoval pozici lídra klanu. Vizuálně vystoupení podtrhovaly animace připomínající murály s výjevy z newyorského pouličního života a samozřejmě světelná show, tak povedená, že nebylo třeba žádného ohňostroje, který by se dal u takovéto show na konci festivalu očekávat.
Zazněly všechny zásadní písně z dílny Wu-Tang Clan, včetně té úplně první. Po písni Triumph rapeři s kapelou s díky odešli z pódia a vypadalo to na úplný konec, jenže skutečný triumfální závěr měl ještě přijít. Na stagi totiž zůstal DJ, který jakoby omluvně prohlásil, že koncert už sice skončil, ale on by pro nás ještě něco měl. Pustil se do podobné show, jakou obvykle předvádí bubeník v podobě sóla. A hádáte správně, Wu-Tang Clan se po pár minutách za velkých ovací vrátili.
Na závěr vystřihli Come Together od The Beatles, ovšem v ještě rockovější verzi, než jakou mají v repertoáru Aerosmith, a volně přešli ve vlastní verzi Smells Like Teen Spirit od Nirvany. Tuhle rockovou hymnu znají úplně všichni a tomu také odpovídalo to, jaké peklo, v tom nejlepším slova smyslu, se strhlo před pódiem, a jak ohromně silná energie proudila mezi Wu-Tang Clan a jejich fanoušky i všemi ostatními, kteří na ně dorazili třeba jen ze zvědavosti.
Wu-Tang Clan. Foto: Marko Ristic
Ačkoli šlo o pomyslné „grande finale“ festivalu, i v tento čtvrtý den se v areálu tančilo, zejména v open air Dance Areně až do devíti hodin ráno.
Pestrý program nabídly i ostatní dny festivalu. V pátek večer si mohli u hlavního pódia užít i fanoušci metalu, pro které je jinak vyhrazená malá stage v asi nejtemnější části Petrovaradínské pevnosti. Gorki List Main Stage totiž ovládla holandská symphonic-metalová Epica. Řízně a energicky a díky nádherné Simone Simons i půvabně. Pak přišla další obří party, o niž se postaral osminásobný držitel ceny Grammy, producent a DJ Skrillex. Do svého setu zařadil kromě průřezu diskografií, který pro uspokojení příznivců musí zaznít v každém setu, poměrně dost nových kusů pocházejících z letošních dvou alb. Praví party animals si v Dance Areně užili Erica Prydze.
Den třetí byl na hlavním pódiu hodně ve znamení balkánských královen včetně Senidy. Na EXITu vystupovala loni a z nějakého důvodu dostala stejně velký prostor i letos. Balkánská trapová diva, jak se této paní v kostýmu ve stylu Cher s hvězdnými manýry a arogantním chováním přezdívá, je zjevně v regionu podobnou královnou jako třeba kdysi Madonna v Americe. O výživné taneční sety se postarali americké duo Sofi Tukker, švédský DJ Alesso nebo maskovaný německý DJ Claptone. V neděli odehráli velmi příjemný večerní skáčkový set na Fusion Stage američtí The Toasters.
EXIT festival je unikátní a zvláštní. Spíš, než o klasický hudební festival, jde o party a prožívání atmosféry se stejně naladěnými lidmi, většinou však s těmi, které oslovuje převážně taneční hudba. Ačkoli se akce prezentuje jako multižánrová a kromě elektronické taneční hudby, na ní mají zastoupení také hip hop, word music, reggae, metal či rock, taneční muzika jednoznačně převládá.
Tijana T. Foto: Exit Festival
Vůbec nejlepší způsob, jak si ho užít, je vnímat festival v duchu jeho názvu jako „exit“, únik z reality, když si potřebujete odpočinout a vytančit například veškerý stres, zážitkový festival spojený s poznáváním země, nebo aspoň města Novi Sad, kde se každoročně odehrává už téměř čtvrt století, jsou tam zajímavé památky, příjemné restaurace s vynikajícím jídlem podávaným ve velkých porcích za lidové ceny, útulné a stylové kavárny, písečná pláž Štrand z roku 1911, kde se můžete v horkých letních dnech vykoupat. Pokud by vám snad nevyhovovala voda v Dunaji, sedmnáct kilometrů od města je velký aquapark. Za přírodními krásami včetně jeskyní a vodopádů se dá vyjet do národního parku Fruška Gora.
Jovana Semiz. Foto: Exit Festival
Vstupenky na EXIT nestojí moc, taxíkem se do pevnosti pohodlně dostanete prakticky z kterékoliv části města v přepočtu za stokorunu, jen tedy potřebujete hotovost, protože kartou sice platit lze, ale když už ji taxikář přijme, zaplatíte místo jedné za stejnou cestu šest stovek. Místní jsou ale jinak velice přátelští a vstřícní.
Už jen to, že přijedete do země a vítají vás rozlehlá žlutá pole, nikoli řepková, ale slunečnicová, která se střídají s poli kukuřičnými, vykouzlí dobrou náladu. Je to země vína, sladké dezertní Bermet se prý dokonce podávalo na Titanicu, a pálenky. Národním pitím je šljivovica a kromě ní se pije rakija, nejlepší je podle místních meruňková.
Stejně jako loni, mám i letosk festivalu jen jednu obří výtku: Se vší tou humanitou, mírem, láskou, afirmacemi, pospolitostí, servírováním obřadního kakaa, ženskou silou a podobně se docela dost i letos bily oceány plastů (kelímky, speciální karty k placení, pásky na ruce s dalším kusem plastu…) k tomu je v areálu minimum košů na odpadky, třídění je úplné sci-fi. Na tom by měl Exit zapracovat. V kontextu s jeho cíli a idejemi to působí absurdně až bizarně.
Skrillex. Foto: Exit Festival