Z profesionálního hlediska má samé výhody. Především je stručný, a to se do něj ještě vešlo efektní kytarové sólo, jde rovnou na věc, protože netrpí typickou českou metalovou chorobou minutových i delších předeher, má chytlavou melodii a úderný slogan. Co víc chtít?
Ale jo, mohli bychom chtít srozumitelnější text. Copak o to, zpěvákovi je rozumět, ale slova čas od času nedávají logiku nebo se spojují v kostrbaté formulace: „Nedotknutelnej když cíl se zdá…“ Takhle se rýmovalo za národního obrození. To ale neznamená, že text je blbý. Naopak, v době, kdy se někteří bojí nebo stydí říct svůj názor, pokud je odlišný od většiny, lze píseň vnímat jako výzvu k tomu, aby se člověk nebál stát za svým. A navíc, i kdyby za to dostal přes držku, nemá se bát „po stý vstát“. Ovšem chcete-li, můžete třeba v těch necelých třech minutách najít i jiné poselství. Je to na posluchači.
Méně srozumitelný text opravdu není závadou ani po formální stránce. Rock není folk, tady jsou důležitá klíčová slova, která v hluku nástrojů zachytíte, a to Škwor plní.
Klip je dílem režiséra Michala Skořepy, což už je dnes garancí kvality. Vzpomínáte třeba na Mou vlast od Michala Prokopa? Tentokrát zvolil takřka monochromatické, do modra laděné video, v němž prostřihuje jednotlivé členy kapely s bojovníky kendó (tradiční umění boje s mečem). Tím posiluje Škworem oblíbené téma boje, rvavé energie hnát se vpřed.
Zatímco sound Kabátu vznikl fúzí české hospodské kultury s Judas Priest, sound o generaci mladšího Škworu ovlivnila pro změnu česká hospodská kultura na bázi Kornů. Obě kapely to proto u intelektuálního publika nemají lehké. Ale kam by došla česká hudební scéna, kdyby všechno, na co si vzpomeneš, bylo jen a jen alternativní. Alternativní jsme přece vždycky vůči někomu nebo něčemu.