Za normálních okolností se vždy v redakci snažíme vyhýbat podobným, ne-li stejným tématům. Abychom zkrátka nepsali dvakrát o tom „stejném singlu“. Jenže spojení královny gotického rocku Amy Lee (Evanescence), půvabné experimentátorky Poppy a metalcorové vévodkyně Courtney LaPlante ze Spiritbox na singlu End of You se v říjnovém Natvrdu vyhnout nemohu – je to přece jenom metalová událost měsíce.
S lehkou – a za mě také do určité míry oprávněnou – kritikou písně přišel již v den jejího vydání (5. září) kolega Frank Fišer na našem webu, přičemž skladbě vyčetl její „průměrnost“ a rádiově uhlazený odér. Rovněž také poukázal na sterilní a nepříliš nápaditý zvuk kytar, o které se postarali kytarista Spiritbox Mike Stringer společně s producentem Jordanem Fishem. Nicméně ačkoli má skladba svoje mouchy a možná opravdu dle Frankových slov brzy zapadne, rád bych se na tuto
„superspolupráci“ podíval z trochu jiného úhlu.
Říjnové Natvrdo je tu a s ním čtyři novinky ze světa tvrdé hudby!
Poppy, Amy Lee, Courtney LaPlante
End of You
Dámská metalová střela
Tři současné královny tvrdé kytarové hudby svou společnou skladbu rozdělily na několik částí, přičemž postupně nechaly vyniknout jednotlivé zpěvy i finální sbor. End of You zpočátku působí jako typická skladba Evanescence díky sólovému výstupu Amy Lee, ten však vzápětí rozbijí svým teenagerovským hlasem nejmladší z trojice Poppy. Následně s LaPlante se fanoušci dočkají i drsného screamu a ve výsledku má člověk skutečně dojem, jako by se jednotlivé esence Evanescence, Spiritbox a Poppy spojily v jeden celek.
Rádiový podtón však u skladby rozhodně nelze opomíjet – k tomu měl kolega Frank trefnou poznámku. Kytary tady opravdu nejsou tak intenzivní a ani zvuk bicích příliš neoslní. Celkově se zdá, že instrumentální stránka je až příliš upozaděna na úkor vokálů, ale to byl zřejmě také účel. Fanoušci si prostě chtěli užít hlasy tří metalových ikon současnosti a to jim produkce Jordana Fishe (ex-Bring Me the Horizon) umožnila. Ve výsledku se tak jedná o tuze mainstreamovou záležitost, na níž mě osobně ovšem nejvíce zaujal klip z dílny režiséra Jensena Noena. Takto působivé prostřihy a obrazy působí jako z té nejvyšší filmové produkce, což písničce značně přidává na efektu.
Inu, možná se nejedná o průlomovou skladbu, která bude inspirovat další generace metalových skupin a zpěvaček. Ale rozhodně potěší i nemetalové fanoušky.
Perturbator
Mors Ultima Ratio
Synthová epopej z pekla
Zmínili jsme metalové královny, a proto není od věci představit také jednoho krále. V ranku temného synthwave totiž světu aktuálně vládne James Kent alias Perturbator. Ten se na scéně objevil v roce 2012 a od té doby nabývá na popularitě díky svébytnému spojení synthwavu s metalovou estetikou. Jeho fanoušci se tento měsíc dočkají jeho nové desky Age of Aquarius, z níž těsně před vydáním stačil vydat i singl s názvem Mors Ultima Ratio.
Tahle čistě instrumentální nálož baví nejen změnami dynamiky, ale také celkovou atmosférou, se kterou Perturbator pracuje jako málokdo. Při poslechu se vrátíte do osmdesátek plných dekadentních hororů a akčních sci-fi filmů. Důležité je ale zmínit, že Perturbator nezamrzl v minulosti a jeho nahrávky mají aktuální zvuk a správnou tenzi. Pokud jste fanoušci elektronické hudby, rozhodně byste také neměli vynechat koncert tohoto francouzského mistra synthů v pražském klubu SaSaZu, kde se představí již 13. listopadu.
Katatonia
Wind of No Change
Škorpíci, sledujte!
Napsat píseň s názvem, který trochu paroduje slavný rockový hit Wind of Change, chce trochu odvahu a ta rozhodně nechybí švédským metalistům Katatonia. Ti letos v létě vydali nové album s názvem Nightmares as Extensions of the Waking State, z něhož vyčnívá jinak působivá skladba Wind of No Change.
Jak jsme za ty roky u Katatonie zvyklí, tahle partička vždycky ráda experimentovala, respektive tvořila vlastní fúze metalových subžánrů. Wind of No Change působí ze začátku jako ryze doommetalová pecka, která se však záhy změní v poměrně jemně protáhlou píseň v pomalém tempu. Do popředí se tak dostává naléhavý vokál Jonase Renkse, jenž oslavuje ducha satana. Působivá záležitost, kterou budou moci čeští fanoušci rovněž slyšet brzy naživo. Katatonia totiž přijíždí s podporou experimentálních a progresivních kapel Evergrey a Klogr do pražského Paláce Akropolis 21. listopadu.
Orbit Culture
Nerve
Renesance melodeathu
Závěrem bych rád vypíchl novinku švédské deathmetalové skupiny Orbit Culture. Té totiž 3. října vyšla nová deska Death Above Life, z níž těsně před vydáním stačila představit singl Nerve. Musím přiznat, že mě melodický death metal v posledních letech příliš neoslovuje, a připadá mi, že se tento žánr trošku vyčerpal. Nicméně právě Orbit Culture jej vrací zpátky na vyleštěnou kolej díky odvaze procpat do písní čisté vokály a cit pro silný groove. To ostatně ukázali před dvěma lety na fantastické desce Descent, při jejímž poslechu mi instantně pokaždé naskakovala husí kůže.
A s novou deskou se zdá, že Orbit Culture skutečně našli svůj zvuk, který může oslovovat davy. Skladba Nerve, která patří mezi nejlepší kousky alba, odzbrojuje temnou a melancholickou náladou díky táhlým melodiím postavených na pevných a úderných riffech. Atmosféra písně vás navíc přenese myšlenkami do zcela nového světa – přesně toho, jaký Orbit Culture dokázali představit na desce Descent. Je to opravdu kapela, která vám naservíruje třeba i sedmiminutovou skladbu a která vás zkrátka pohltí. Pro mě osobně jsou Orbit Culture interpretem, který značně oživuje slávu a sílu melodického metalu, jehož vrchol přišel na přelomu milénia.