„Adama nehraje blues jako muzejní exponát,“ představuje zpěvačku dramaturg Blues Alive Ondřej Bezr a vyzdvihuje její živelnost texty, které reflektují současná témata, osobní zápasy, identitu a svobodu. Díky tomu Adama Janlo přivádí k blues mladší generaci posluchačů. V rozhovoru prozradila, že chce v lidech vzbuzovat pocit, který měla, když v jedenácti poslouchala Stevieho Wondera a Beyoncé. Zároveň se v jejích písních odráží rodinná historie, gambijské kořeny a otázka svobody. „Možnost vyjadřovat se prostřednictvím hudby, radovat se z ní a reprezentovat své předky pro mě postupem času získávala stále větší význam,“ říká v rozhovoru pro Headliner.
Letos jste vystoupila na řadě festivalů, které na vás zapůsobily nejvíc?
Jako první mě napadá polský Suwałki Blues Festival, to byl velmi silný zážitek. Samotný festival i lidé a způsob, jakým přijali naši hudbu.
Zároveň jsem si užila návrat na norský festival v Notoddenu, kde jsem kdysi studovala na Little Steven’s Blues School. Bylo krásné znovu si na tamním festivalu zahrát po všem, čím jsem si od té doby prošla, a navíc se tam vrátit také jako lektorka zpěvu. Upřímně, silných okamžiků jsem na různých festivalech letos zažila opravdu hodně.
Uplynul rok od vydání vašeho debutového alba A Free Woman. Co pro vás znamená?
Nesmírně mnoho. Už jen proto, že se mi ji podařilo vydat. A Free Woman je především o tom, aby si člověk stál za tím, kým je, a dovolil si být sám sebou v té fázi životní cesty, v níž se právě nachází. Na albu je soul, blues a R&B – všechno moje milovaná hudba. Ve skladbě Bloodline jsem mohla vzdát hold své babičce a svým kořenům. Znamená to pro mě vlastně tolik, že se mi to těžko vyjadřuje slovy. To album je splněným snem. Chci za to poděkovat také producentovi Kimu Bergsethovi.
Váš letošní singl FU překvapil úplně jinou atmosférou.
To je díky tomu, že vznikl ve spolupráci s norským producentem a mým dobrým přítelem jménem SVON. Moc mě baví, když mě ke společné práci přizvou různí hudebníci. Moje kořeny jsou spojené se soulem, R&B, blues, roots music a černošskou hudbou obecně. Součástí toho, co pro mě znamená být svobodnou ženou, je ale také možnost prozkoumávat šířku i hloubku vlastní hudby, zůstávat věrná sama sobě a tomu, co jejím prostřednictvím chci sdělit.
Kdy jste si hudbu zamilovala a uvědomila si, že pro vás znamená víc než pro jiné lidi?
Bylo mi asi jedenáct let. Poslouchala jsem Isn’t She Lovely? od Stevieho Wondera a také Listen od Beyoncé. V tu chvíli jsem cítila hudbu hluboko v duši. Instinktivně jsem si řekla: „Přesně tento pocit chci jednou předávat lidem, kteří budou poslouchat moji hudbu.“ Tehdy jsem pochopila, že hudba je moje cesta. Dodnes si ten okamžik pamatuji a nikdy na něj nezapomenu.
Byla potom cesta k profesionální hudbě přirozená a snadná?
Spíš to byla pouť se vším všudy. Vyrůstala jsem ve velmi muzikální rodině a hudbu jsem poslouchala neustále. Někteří členové rodiny byli hudebníci, například můj dědeček. Žila jsem v Oslu a ve škole mě zajímalo divadlo, tanec i hudba. Ráda jsem se věnovala všem tvůrčím činnostem. Někdy v osmé nebo deváté třídě jsem účinkovala v muzikálu a uvědomila si, že mi chybí větší prostor pro samotnou hudbu, nejen pro herectví, i když to mě bavilo také.
Začala jsem zkoušet a hledat pódia, na kterých bych mohla zpívat a vystupovat. Tehdy jsem ale trpěla obrovskou trémou. Bála jsem se, že mě nervozita zastaví, protože jsem ji cítila při každém vystoupení. Pokračovala jsem však dál a pokaždé to bylo o něco snazší.
Uvažovala jste i o jiné než umělecké dráze?
Na střední škole jsem zjistila, že mě baví věda. Říkala jsem si, že bych se možná mohla věnovat matematice, dokonce jsem matematiku doučovala a také mě to těšilo. Má intuice mi ale celou dobu říkala, že hudba pro mě není jen zájem. Je to moje vášeň a poslání. Udržuje mě ve spojení s mými kořeny a historií.
S tím souvisí také téma A Free Woman – svobodné ženy. Je pro mě velmi důležité kvůli historii mých předků, mé rodiny i Gambii. Možnost vyjadřovat se prostřednictvím hudby, radovat se z ní a reprezentovat své předky pro mě postupem času získávala stále větší význam.
Věděla jste od začátku, že se ve své hudbě chcete věnovat hlubším otázkám?
Když mi bylo šestnáct, zemřel mi otec. Pro mou hudební cestu znamenal velmi mnoho. Mým prvním nástrojem byly bicí, právě on mě k nim přivedl. Jeho ztráta mě přinutila zastavit se a přemýšlet. Tehdy podle mě začala vážnější část mé cesty. Začala jsem se na věci dívat do hloubky a klást si otázku, kým vlastně chci být. Zpočátku to bylo velmi těžké. Ztratila jsem důležitou součást svých kořenů i svého dospívání. Přimělo mě to také zpochybňovat a promýšlet věci spojené s vlastní identitou. Myslím, že právě tato zkušenost pro mě mnohé změnila.
Stala se pro vás hudba útočištěm?
Rozhodně. Zvlášť po smrti otce pro mě byla něčím jako terapií. Mohla jsem se alespoň vracet na místo, kde jsem se cítila doma a o němž jsem věděla, že tam pro mě pořád bude. Jakmile si pustím nějakou píseň, nebo ji začnu zkoušet, jsem uvnitř až do chvíle, kdy skončí. Stejně se cítím také na pódiu. Vždycky si připomínám, že teď jednoduše vstupuji do písně a budu si ji užívat. Právě o to jde. Hudba mi pomáhá zůstávat v přítomném okamžiku a přetvářet těžké zkušenosti v něco jiného. V jistém smyslu mi také umožňuje cítit větší spojení s otcem.
Bylo pro vás snadné sdílet tak osobní hudbu s ostatními a vystavit ji možné kritice?
Když jsem něco dělala poprvé, bylo to samozřejmě děsivé. Snažím se ale soustředit na samotnou hudbu a na to, že mám štěstí žít život, v němž se mohu propojovat s lidmi, které moje tvorba oslovuje. Koho moje hudba neosloví, toho zase oslovuje nějaký jiný druh hudby. Pro každého existuje něco jiného a podle mě je krásné, že jsme rozdílní. Je to v pořádku. Moje tvorba není určená úplně každému. Jsem šťastná, pokud může alespoň pro někoho něco znamenat nebo se v ní někdo najde. Pokaždé, když vystupuji, mě reakce lidí dojímají.
Na mezinárodní porotu European Blues Challenge vaše hudba evidentně zapůsobila. Četla jsem, že jste o vítězství snila. Jak jste soutěž prožívala?
Bylo to naprosto ohromující. Už samotná skutečnost, že mě pozvali, abych reprezentovala Norsko, pro mě znamenala pocit vítězství. Jen stát tam na pódiu byl zásadní životní okamžik a zpočátku jsem to jen těžko dokázala vstřebat. Byla jsem nesmírně nervózní. Říkala jsem si ale, že ať se stane cokoli, chci vědět, že jsem do vystoupení dala úplně všechno. Tak se ostatně snažím přemýšlet pokaždé, když jdu na pódium. Vítězství mě úplně ohromilo, protože se soutěže účastnila spousta nesmírně talentovaných kapel a interpretů. Byla jsem dojatá a trvalo mi dlouho, než jsem skutečně pochopila, co se stalo.
Ovlivňují vaše gambijské kořeny přímo také vaši hudbu, nebo se promítají především do jejích témat?
Obojí. Vyrůstala jsem s gambijskou a soninskou hudbou. Postupně jsem začala vnímat řadu podobností s blues a roots music – v rytmech i ve způsobu zpěvu. Právě proto jsem se v blues cítila tak přirozeně a jako doma. Zpočátku jsem si tuto souvislost neuvědomovala, došla mi až později. Mé kořeny tedy ovlivňují jak hudební styl, tak témata. Když jsem si začala víc číst o historii, jednotlivé dílky do sebe náhle zapadly. Stále se snažím učit další věci a nechávat se jimi inspirovat.
Ještě si neodpustím jednu „letní“ otázku. Navštívila jste letos koncert Shaggyho, stála jste v první řadě a on vám během písně Ain‘t No Sunshine půjčil mikrofon. A tak jste zpívala před pravděpodobně dosud největším publikem. Jaký to byl pocit?
Bylo to neuvěřitelné, stejně jako mnoho dalších věcí, které jsem letos zažila. V jednu chvíli jsem úplně ztratila slova. Měla jsem radost, že jsem se mohla se Shaggym a jeho hudebníky také setkat a promluvit si s ním. Všichni byli velmi milí a skvělí. Reggae a dancehall mám moc ráda, takže jsem si vystoupení opravdu užila.
Seznamte se
Adama Janlo ve svých devětadvaceti letech prožívá svůj okamžik slávy. V roce 2025 vyšlo její debutové album A Free Woman. O rok později na jaře vyhrála prestižní soutěž European Blues Challenge, kde nadchla pořadatele Blues Alive natolik, že ji okamžitě zabookovali na Blues Alive 2026.
Její silný i něžný hlas tedy uslyšíme již brzy. Festival se letos v Šumperku koná od 12. do 14. listopadu 2026 a kromě Adamy Janlo zde vystoupí Layla Musselwhite, D. K. Harrell, D Sim a Luther Dickinson, Janiva Magness, Danielle Nicol, Stud Ford, Jimmy Carpenter Band a další. Michal Prokop na festivalu bude pokračovat v letošních oslavách svých osmdesátin. Dále se publikum může těšit mimo jiné na Ivan Hlas Trio.