Metalu nikdy není dost a je radost sledovat, jakým způsobem se tvrdý žánr neustále vyvíjí a proměňuje. Zároveň je ale třeba vnímat i nové skupiny, které se vrací k ryzímu zvuku tvrdých kytar z minulosti. Čím to? Možná je to dáno kouzlem klasického analogového zvuku, který v době digitální přehlcenosti dává kapelám stále možnost větší špinavosti a zároveň naturality. A zejména nezaměnitelnou energii. Ostatně v následujících tipech to můžete posoudit sami.
The Black Dahlia Murder - Panic Hysteric
Zpátky a ve formě
Ve světě melodického death metalu jsou The Black Dahlia Murder skutečný pojem. Od jejich založení v roce 2001 se jim podařilo vydat celkem deset desek, přičemž téměř každá z nich se okamžitě umístila v žebříčku Billboard 200 – seznamu nejpopulárnějších hudebních alb ve Spojených státech. Jejich drive však zpomalila tragická událost, když v roce 2022 ve věku jedenačtyřiceti let zemřel jejich zakládající člen a frontman v jedné osobě Trevor Strnad.
Letos v září se kapela vrátila s novou deskou Servitude, přičemž překvapila novým vokalistou, jímž se stal kytarista a rovněž zakládající člen Brian Eschbach. Ten svou kytaru zcela odhodil, aby se mohl plně věnovat „řvaní“, které lehce připomíná pověstného Randyho Blythe z Lamb of God. The Black Dahlia Murder tak sice trochu změnili svou tvář, ale pořád jim to skvěle šlape. Ostatně to můžete posoudit v jejich pecce Panic Hysteric, která patří mezi nejpovedenější kousky nového alba.
The Dead Daisies - I‘m Gonna Ride
Ryzí hardrockový nášup
Fanoušci Mötley Crüe si možná ještě vzpomenou na zpěváka Johna Corabiho, který se skupinou nahrál jediné, eponymní album v roce 1994. Tedy v době, kdy byl kvůli problémům s drogami na odvykačce Vince Neil. V roce 2015 se Corabi po řadě zkušeností dostal do kapely The Dead Daises, kterou založil kytarista David Lowy s cílem do ní posbírat řadu hvězdných muzikantů ze známých projektů.
Corabi kapelu pak v roce 2019 opustil, aby se do ní po kratší pauze v květnu minulého roku vrátil a letos v září s ní hned vydal sedmou desku s titulem Light‚ Em Up. Tu The Dead Daises přivezou již 13. listopadu také k nám, konkrétně do pražského Paláce Akropolis, kde by měla zaznít také nová píseň I‘m Gonna Ride, která dává vzpomenout na zlatou éru AC/DC. Tuhle klasickou hardrockovou jízdu rozhodně doporučuji.
Pendulum, Joey Valence & Brae - Napalm
Trocha elektroniky neškodí
Po čase se s novým singlem Napalm ozývají také mistři tvrdé elektroniky Pendulum, kteří tentokrát spojili síly s americkým hiphopovým duem Joey Valence & Brae. Tak trochu v duchu starých The Prodigy do něj protlačili trochu té postpunkové špíny. Poměrně repetitivní kompozici vyvažuje její divoká party nálada, která je silně nakažlivá. Zároveň se posluchač přenese časem zpátky do dob na přelomu milénia, kdy právě The Prodigy skládali pecky v podobném duchu.
Po vydání EP Anima (2023) a vystoupení na letním festivalu Rock for People tak Pendulum ukazují další možnou cestu kariéry, která trvá již dvaadvacet let. O tom, že tahle parta rozhodně nestárne, není pochyb. Pořád vyhledávají nové možnosti, jichž je nejen ve světě elektroniky požehnaně. Mimochodem, 15. listopadu je máme zpátky v Praze!
1000mods - Overthrown
Pro milovníky stoneru
S novým singlem přichází také řečtí vlajkonoši stoneru 1000mods, kteří se shodou okolností brzy ukážou také 11. listopadu v pražském Rock Café a o den později v Brně na Flédě. Novinka Overthrown, která má téměř osmiminutovou stopáž, má díky své lehce psychedelické energii tu správně tíživou náladu, kterou fanoušci stoner rocku rozhodně ocení. Zábavné jsou na písni zejména poutavé přechody, díky nimž vám písnička nepřijde ani nikterak zdlouhavá. Nemluvně o závěrečné gradaci vyplněné klasickým rockovým sólem.
1000mods jsou typickou ukázkou kapely, která se možná zasekla v devadesátkách, ale svým inovativním přístupem dělá stoner stále svěžím i v době současné produkce. Navíc je to přesně ta skupina, co umí naživo udělat ten pořádně hlučný bordel.
Kublai Khan TX - Darwinism
Nekompromisně pomalá nálož
Poslední roky se o nich hovoří jako o jedné z nejžhavějších kapel na hardcorovém trhu. Texaská partička s podivným názvem Kublai Khan TX (někdy psaná pouze jako Kublai Khan) o své místo na výsluní usilovala v konkurenci svého žánru dlouho, vždyť existuje už od roku 2009. Dnes s podporou silné fanouškovské základny dobývá velké festivaly po celém světě, a to si v textech svých brutálně zatěžkaných songů neberou žádné servítky.
Koncem září kapela vydala svou pátou řadovou desku a něco mi říká, že s ní bude útočit na první pozice nejlepších hardcorových alb roku 2024. Zejména druhá stopáž desky s názvem Darwinism vás hned v úvodu alba naladí na nekompromisní nálož pomalých breakdownů, jež rozebírají vnitřnosti na mikročástice. Nesmírně živá nahrávka je zároveň oslavou ryzí formy hardcoru, který se prostě s ničím nemaže. Nemluvě o signifikantním hlasu frontmana Matta Honeycutta, jenž zní jako rozzuřené zvíře útočící na svou nebohou kořist.
Faüst - Where Nightmares Reign Supreme I
Temný český nářez
Také v českých metalových hájích se urodil kus solidního metalu. Po čase se totiž ozvali i temní thrasheři Faüst s novým songem Where Nightmares Reign Supreme I. Přiznám se, že mám u téhle pražské partičky občas problém se zařazením – občas zní jako ryzí thrash, někdy mi jejich svižný nářez evokuje spíše raná období black metalu i death metalu. Tak či tak kapela umí všechny tyhle subžánry dokonale propojit v masivní celek, který ocení především zastánci oldschoolového metalu jako takového.
Where Nightmares Reign Supreme I je peckou, která se od začátku do konce nezastaví, přičemž na vás chrlí nespoutanou bouři kytarových riffů, které dohromady vytváří tu správně ponurou, řekl bych až hřbitovní atmosféru. Máte rádi staré Darkthrone, Death a zároveň milujete energii poctivého thrashe? Dejte téhle partě rozhodně šanci.