A ne jen tak obyčejné ctitele! Všech deset skladeb je zkomponováno na texty básníků, kteří patří k okrajovým, chcete‑li excentrickým nebo beatnickým osobnostem české poezie 20. století, úžasným umělcům s podivnými osudy a abstraktním viděním světa, nasáklého totalitou i v těch nejnižších patrech lidského života. „Jdem temným dnem kojíme se jenom snem…“ Egon Bondy

Od roku 2009 vydává Renne Dang nejméně jedno album ročně. To poslední, Problémy v ráji, patří k nejzajímavějším nahrávkám v historii českého hip hopu. Dangovi se na něm povedlo propojit rap s rockem. To dělá dneska spousta rapperů, živá kapela je nejlepším lékem proti monotónním uspávacím beatům, ale Dangovy tracky mají kromě elektrické kytary a charismatického interpreta ještě jednu zajímavou vlastnost – jeho texty by se daly označit za psychologické studie.

Tak Řezník nenápadně přehodil výhybku. Stal se rapperem drsných protest songů. Část jeho nejnovější desky je sice pořád ještě tematicky blízká těm starším, ale dominujícím tématem jeho nejnovějších skladeb je vzteklá a naštvaná kritika současných společenských jevů. Ta spočívá v cílevědomé kontrole a zasahování politiků a různých spin doktorů do přirozeného života společnosti ve znamení jakýchsi „vyšších cílů“.

„Michael Kocáb v letošním roce oslavil sedmdesátiny. A protože sametové revoluci je přesně polovina, spojím ty dvě věci do jednoho celku. Ani nevím, jestli si na tu historku, kterou chci vyprávět, pamatuje,“ začíná pokračování svého pondělního seriálu glos, postřehů a vzpomínek Josef Vlček.

V rubrice Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se psalo přesně před třiceti lety. Jak vypadala česká hudební scéna v listopadu roku 1994?

Pravděpodobně nejdéle existující a nejpopulárnější domácí reggae kapela oslavila loni v našlapaném Lucerna Music Baru čtyřicítku. Část bujarého koncertu, v němž se na pódiu jako hosté vystřídali jak někteří vysloužilí členové kapely, tak hosté ze spřátelených part, vyšla konečně na CD. Je dobře, že takový záznam existuje.

„Mám obavu, aby mně někdo nepovažoval za rasistu nebo xenofoba. To prosím v žádném případě. To, o čem bude řeč, je ve světě naprosto normální jev a tady už pomalu taky.“ Druhý díl nové série textů Josefa Vlčka pojednává o svěžím pohledu, který na zdejší hudební scénu přináší hudebníci s kořeny mimo Českou republiku.

Pověstná postava české rockové a elektronické avantgardy Samir Hauser sepsal to, co si pamatuje z devadesátých let. Kniha se jmenuje příznačně Vyvrhel a má podtitul Kruté střety orientálního křížence s českou realitou. Možná, že stejně výstižný by mohl být podtitul Kruté střety české reality s orientálním křížencem. Hauser byl totiž jedním z těch, kdo v devadesátkách změnili českou realitu – obrátili ji vzhůru nohama.

Tak Lucie už i prakticky odkryla svou novou tvář, když 29. 10. natočila a 5. listopadu v Sedmi pádech Honzy Dědka odvysílala svou první prezentaci v nové sestavě. Nabídla něco jako napůl klip k Nejlepší, kterou znám. Dojem je smíšený.

Zemřel Quincy Jones, muž, který neměl řidičák, a přesto stihl být u kdečeho podstatného, co se v hudebním světě od padesátých do devadesátých let stalo.