Hudba zůstává strůjcem hlubokých uměleckých prožitků, duchovního povznesení nebo náboženského osvícení. Prokazatelně rovněž léčí, uvádí do mystického tranzu a posluchačům umožňuje zakotvit v řádu světa. Je nositelem zábavy, ale také osobních a společenských názorů. Umí být ideologickou zbraní, a v minulosti dokonce zastavovala války. To všechno víme. U nás a v Evropě oblíbená ezo hudba zalitá rituálním kakaem slibuje ale daleko víc: něco jako zázraky. Jestli to funguje, se však často dozvíte až po absolvování kursů, workshopů nebo přednášek. Pozor, platí se předem!
Biomatky, lesanky, příznivci Solfeggio frekvencí, uctívači jógy, wellness, meditací a vůbec lidé s docela jinými čakrami dnes tančí na údajně životadárnou ecstatic-trance-organic-shamanic-healing music, nechávají se masírovat zvukem tibetských mís a sladce usínají s brnkáním na kalimbu v blažené harmonii s přírodou. Bez pochybností, že je ezo hudba mění v jiného člověka. Což by ještě šlo, horší je to s vírou, že dokáže vyléčit z rakoviny nebo zajistit zdraví. Je tedy ezo hudba podobně jako ezošmejdství manipulací, oblbováním a slibováním nemožného? Ano i ne. Charismatičtí ezo ceremoniáři totiž vycházejí z předpokladu, že v její avizovanou regenerující, očistnou a transcendentální sílu musí lidé věřit. A těch se najde docela hodně, ať už z přesvědčení, nebo z podlehnutí módním bio-ezo trendům. Ochotní za přivedení na „práh nekonečna“ zaplatit horentní částky a imunní vůči jakýmkoli argumentům. Bránit jim stát se strůjci vlastního štěstí nemá proto cenu.
Novodobé pseudo rituální, šamanské a léčivé hudební ezo proudy jsou převážně definované tím, čím rozhodně nejsou, spíš než tím, za co se vydávají. Nespadly z nebe: existovaly a postupně se rozvíjely od vrcholné éry new age v 80. letech a jejích novodobých aktualizací. Svou roli sehrálo také západní propadnutí hinduistickým a budhistickým meditacím, pohanství, holismu a metafyzickým výkladům žití. Popularitu léčivě-povznášející ezo hudby však celosvětově nastartovaly hlavně kulturní trendy nového životního stylu, postmoderní vnímání ezoteriky, fetišizace biohackingu a obecně rozmazlenost západního světa.
Každopádně v drtivé většině se jedná o umělecky průměrný, neoriginální a účelově vytvořený hudební produkt stékající po vás jako po teflonu. Svázaný s oblibou alternativních medicín a pochybných nebo vymyšlených kultů. Navzdory snaze vyzařovat všeobjímající lásku se bavíme o velmi výdělečném byznysu a navoněné bídě postavené na necitlivé kulturní apropriaci a profláklých floskulích. Současná ezo hudba se odkazuje na autentické šamanské praktiky, starobylé léčebné rituály, pohanské mýty, náboženské a duchovní mantry nebo spirituální tradice, které v naředěné verzi bez zábran a studu zneužívá. K dosažení maximálního účinku je vše obaleno ezoterickým slovním balastem na samé hranici kýče a prodáváno jako generátor transformativních zážitků přinášejících nebe na zemi. Přestože, jak se říká, tahle hudba nevrhá ani stín, zájem o ni neustává. Na jednu stranu se tomu nesmíme divit: vždycky, když se svět povážlivě vymkne z kloubů, hledají v něm zmatení lidé pevné kotvy a tehdy nastává čas pro nejrůznější mesiáše, prodavače zázraků a přirozenou lidskou potřebu vystoupit z reality. Zvukově promyšlená a efektně nazdobená ezo hudba potom představuje jeden ze způsobů, jak k sobě přitáhnout k povrchnímu mysticismu náchylné důvěřivce, nebo prostě lidi, co už nevědí, co by roupama dělali. Nechávají se vtáhnout do hudebního světa zformátovaného ezo literaturou, podcasty, líbivými symboly, totemismem, výtvarnictvím, údajně léčivými předměty a přijde jim cool do ezo komunity patřit. Ne každý přitom dokáže odhalit moment, kdy už překročil čáru neškodné víkendové zábavy nebo se – v tom lepším případě – svěřil do rukou prachobyčejných ezo podvodníků. Další krok už postupně směřuje k šiřitelům nebezpečných vědeckých bludů a konspiračních teorií.
Lidé svíjející se při tanci s výrazem, jako by se jich dotklo „nejniternější já“ nebo z nich právě vyšlo „vnitřní dítě“, nemají o původních léčebných rituálech ani ponětí a to samé platí v mnoha případech i o tvůrcích. Jinak by při popisu svých ezo produkcí neplácali takové nesmysly a neuchylovali se k duté, tajemnost navozující terminologii, za níž ukrývají prachsprosté hudební lupičství eufemisticky nazývané „pohlcování světových vlivů“. Sázejí na exotické a málo známé nástroje, zaštiťují se jmény všemožných mistrů, duchovních vůdců, uměním šamanů a za důkaz odbornosti uvádějí pobyty v Indii, Tibetu, Africe, Latinské Americe a dalších místech spojených s tradicemi rituálních obřadů a přírodních léčebných praktik.
S velkou poptávkou nutně přichází nabídka a ta je na hudební ezo scéně dnes opravdu široká. Od sólistů nebo skupin s akustickými nástroji sahá až k elektro producentům. Ezo kapely vyprodávají koncertní sály, pořádají speciální festivaly a ohromují čísly na streamovacích platformách nebo YouTube, v seriózních hudebních médiích na ně ovšem nenarazíte, a když ano, dělají si tu z nich srandu. Což na druhou stranu není zas tak nepochopitelné u někoho, kdo o sobě vážně tvrdí, že vás v posvátném kruhu ovane větry súfijského dechu.