V Praze usazená, původně elektronická skupina Orient od doby svého vzniku prošla docela turbulentním vývojem, ale ať již hráli v jakékoli sestavě a v jakémkoli nástrojovém obsazení, vždy tvořili velmi zajímavou, žánrově komplikovanou hudbu plnou nečekaných souvislostí. Postupem času se Orient přerodili ve čtyřčlennou kapelu a v tomto formátu letos vydali již druhé album Redwood, na němž představili analogovější a kapelnější sound.

Před rokem mi někdo doporučil třípísňové EP Fiesta in Agonia teplicko-ústecké kapely La Banda de Contenedor. Španělský název kapely mi evokoval latinskoamerické rytmy a skáčko, což mě trochu odrazovalo. Ale nakonec jsem byl rád, že jsem si nahrávku poslechl.

Na sklonku srpna proběhl sedmý letošní a poslední prázdninový koncert ze série Headliner Pontonů, na který se opět sešlo početné publikum, aby si při poslechlo dvě kapely z různých zásuvek tuzemské hudební komody.

Není u nás mnoho čistě dívčích skupin, proto jsem s povděkem kvitoval, když vznikla kapela Bibione. Holky hrají přímočarou kytarovou muziku, kterou španělský youtubeový kanál Tremendo Garaje trefně označuje jako insane dark‑surfy-twang grrrl post‑punk. Za krátkou dobu své existence se staly vítaným oživením tuzemské kytarové scény.

Na šestou epizodu letošní řady Headliner pontonů, jež se konala 16. srpna, vyšlo krásné letní počasí, které lákalo k tomu dát si studený nápoj a užít si kytarovou muziku dvou skupin, které obě mají v čele mladé ženy, ale které ke kytarám přistupují velmi odlišně.

Charismatická slovenská zpěvačka Kristína Mindová a její projekt Obligatne se 16. srpna setkají na jednom pódiu s mladou mosteckou kapelou Favorite Obsession.

Slovenská postpunková kapela 52 Hertz Whale je pojmenovaná po velrybě, která je jako jediná schopná vydávat zvuk o tak vysoké frekvenci, že jí zbytek jejího druhu nerozumí. Hudební fanoušci nejen na Slovensku však této partičce rozumí a určitě je, stejně jako nás, potěšil nový singl Phil, který oznamuje vydání alba Present Sense Impression.

Do topolového hájku v Tasově nedaleko Veselí nad Moravou na festival Beseda (u bigbítu) jezdím pravidelně a nevynechal jsem ani letos. První srpnový víkend se konal již 29. ročník tohoto festivalu, který považuji za nejpohodovější festival dané velikosti u nás. Oplývá nezaměnitelnou atmosférou a pyšní se promyšlenou dramaturgií prezentující to nejlepší z tuzemské scény okořeněnou zajímavými zahraničními jmény. Jak to tam letos vypadalo?

Rodan, vlastním jménem Rodan Tuka, je sympatický sotva devatenáctiletý mladík, o kterém jsem se již v Čerstvém (z)boží zmiňoval, když vydal debutový singl Gone. Tehdy jsem napsal, že jeho hudba slibuje rozvířit prach, pod jehož nánosem se ukrývá neprogresivní a zacyklená česká popmusic.

Skupinu prazdniny usazenou v Brně jsem neznal, dokud se neobjevila v užším výběru při chystání přehledu 50 nadějí tuzemské hudby pro rok 2022. Myslím, že je tam nominoval Jarda Konáš. Když jsem si poslechl jejich nahrávky, okamžitě mě zaujali, takže jsem využil první příležitosti a zašel si je poslechnout do brněnského klubu Stará pekárna na odložený křest debutového EP. Naživo můj zájem ještě prohloubili.