Původně vznikli jako gymnaziální kapela s názvem Michalovy děti, která se snažila hrát matematický rock. Ta se sice rozpadla, protože všichni její tehdejší členové muziku necítili úplně stejně. Nicméně tři ze členů, jmenovitě kytarista Michail Nužnyj, basák Albert Štifter a klávesistka Amálie Rybáková, se rozhodli pokračovat. Přibrali k sobě bubeníka Petra Stratila, který na zmíněném gymnáziu Michaila a Amálii učil hudební výchovu a vedl školní orchestr, ve kterém oba i s Albertem hráli. Posléze se k nim přidala flétnistka a zpěvačka Mariana Červenková a později ještě zpěvačka Aneta Kondisová. A tím se ustálila současná šestičlenná sestava skupiny Sundrinker.
Jak mi Albert s Michailem prozradili, nechali se na začátku ve své tvorbě inspirovat zejména kapelami jako King Crimson, Pink Floyd, Stevenem Wilsonem a Porcupine Tree nebo skupinami Polyphia, This Town Needs Guns a trochou toho midwest ema nebo shoegazu. „A podařilo se mi tam protlačit i DG 307 a Psí vojáky, které mám hodně rád,“ doplnil ještě výčet vlivů Albert. Výsledkem je kombinace matematiky, jazzu, progresivního rocku s trochou toho shoegazu, která evokuje současnou vlnu britských kapel jako Black Midi, již zmíněné Black Country, New Road a další, které rozbíjejí zažité vzorce.
Berou si něco z různých žánrů a přetvářejí to po svém. Sundrinker to dělají také, umí to, zvládají to muzikantsky, a navíc skvěle pracují se zpěvy, a dokonce i recitací mluveného slova, o kterou se stará zejména Albert. Za zmínku stojí i zajímavé české texty, jimiž svoji muziku doslova a do písmene doplňují, jelikož je zpravidla píšou až do hotové muziky.
Svoji tvorbu skupina v roce 2021 zaznamenala na třípísňovém EP Petrichor a následně v roce 2022 na albu Vypij Slunce, které natáčela s Janem Mičkou z labelu Prenatální válka a o jehož mastering se postaral Marek Štifter z Art dog studios. Album obsahuje jedenáct precizních, řemeslně zvládnutých a do detailu propracovaných, vrstevnatých, dramatických a poutavých skladeb, které ukazují všestrannost Sundrinker. Jejich muzika na nahrávce skvěle funguje, umí pracovat s tempy, s dynamikou a náladami, jedním slovem je to hodně povedené album.
Ale jak už jsem uváděl v perexu, jeho poslech mě nemohl připravit na jejich koncert. Teprve naživo se všechno to, co je na albu skvělé, ta muzikantská zručnost, ta energie, ta dynamika, projeví v plné kráse a posluchače vystřelí z bot. Hodně tomu přidává Aneta, která se nahrávání ještě neúčastnila. Na koncertech se ujala hlavního zpěvu Aneta a Mariana svým back vokálem přidala další rozměr.
V současné době Sundrinker pracují na novém materiálu, jenž plánují ještě letos vydat. V jakém formátu, však ještě není jasné. Michail mi k tomu řekl: „Původně jsme plánovali pouze ípíčko, ale teď už se stopáží pomalu blíží albu, a máme další zatím ještě rozpracované nápady.“ Také by se rádi chtěli naživo představit i mimo Prahu, a jak mi prozradila Amálie, už plánují koncerty v Brně, Bratislavě a možná i v Budapešti.
Určitě si jejich album poslechněte (vím, že to v této rubrice píšu skoro vždycky, ale zde bych to chtěl opravdu zdůraznit), a až na jejich jméno někde narazíte, rozhodně si koncert nenechte ujít. Je to opravdu zážitek z hudby, a jak už psal Vladimír Sejk, je skutečně radost, že tady máme tak šikovné muzikanty, kteří se nebojí dělat s takovým nasazením tak kvalitní muziku. A to s vědomím, že je asi nikdy nebudou hrát v rádiích a těžko se dostanou do hlavních časů v line-upech festivalů. Já za to Sundrinker děkuji.