Bonusový pátý den Rock for People 2026 se proměnilo publikum. Část návštěvníků už po uplynutí základních čtyř dnů festivalu ve svých zablácených botách vyrazila domů, nahradil je příliv nových tváří. Typicky v metalové uniformě: rifle, džínová bunda, tričko Iron Maiden. Proměnilo to i atmosféru celého Parku 360, posunula se od specifického festivalového světa spíš ke koncertu v Letňanech. A taky se atmosféra uklidnila, což je ale pochopitelné a není to nic proti ničemu – kvalita koncertu se neměří počtem moshpitů.
Na nástup Maidenů jsme si museli chvíli počkat. Začali o něco později, snad čekali na definitivní západ slunce, pak pustili dvě skladby ze záznamu (Doctor Doctor od UFO a vlastní The Ides of March) a až pak naběhla britská heavymetalová šestice na pódium a spustila Murders in the Rue Morgue. Na aktuálním turné Run for Your Lives mají setlist složený z hitů i rarit 80. let, přičemž jedinou výjimkou je přídavková pecka Fear of the Dark. Během poctivého dvouhodinového vystoupení nemohly chybět písně jako The Number of the Beast nebo Run to the Hills, kterou poctivě zpívalo celé letiště. Kapela ale oprášila třeba i Infinite Dreams a došlo i na skoro čtvrthodinový námořnický opus Rime of the Ancient Mariner.
Maidenům to i po půlstoletí od založení pořád hraje parádně, bicí nového koncertního bubeníka Simona Dawsona společně s basou Steva Harrise správně kopou a Dave Murray si s ostatními kytaristy vyměňovali sóla, u kterých jsem nechápal, že ještě pořád dokážou donutit prsty takhle běhat po hmatníku kytary.
A Bruce Dickinson? Démon. Jako kdyby vůbec nestárnul. Zpíval úchvatně, běhal po celém pódiu, používal tematické rekvizity a kostýmy. Tuzemské publikum potěšil českou vlajkou, za kterou na chvíli vyměnil tu britskou u skladby The Trooper. Jako úvod pro Rime of the Ancient Mariner si vzal čutoru a naznačoval, že v ní má slivovici, kterou skutečně má rád. Po napití zkřivil obličej. Fuj, voda! Pozor na vodu, řekl ještě Dickson, než kapela spustila svou námořní baladu. Kdyby znal Rychlé šípy, mohl rovnou říct klasické „Nepijte vodu“, ne že by ovšem fanoušci Iron Maiden takovou radu potřebovali. A samozřejmě nemohl chybět Eddie. Objevoval se v animacích na obrazovkách a několikrát zavítal i osobně na pódium v podobě třímetrového démona.
Úplně na konci Dickinson několikrát sympaticky slíbil, že se kapela někdy zase vrátí. A pak už z repráků zněla jen Always Look on the Bright Side of Life od Monty Pythonů, která návštěvníky vyprovázela domů nebo k jiným pódiím na poslední koncerty festivalu.