Robert Křesťan: Už si nemusím nic dokazovat. Vzdal jsem se absolutní kontroly

Rodák z Počátků má za sebou, ať už s kapelou Poutníci, Trapeři, či právě s Druhou trávou nespočet desek. Žádná z nich by se ve způsobu nahrávání ani v nejmenším nedala porovnat s nejnovějším projektem, na který si s kapelou pozvali britského producenta Eddieho Stevense. Touha neustrnout na místě přinesla kapele zcela jiný zvuk.

Za svou kariéru jste vydal mnoho desek. Vnímáte ještě nějakou nervozitu pár dní před vydáním?

Nervozitou bych to nenazval. Spíše u mě převládá pocit zvědavosti z konečného výsledku.

Přistupovali jste k nahrávání druhé části desky rozdílně než k té první?

Největším rozdílem byl určitě přístup producenta Eddieho Stevense, který se snažil pojmout desku více koncepčně a měl o konečném tvaru mnohem větší ponětí než my. Abychom byli schopni jeho představy zrealizovat, museli jsme k nahrávání přistupovat velice vstřícně. Bylo k tomu zapotřebí oprostit se od toho, jak jsme byli zvyklí používat nástroje, nebo jak celkově natáčet desku. Ke všemu navíc přispívalo prostředí nedaleko Povážské Bystrice v horách, které nám pomáhalo se patřičně soustředit.

Měli jste tedy vůbec ponětí, jak budou skladby v konečné fázi znít?

Všechny skladby z desky jsou z větší části nahrané živě podle Eddieho pokynů, takže základní představu o výsledku jsme měli. V žádném případě to není tak, že bychom v naprosté neznalosti točili jednu stopu za druhou bez jakéhokoli ponětí, jaký bude výsledek.

V čem je tedy největší rozdíl mezi Dílem prvním a druhým?

První část dvojalba v určité míře vychází z původních představ, které jsme měli. Necelá polovina skladeb obsahuje původní aranže, které jsme Eddiemu přehráli a z nichž pak vycházel. Ve výsledku tedy první deska působí trochu tradičněji a víc se přibližuje našim předchozím. To však na druhé, současné desce vlastně nebylo možné. Kromě skladby Luboše Novotného Little Big Horn zní její finální podoba tak, jak si ji v hlavě vyprojektoval Eddie Stevens.

Eddie Stevens je znám spoluprací s interprety zcela jiného žánru. Čím vás tolik zaujal, že jste se pro něj rozhodli?

Já osobně jsem jeho předchozí práce neznal. Když jsme se poprvé setkali, instinktivně jsem vsadil na první dojem. Poprvé v životě jsem se totiž vzdával absolutní kontroly nad konečnou podobou nahrávek. Potřeboval jsem někoho, ke komu budu mít takovou důvěru, abych se mu mohl odevzdat na milost a nemilost. A tu jsem k němu nakonec získal.

Proč jste se pro tento krok vzdání se kontroly rozhodl? Byla to čistě jen touha po novém zvuku?

Měl jsem k tomu několik důvodů. Zaprvé zvědavost: jak bude pracovat člověk, který je sice otevřený, ale dosud nemá zkušenosti s muzikou a nástrojovým obsazením Druhé trávy, a kam až to povede. Zadruhé jistá setrvačnost, i když pochopitelná po dlouhé třicetileté kariéře kapely. Zatřetí příliv nové energie, za čtvrté atd., atd.

Plánujete ještě uskutečnit koncertní šňůru do Spojených států, jak u vás bylo v minulosti zvykem?

Rozhodně bych tam s celou kapelou ještě rád hudebně zavítal. Na druhou stranu vím, že s naším stylem hudby zřejmě bude velice obtížné se tam dostat. Pokud však oslovíme našeho zahraničního agenta, který nám najde festival, k němuž bude sedět náš styl a jehož pořadatelům se budeme zamlouvat, tak určitě pojedeme. Je to velmi složitý a nepředvídatelný proces, takže v tuhle chvíli opravdu nevím, zda se to podaří.

Jak si stojí tuzemský, obecně bluegrassový a country svět oproti tomu za mořem?

Rozhodně tu je několik muzikantů, kteří by se svou tvorbou mohli bez problémů ve Státech vystupovat. Ať si ale každý říká, co chce, u nás se stále jedná o odvozenou scénu. Rozhodně si nemůžeme lhát do kapsy, že jsme nějací výjimeční. Nicméně máme oproti ostatním státům, které se také snaží tuto hudbu tvořit, několik výhod. Ovládli jsme dobře styl, ovládli jsme přístup a klíč k této muzice a někteří z nás k tomu dokázali přidat ještě něco svého. Stále se však jedná jen o malou hrstku. Ve zkratce naše největší výhoda oproti ostatním mimoamerickým státům spočívá v tom, že nepřistupujeme k bluegrassu jen jako kopisté, ale i jako tvůrci.

Napadlo vás někdy přestěhovat se do Spojených států a začít hrát tam? Jazykové znalosti na to máte.

Myšlenka, že bych se v Americe usadil a žil tam, mě nikdy nenapadla, neboť jsem k tomu neměl důvod. Nicméně si rozhodně dovedu velmi lehce představit, že bych se tam přestěhoval a žil tam.

Je ve vašem případě ještě něco, čeho byste chtěl v muzice dosáhnout či vyzkoušet?

Od malička jsem byl spíš skeptik a nějaké velké sny jsem si nepřipouštěl. Ty skromné, které jsem si dovolil snít, se mi mnohonásobně splnily. Rozhodně nemám nějakou vnitřní touhu si ještě něco dokazovat. Jenom s nadějí čekám, že mě třeba ještě něco čeká.