Práce na novém albu byla podle všeho vzrušujícím zážitkem. Celá čtveřice znovu po pětadvaceti letech od společných začátků prožívala akt sebeobjevování.
Jak se vlastně ta deska jmenuje? Vlnobití jako námořní jev, jako bití vlnami něčeho, třeba životních zkušeností? Také by to mohlo být Vlnobytí, existence uprostřed vln…
Marka: Znamená to být ve vlnách. To je život. A má to uprostřed místo „o“ ležatou osmičku, jako že je nekonečný. Voda je nekonečná. Ale je to i o tom, že tě život bičuje svými vlnami. Někdy víc, někdy míň, ale furt v těch nekonečných vlnách jsi.
Proč je název česky a písničky na desce jsou v angličtině? Má to nějaký význam?
Josh: Svět je velký.
Marka: Víš, že jsme nad tím nepřemýšleli? No jo, to je pravda! Je to naše první album, které má český název. Mohli jsme si to dovolit, protože teď nikam do ciziny nevyjíždíme, je to taková domácí záležitost. A ty texty v angličtině? Tak to je. Angličtina je rockový jazyk.
Josh: Ale my teď máme o hodně víc textů v češtině než dřív.
Má ta vaše novinka nějaký koncept? Nějakou jednotící tematickou linku?
Marka: Textově asi ne. Není za tím žádný příběh. Jednotícím prvkem je za prvé intenzita, s kterou jsme tu desku dělali, a za druhé snaha dostat tam multižánrovost vkusu, který máme v kapele. A že je to velký rozsah!
Josh: My posloucháme všechno. Od vážné hudby přes folk až k hardcoru nebo reggae. Sedíme v autě a přeme se, co máme pustit. Ta chce country baladu, ta zase Iron Maiden a ta má chuť na reggae. Ta deska je o tom, že se nám líbí skoro všechno. A taková je i naše hudba. Je v ní všechno. A lepicí pastou je to, co nás inspirovalo původně – The System af a Down.
Marko, a jestlipak se na nové desce podepsala tvoje, tuším dvanáctiletá, praxe se Skyline?
Marka: Šla jsem víc do vyšších partů, začala jsem víc zpívat. Zbavila jsem se nepříjemné povinnosti dělat se dvěma skupinami, nota bene hodně odlišnými. Nesedím na dvou židlích. Paradoxně mi odchod dal svobodu. A zároveň to kluci ze Skyline vyřešili super způsobem. Mají Natálku – a ta je výborná.
To je dejme tomu negativní vymezení. Ale dali ti nějakou inspiraci, nějaký impuls?
Marka: Myslím, že co se týče tvorby a vystupování, tak jsem si od nich nic moc neodnesla. Já nejsem velký přítel kompů, já mám raději jamy, živý zvuk normálních nástrojů.
Josh: To je přesně ono. O tom je celé album. My jsme byli v jedné místnosti, jamovali jsme a najednou vždycky někdo vykřikl, to je ono, to nahrávej! A pak jsme ten nápad rozvedli dál.
Marka: Já to ještě upřesním. Celý proces práce na desce začal v prosinci. Máme kamaráda, u kterého zkoušíme, takže všechny skladby vznikly z těch jamování, co popisuje Josh, během měsíce a půl. Teprve pak jsme jeli na čtyři dny k Petru Jandovi do jeho studia na Propast a tam jsme nahráli základy, hlavně bicí. A zbytek jsme dokončili tady v Praze.
Vraťme se ještě ke Skyline. Jaké to je říct lidem, se kterými jste dělala cirka patnáct let: Hele, kluci, já končím?
Marka: Párkrát jsem si pobrečela. Třeba když jsem čerstvě odešla a někdo se mě na to zeptal. Zvlášť když jsem si uvědomila, že tím končí nějaká dost velká část mého života. Zásadní část! Ale myslím, že to byl správný krok. Jak pro kluky, tak pro mě. Mně se rozvázaly ruce a oni zase tím pádem nemusí řešit, jestli mám nebo nemám ten nebo onen termín volný. Já už jsem opravdu nemohla. Odnášelo to moje tělo a hlavně moje psychika. A taky jsem zjistila, že začínám přerůstat. Ve skoro čtyřiceti furt zpívat o lásce a hrát si na princeznu, to už ne. To opravdu chtělo někoho mladšího…
A teď obráceně. Ví se, že Gaia Mesiah se v tom roce 2008 nerozcházely v úplně pohodovém duchu. Jaké to bylo se k sobě vrátit?
Marka: Hele, já jsem to po těch osmi letech nečekala. Ale došlo mi, že nikoho lepšího, než je Morella a Misha, jsem v životě nepotkala. To jsou prostě ufoni… a já jsem jako ony, já jsem taky ufon. Takže když jsme se poprvé po té době viděly, tak jsme si padly kolem ramen. Celou dobu mi chyběly…
Josh: Tak to bývá. Co myslíš, že by byl Mick Jagger bez Keitha nebo Freddie Mercury bez Queenů. Nic, nic, nic. A co se týče mě, já to vůbec nečekal. Gaia byla pro mě uzavřená kapitola.
Bylo to pro vás překvapení?
Marka: Jak já se na něj těšila, když na tom letišti přistával!
Josh: To bylo přesně tak, jak to Maru říkala. Ten pocit „zpátky doma“. My jsme každý po tu dobu dělali jiné věci a přitom jsme si uvědomovali, jak nám ti ostatní chybí. Takže teď po tom návratu má pro nás kapela mnohem větší hodnotu.
Marka: Víc si toho vážíme, protože víme, o co bychom jinak přišli. Takže když to tak vezmu, svým způsobem bylo skvělé, že jsme se rozpadli, protože díky tomu jsme poznali, jak cenné pro nás je být spolu.
Josh: Co je muzika bez takových poznání? Prázdno!
Marka: Máme z toho návratu k sobě takovou radost, že je to znát i na našich koncertech.
Jak vnímáte jakési odhmotnění muziky tím, že pevné nosiče nahrazují internetové zdroje jako Spotify?
Marka: Muzikantům to skýtá velké možnosti, jak se dostat k více lidem. Ale má to i stinné stránky – je daleko těžší se prosadit. Té hudby je najednou tolik, že se posluchači nedokážou v tom chaosu orientovat.
Josh: Přesně to jsem tuhle říkal naší tour manažerce. Když mám nějaký super comp, tak si všechno můžu natočit doma v ložnici. Celou desku si můžu udělat sám. Můžu ji dát na net, jenže to je všechno. Ale tím ještě nevzniká spojení mezi mnou a celým světem.
Marka: Proto se pořád ještě držíme i starých dobrých cédéček. Vozíme je jako spousta dalších kapel na koncerty. Prodáváme je, podepisujeme a bavíme se s lidmi. Já miluju tenhle kontakt s posluchači.
Josh: Nikdy bychom neměli říkat, že s CD nebo s vinyly je konec. Je jenom víc možností komunikace.
Ale je tady ten moment, kdy člověk desku drží v ruce, potěší se obalem nebo bookletem, vyjme disk, nasadí do přehrávače. To je vlastně obřad, součást celého poslechu. To se na Spotify nebo Apple Music ztrácí.
Josh: Já vím, ale to se nedá zastavit, prostě se to mění. Mým koníčkem bylo třeba navštěvovat obchody s deskami. Hledal jsem tam věci, které se mi líbí, ale zároveň jsem si třeba koupil i CD, které mě zaujalo svým obalem, jménem producenta nebo třeba jen jménem kapely. I to už končí.
Marka: Když si tu desku koupím, dám do ní své peníze, tak to znamená, že těm lidem, co ji natočili, věřím. A to je důležité. Oni se tím stávají něčím jako členy naší rodiny. Budujeme si k sobě nějaký vztah. A já se domnívám, že to v tom digitálním prostoru už není. Znám řadu kapel, které mají spoustu přehrání na Spotify nebo na YouTube, ale na koncerty jim lidi nepřijdou.
Hudba teď prochází velkou proměnou.
Josh: Ano, rokenrol byl ve velkém úpadku a s Gaiou se znovu vracíme zrovna ve chvíli, kdy cítíme, že se to začíná napravovat.
Marka: Lidi tomu chtějí zase dát nějakou hodnotu. Hudba v posledních letech byla úplně bez hodnoty.
Jestli se to ale skutečně děje, je to jen na úrovni klubů.
Josh: Problém současného rocku je v tom, že nemá podporu. Investuje se víc do elektroniky. Nic proti tomu, i tam vznikají dobré věci, ale když jednou zažiješ živé bubny, živé kytary… Ale aby vznikla pořádná hudba, musíme se vrátit tak trochu do devadesátek. Teď tady okolo, třeba jen v Praze, je spousta super nových kapel, jenže skoro nikdo neví, kdo jsou. Já pamatuju grunge v devadesátých letech. Taky z malého města, ze Seattlu. Objevili se tam dva kluci, založili gramofirmu, shromáždili na ní všechny ty mladé kapely, které nikdo neznal, Nirvanu, Soundgarden, Pearl Jam, a pustili to do světa. Časem změnili celý rockový svět. Tohle teď všichni potřebujeme.
Ale jak si vysvětlujete, že zatím takoví vizionáři nepřicházejí?
Josh: My nemůžeme jen čekat, musíme na tom návratu smysluplné hudby sami pracovat. Novináři, producenti, muzikanti. A máme k tomu i dobrou možnost. Spotify nebo YouTube muzikantům platí málo, ale mohou to být naše nástroje, jak hudbu změnit. Musíme se naučit k nim přistupovat pozitivně a pracovat s nimi. A jinak než teď. Tak jako jsme jinak dělali naše album. Chtěli jsme, aby bylo poctivé, syrové, šťavnaté, prostě jiné!
Marka: Celý zvuk vlastně dělal Josh!
Josh: Nahrávací režisér byl Pavel Větrovec, ale já to míchal a měl jsem nad tím dohled jako nad celkem. Takže jsem byl taky producent.
Nehrozí vám vyčerpání nebo opotřebování? Co když zmizí kreativita? Přece jen po dvaadvaceti letech…
Marka: Je to jako to vlnobití nebo vlnobytí. Tyhle stavy chodí ve vlnách. Teď zrovna jedeme na nejvíc energetické vlně, kterou jsem zažila. Podle mě je to tím odchodem ze Skyline. Najednou se soustředím jen na jednu kapelu. A zároveň jsme si konečně uvědomili, že dělat muziku je naše práce.
Josh: Ale možná je to i přetlakem z té hrozné periody lockdownů. Seděli jsme doma a říkali si až do omrzení: Já chci hrát, já chci hrát! A teď to konečně najednou jde!
Marka: To byla hrozná doba. Já jsem toho nikdy nenaběhala víc než za doby covidu. Co s tou energií, že jo? Jsi zvyklý každý týden to valit do lidí – a najednou nemáš do koho!
Někde jsem četl, že ženy po čtyřicítce mají v sobě největší energii.
Marka: Za dva roky jsem tam! A s tou energií, to mi připomíná, co se mi stalo včera. Já mám hodně energie a v té euforii na koncertě… tam ty lidi… Já to miluju, když to do nich dáš úplně naplno! A najednou se druhý den vzbudíš, ležíš v posteli a říkáš si: Kde jsou? Takže jsem musela vyrazit do města, abych měla pocit, že jsem zase mezi lidmi.
Jak to hospodaření s energií funguje na koncertě?
Marka: Je to oboustranný. Oni mě nabíjejí a já se zase snažím nabíjet je. Zpívám se zavřenýma očima, abych se naplno vydala, a myslím, že vydávám až tolik energie, že ty lidi přitahuju k sobě.
A to funguje na každém koncertě?
Když je to náš koncert, tak ano, protože lidi jdou na nás a jsou tím pádem vstřícní. Ale může se stát, hlavně na festivalech, kdy lidi přišli na někoho jiného a ne na Gaiu, že to tak nemusí fungovat.
Seznamte se
Gaia Mesiah daly dohromady bubenice Misha Cortéz a kytaristka Santa Morella na základě zkušeností z kapel Panika a Rage Against the Machine Revival. V roce 2000 se přidala zpěvačka Marka Rybin a baskytarista Josh Stewart a kapele se divokými rockovými koncerty podařilo strhnout pozornost. Po osobních neshodách začala Marka zpívat s elektronickou kapelou Skyline. Spory ale odnesl čas a postupně začala vystupovat s oběma formacemi souběžně, dokud nedala loni ve Skyline padáka. Aktuální album Vlnobytí je teprve čtvrté studiové album Gaia Mesiah.