Jen zběžně na úvod, pokud by někoho následující informace v posledním roce a čtvrt minuly. The Eras Tour mapuje celou hudební kariéru Taylor Swift, která trvá už 18 let. Zpěvačka se během koncertu vrací ke svým jednotlivým albům, jimž věnuje různě dlouhé kompaktní bloky. Průřez její tvorbou je v podstatě jakousi bestofkou, protože během pompézní show dojde především na největší hity, ať už Love Story, We Are Never Getting Back Together, Shake It Off nebo Look What You Made Me Do.
Jasné oddělení desek a tomu uzpůsobené vizuály jsou jednou z hlavních předností koncertu. Nejenže se díky tomu Taylor Swift ukáže v různých hudebních polohách – tu v country, tu v synthpopu, tu ve folku, ale buduje po celou show i přirozenou dynamiku. Přitom svými érami proplouvá s naprostou lehkostí a nenuceností.
Pravda, je to do poslední noty, slova i otočky pečlivě a přesně nachoreografovaný koncert, kde nezbývá příliš prostoru na spontánnost a odbočky. Vše má své pevné místo, je dotažené a vyleštěné. Nepůsobí to však nuceně a strojeně, ale spíš absolutně profesionálně. Jako dobře nazkoušené představení. Nikoli však chladné a bez duše. Přesto by to tak na někoho mohlo působit.
Atmosféru podpořili i fanoušci
Taylor Swift už svým nástupem vyvolala na varšavském Národním stadionu absolutní vlnu euforie, která neopadla ani na chvíli. Jako takřka božská a nedotknutelná bytost se procházela po ohromném pódiu vybíhajícím do prostoru nebo po něm rozverně pobíhala s kytarou posetou flitry, anebo v rozevlátých šatech tančila jako víla po lesní pasece. Aura její osobnosti prostupovala celým prostorem, kde se shromáždilo přes 65 tisíc lidí. Až na drobné výjimky a pár zdvořilostních frází v polštině prakticky nemluvila, ale dala lidem to, kvůli čemu přišli – svou hudbu.
Pro někoho, kdo viděl záznam turné už v kině nebo na streamovací platformě, což jsem i já, nebyla struktura koncertu překvapením. K žádné výrazné změně od té doby nedošlo, snad jen, že Taylor Swift přidala do programu i blok věnovaný své letošní desce The Tortured Poets Department. Co ale možná trochu překvapením bylo, byl zpěvaččin zcela suverénní výkon ve všech ohledech. Intonačně se netrefila snad jen jedinkrát, jinak ale tóny sázela naprosto přesně. Celé tři a půl hodiny. Nebála se hlas otevřít a ukázat pochybovačům, že na sobě poctivě dřela.
A i když koncert takových rozměrů samozřejmě doprovází řada efektů, ať už světla či projekce na velké obrazovce, pozornost od hudby výpravná scéna vlastně vůbec neodváděla. Nezakrývala případné nedokonalosti, protože z ryze řemeslného hlediska tam prostě nebylo co zakrývat.
Další překvapující věcí bylo zapojení publika. Příchozí dostali náramky, které v průběhu večera svítily, v různých intervalech problikávaly a koncert se tak neodehrával jen na pódiu, ale v podstatě po celém stadionu. Fanoušci jásali a tleskali, ale zároveň se chovali pokorně a ukázněně. Až sluníčkářsky milou atmosférou se nechali strhnout i tatínci doprovázející dcery anebo partneři některých dam. Taylor Swift se na jeden večer podařilo, jakkoli to zní poněkud ulepeně, spojit šedesátitisícový dav a obdarovat ho pořádnou dávkou radosti. A publikum radost posílalo zase zpátky na stage. Bylo to nakažlivé a nadmíru sympatické.
Taylor Swift je samozřejmě ve svých gestech i v provedení celého koncertu značně teatrální a dramatická; je to trochu cirkus. Snad i proto nemůže zpěvačce mnoho lidí přijít na jméno. Našla si ovšem polohu, ve které exceluje. A na koncertě je znát, že dřela jako kůň. To, že se varšavská show v podstatě neodlišovala od koncertního záznamu, jenž byl loni pořízen v Los Angeles, považuji ve výsledku za velmi dobré znamení. Je to známka toho, že ani po roce a čtvrt Taylor Swift nezpohodlněla. Fanouškům za těch nemálo peněz, co stojí lístky, dává vskutku štědrou porci muziky a nikdo tak nemůže při odchodu říct, že to byla zbytečná investice.
Je The Eras Tour megalomanská koncertní šňůra? Bezpochyby ano. Je to ale i výkladní skříň mainstreamového popu, která nastavuje laťku pro všechna podobná vystoupení zatraceně vysoko. Na čem ale záleží ve výsledku vlastně nejvíc – je to komplexně zábavná show, která nemá ani přes tu zdánlivě neúnosnou délku hluchá místa. Tohle je prostě mistrovská lekce popu.
P.S.: Paramore
Taylor Swift předskakovali Paramore. Stihnul jsem z nich bohužel jen poslední tři písničky, ale i ty mě přesvědčily o koncertních kvalitách téhle kapely. Frontwoman Hayley Williams za tak krátkou dobu dokázala předvést neskutečnou hlasovou elasticitu a variabilitu. Paramore se nelehkého úkolu předskakovat takové globální superstar jako je Taylor Swift zhostili fantasticky, obzvlášť s přihlédnutím k tomu, že sami nejsou žádná oblastní kapela, ale hvězdy světového formátu. I oni v podstatě potvrdili moji tezi o tom, že během celého večera opravdu nebyl prostor k nedokonalostem.
Hodnocení: 97 %
Taylor Swift, Support: Paramore
2. srpen 2024, Varšava
Foto: Michael Švarc