Život a smrt Kurta Cobaina dokonale naplňují představu o tragickém osudu geniálního hudebníka, kterého semlela sláva. Je to sice zkratka neberoucí ohled na všechny přidružené jevy jako psychický stav, drogy, fyzickou zátěž a tak dále, jenže o to víc si takový příběh kde kdo zapamatuje. Cobain se stal rockovým Hamletem, dramatickou postavou vzbuzující obdiv, lítost i jistý neklid spjatý s vědomím špatného konce. Takové jsou všechny knihy, filmy i články o Nirvaně a jejím frontmanovi. Jsou to příběhy historického okamžiku rockové scény i rázného konce jejího tehdejšího hybatele.
Když zemřel Buddy Holly, svět – a především tehdejší mládež – to šokovalo. Byla to první tragická a předčasná smrt populární hudební hvězdy, muže na vrcholu, jehož muzika mluvila za celou nastupující generaci, a ten hlas najednou utichl. Kurt Cobain byl Buddy Holly generace X. Symbolizoval revoltu proti konzervativním poměrům v pozdně osmdesátkových USA, zosobňoval nový směr kytarové hudby a na co sáhl, to publikum milovalo. Desky, koncerty, rozhovory, živáky, vyberte si. Jakmile tam byl Cobain, pro mnohé zastiňoval vše ostatní.
Dnes se mezi fanoušky vedou spory, jak by to vypadalo, kdyby Cobain žil dál. Jaké by byly další desky Nirvany? Jak by dnes před šedesátkou vypadal na pódiu při vyřvávání si plic? Nebyl by to spíš smutný pohled? Jenže jsou to zbytečné debaty, Cobain svou sebevraždou právě tomuto osudu unikl, vtesal sám sebe do historie na samém vrcholu tvůrčí dráhy – a tam doteď levituje vysoko nad ostatními. Kdo chce na něj pohlédnout, tomu nezbývá než zvednout hlavu a vzhlížet k němu jako k rockovému Ikarovi.
Z frontmana Nirvany se stala popkulturní ikona, a z této pozice pravděpodobně bude oslovovat další a další generace, dokud bude existovat rock. Bylo by tomu tak, kdyby si (nejspíš, tělo bylo nalezeno o tři dny později) 5. dubna 1994 nevzal život? Těžko říct, ale je zbytečné nad tím dumat. Zůstal po něm odkaz a nahrávky, které změnily kytarovou scénu. To už mu nikdo nevezme.