Co všechno lze dnes označit za metal? Zejména v posledních letech jsme svědky poměrně výrazných změn v přístupu k metalové a corové muzice, a často také s kritikou s ní související. Digitální svět dnes posouvá hranici tvrdosti a ostrosti kytar na zcela jinou úroveň, což zejména starší generace fanoušků tvrdé hudby těžce nese. Hodně kapel navíc dnes zní podobně – používá stejných pluginů, efektů i nahrávacích softwarů. Dokonce některé „moderní“ metalové kapely už na koncertech nahrazují baskytaru níže laděnými kytarami.
Vývoj tvrdé muziky však s sebou nese také svá pozitiva a nekonvenční přístupy ke skládání tvrdých riffů a kompozic. A to často i za cenu fúze žánrů, které by ve spojitosti s metalem ještě před dvaceti lety nedávaly žádný smysl. Kapelou, která podobným způsobem dnes naprosto boří žánrová tabu a svévolně kombinuje pomalu cokoli, co si zamane, jsou japonští Paledusk. A právě tahle parta, respektive jejich nový singl HUGs, otevírá srpnové Natvrdo, jež jinak obsahuje další tři tipy na nové singly ze světa tvrdých kytar.
Paledusk
Geniální blázinec
Před poslechem novinky HUGs pro jistotu předem varuji, že se v tomhle šíleném guláši můžete ztratit už po první sloce. Paledusk jsou v oboru experimentování skutečnými mistry, kterým je vlastně úplně šumák, že jejich song z gradace spadne dynamikou na úplné dno během půl taktu. V podstatě co půl minutu vás u nich překvapí nějaký přechod, nečekaný sampl nebo breakdown přicházející znenadání. A vlastně mi HUGs, která přichází po vydání loňského alba Palehell, připadá v těchto ohledech ještě šílenější a bláznivější.
Přesto bych rád kapele vysekl poklonu za to, kterak s vypiplanou produkcí umí ve výsledku téměř vždy představit písničku – nikoli chaotický multižánrový mišmaš. Je jasné, že posluchači, kteří ještě nemají takové zkušenosti s progresivním metalem nebo djentem, zřejmě u Paledusk nenajdou pochopení. Tahle parta, ač působí jako vypuštěná z hudebního blázince, prostě umí a buďme upřímní – žádná jiná kapela takhle zkrátka nezní.
We Came As Romans
V jednoduchosti je síla
To naopak američtí We Came As Romans se vytasili s melancholickou a lehce repetitivní písní Where did you go?, která je součástí nového alba s názvem All Is Beautiful… Because We‘re Doomed (2025), jenž vyšlo 22. srpna. Na nové písně se fanoušci těšili dlouho, však také album vyšlo po třech letech. A Where did you go? patří k těm nejlepším, ač náročnější posluchače zřejmě příliš nepřekvapí.
Where did you go? je hymnickou písní, která zároveň ukazuje We Came As Romans ve zcela jiné náladě a žánrově spíše oblizuje rock. S nosným tématem ztráty a hledání smyslu života (alespoň tak vyznívá text písně) a černobílým klipem zasazeným do prostředí skalistých monumentů vyzařuje z výsledku nesmírně tíživá melancholie.
V rámci nové desky kapela navíc ihned vyráží na turné, které se zastaví i u nás. Konkrétně v pražském Paláci Akropolis 7. října 2025. Bude rozhodně zajímavé sledovat, zda tahle parta energii nových písní dokáže přenést právě na pódium.
Gaahls Wyrd
Satan stále nespí
Už je to nějaký ten pátek, kdy světem trádovali norští satanáši Gorgoroth v čele s frontmanem Gaahlem, jejichž show byla známá díky děsivým rituálům, nahým ženám visícím na křížích politých krví či bezpočtu ohnivých plamenů žahajících do prvních řad. Gorgoroth si sice už od roku 2007 jdou bez Gaahla (alias Kristian Eivind Espedal) vlastní cestou, přesto jejich bývalý frontman zůstává nadále plodným muzikantem, který vyjma řady projektů založil v roce 2015 vlastní skupinu Gaahls Wyrd.
A s ní letos v létě vydal druhou desku s názvem Braiding the Stories, ze které vyčnívá singl Time and Timeless Timeline. Gaahl se sice už dávno nevěnuje klasické podobě black metalu s ryze vysokými screamy, jeho nová poloha „temného operního hraběte“ z něho ovšem na scéně stále dělá nepřehlédnutelnou postavu. Dramatická a nesmírně syrová skladba se posluchači zaryje hluboko pod kůži po pár tónech, přičemž hlas frontmana vás přesune do světa temného fantasy. Ať už Gaahl za ta léta trochu vyměkl, jeho současný přístup k black metalu je minimálně pro nezaujaté fanoušky příjemným oživením. Gaahls Wyrd navíc míří již na přelomu října a listopadu do pražských Holešovic, kde se představí na akci Prague Death Mass V.
Grapefruit Astronauts
Stále svoji
Posledním tipem nemůže být nic jiného než singl z domácí scény. Novinku totiž představil talentovaný instrumentální projekt Grapefruit Astronauts, jenž na scéně vyniká originálními kompozicemi a nevšedními harmoniemi. Kapela si již dávno našla svůj vlastní zvuk a svébytný styl, který by se dal s trochou nadsázky označit za progresivní instrumentální djent.
Nový singl Stradivari, jak už jeho název naznačuje, je skutečně ovlivněný houslovými samply, které místy dávají písni velkolepý nádech. Sice si myslím, že by zde skutečně sedl celý orchestr, ale je mi jasné, že možnosti projektu jsou zatím stále omezené. Nicméně slyšet tuhle instrumentální parádu s podporou symfoňáku, to by mohla být opravdu velká paráda. Grapefruit Astronauts je stále teprve mladým projektem, který ale s každou další písní příjemně překvapuje a roste.