Píseň nese velmi tíživé a vážné sdělení, avšak přítomnost Tilla Lindemanna v kontextu současného dění kolem něj, vrhá nově na celé dílo velmi bizarní, až děsivé světlo. Zpěvák slavné kapely Rammstein aktuálně čelí obří vlně kritiky za nařčení ze sexuálně násilnického chování k fanynkám. V písni Children of Sin, titulní skladbě stejnojmeného alba, zpívá anglický text, jenž údajně bilancuje nad osudem zpěvačky Kovacs, která byla v dětství obětí sexuálního násilí. Natolik silný kontrast a vizuální klišovitost videoklipu dělají z díla hotového favorita do kategorie ultimátního bizáru.
Sharon Kovacs je třiatřicetiletá vycházející hvězda nizozemské alternativní scény pohybující se svojí tvorbou na pomezí elektroniky, jazzu a soulu. Po spolupráci s Lindemannem dle vlastních slov prahla už dávno.
Osobně mi i tak přijde, že období, kdy zpěvák jedné z nejslavnějších kapel světa čelí masivní mediální kritice a řadě obvinění ze sexuálního násilí na fanynkách, není nejvhodnějším momentem pro vypuštění tak zásadního sdělení, které má navíc podle slov autorky Kovacs putovat nejvíce právě k uším a duším sexuálně zneužitých po celém světě.
Přibližně před měsícem podle britského Telegraphu Kovacs prohlásila, že pod tíhou zpěvákových obvinění klip k již dříve vydanému duetu nezveřejní. „Vždy se ke mně choval velmi slušně,“ říká zpěvačka o spolupráci s Lindemannem. „Ale mé srdce patří každému, kdo zažil sexuální zneužívání.“
Píseň samotná představuje pak spíš horší podprůměr v díle obou tvůrců. Zajímavá rytmika a frázování, kterou nastoluje Kovacs v začátku písně je přímo ubyta úplně umělecky skoupým textem, jehož zásadní sdělení je však tíživé. V takových případech je nabíledni odhlédnout od nějakého kvalitativního škálování a je lepší se dle mého spokojit s tím, že se jedná především o terapeutickou polohu tvorby.
Pozornost zde asi nejvíc chytá znělost obou hlubokých hlasů, které se skutečně hezky doplňují.
Co se však v rámci krátkého období změnilo v pohledu na (prozatím domnělé) sexuální násilí, kterého se měl šedesátiletý zpěvák dopustit, a dodalo nakonec Kovacs impuls ke zveřejnění klipu? Žádné vysvětlení nemáme, zbývají jen dohady a zvířený prach na sociálních sítích.
Odhlédneme-li od veškerých nehudebních souvislostí, zdá se mi jako škoda, že Lindemann zpívá v duetu anglicky, což je samozřejmě dané jazykem původního autorského textu, nicméně jeho angličtina ani zdaleka nenavodí onen pocit naléhavého „Bühnendeutsch“ (převalovaného „r“) díky němuž zpěvák proslavil svůj dramatický baryton.
Videoklip samotný je pak ukázkou toho, jak vypadá slátanina nejzavilejších vizuálních klišé v populární hudbě, smíchaná s naléhavým sdělením. Detailní analýzu obrazů zpěvačky ve vaně s kontrastní kapalinou však nechávám stranou, protože se pravděpodobně jedná opět o sdělení stojící na vlastních – vnitřních a pro jiné těžko srozumitelných, sebeterapeutických pohnutkách.