Nechme stranou všechny řeči o technologii, jíž byla skladba doslova vydolována z nedokončeného demosnímku, darovaného Yoko Ono Paulu McCartneymu v roce 1994. Musí to být zázrak, protože zbylá trojice bývalých Beatles se pokoušela skladbu předělat a dokončit už v roce 1996. Po dvou dnech marné snahy ji odložila kvůli špatné technické kvalitě záznamu.
Beatles tedy vyšly „posmrtně“ tři písně. V roce 1995 Free As A Bird, o rok později Real Love a letos Now and Then. Něco v tom ale nehraje. Všechny tři skladby jsou z dílny Johna Lennona. Jako kdyby se The Beatles rovnalo John Lennon! Přitom víme, že Paul McCartney byl v rámci skupiny přinejmenším plodný jako John Lennon a že ke konci jejich dráhy se vyznamenal několika skvělými kousky i George Harrison.
Neobstojí ani argument, že pod beatlesáckou nahrávkou rozumíme skladbu, na níž hrají všichni čtyři členové kapely. Vždyť například na tak zvaném Bílém albu najdeme skladby, kde hraje jen jeden nebo dva z nich. Prostě, pod hlavičkou Beatles by klidně mohly vyjít i nějaké pozůstatky z Harrisonova nebo McCartnyho archivu. A nemusely by být z let, kdy kapela ještě společně existovala. Vždyť původní Lennonovo Real Love vzniklo až někdy v roce 1979, tedy deset let po rozpadu kapely, a Free As A Bird nebo Now And Then dva roky předtím.
Ale to je nepodstatné, protože výsledek pokusu oživit Lennona a Harrisona dopadl víc než dobře. Z nedokončeného demáče vznikla skladba dosti podobná Free As A Bird svým tajemně se vznášejícím zvukem, promlouvajícím jakoby z jiného světa, s okouzlujícími vokálními harmoniemi, z nichž v závěru vyplouvá do popředí elegantní, jemné Georgeovo sólo, podmalované nenápadným doprovodem skutečného orchestru.
Jó, takové písně se už dneska nerodí. Ale vznikají jiné a pár z nich bude určitě stejně nadčasových jako skladby liverpoolské čtyřky.