Po maturitě na gymnáziu vystudoval Jan Linhart konzervatoř Jaroslava Ježka obory bicí nástroje a klavír, od začátku nového tisíciletí zde vyučoval. Své zkušenosti studentům předával přes dvacet let. Jako hráč plynule střídal nejrůznější druhy bicích nástrojů, klavír a byl také jedním z nejlepších domácích hráčů na zobcové flétny všech rozměrů. Kvůli sázce s kolegou Jakubem Doležalem se dokonce naučil na klarinet. Působil v jazzových souborech Petra Kořínka, Víta Švece nebo Petra Hanzlíka (The Swings), hrál v bigbandech, v kapelách Manon 15 či Noční optika. Často natáčel, jeho odkaz zahrnuje i nahrávky k filmům Želary, Swingtime nebo Zapomenuté transporty.
„Lihouš byl vzácný člověk, kamarád, mistr hry na bicí, klavír i zobcové flétny, oblíbený a skvělý hudební učitel,“ napsal o zesnulém kolegovi producent a muzikant Petr Ostrouchov, který s Janem Linhartem pracoval mimo jiné na soundtracku k filmu Želary „Usměvavý a vždy dobře naladěný, činící tento svět hezčím pro všechny, kdo ho znali. Vždycky ochotný pomoct, pro ostatní by se rozdal. Byla radost s ním pracovat, nebo si jen povídat. Chci mu tady vyseknout hlubokou poklonu, poděkovat a jeho rodině a přátelům vyjádřit upřímnou soustrast. Škoda, že nejsme všichni jako Lihouš a škoda, že když je někdo tak výjimečný, talentovaný, pozitivní a dobrý člověk, odejde v tak nesmyslně mladém věku.“
Byl to veselý a otevřený člověk nesmírné pozitivní energie, vždy ochotný pomoci a poradit. Zarmoucení kolegové, spoluhráči a přátelé zaplnili sociální sítě mnoha vzpomínkami a historkami, které je s „Lihoušem“ spojují. Jeho život skončil symbolicky na půdě Ježkárny, jejímž byl dobrým duchem.