Jeden z nejlepších queenovských revivalů na světě, čeští Queenie, si k osmnáctým narozeninám dopřáli dva koncerty v O2 universu. Show pojali vskutku velkolepě, tak jak se na následovníky Queen patří.

Ve věku osmdesáti čtyř let zemřel jeden z posledních velkých koryfejů české populární hudby šedesátých let Josef Laufer. Poslední čtyři roky po operaci srdeční chlopně byl v umělém spánku. Přitom si na operaci jen tak odskočil z muzikálového angažmá v divadle Broadway.

Temný blackmetalový Törr a bujarý pijácký Alkehol patří mezi základní kameny českého metalu. Oba soubory propojuje Ota Hereš. „Chci, aby si lidi tuhle tvrdou muziku zapamatovali,“ říká o psaní textů pro dva na pohled tak rozdílné soubory. Doopravdy se přitom jen liší v úhlu pohledu na stejnou věc.

„Jsme asi poslední generace, která ještě čte tištěné knihy,“ povzdychl si můj knihkupec. Přikývl jsem: „Jsme asi poslední generace, která poslouchá rádio.“ Ale je to opravdu tak horké? Kolikrát se už psalo o konci klasických médií – rádia, televize, tisku – a tahle média přesto existují dál. Jen se dokázala přizpůsobit. Samozřejmě že řeč bude hlavně o čtenářích, posluchačích a divácích Generace Z, ale internetová revoluce zasahuje všechny vrstvy veřejnosti.

Devětasedmdesátiletý Rod Stewart se přihlásil s novou deskou, tentokrát kolabem s brilantním britským honky‑tonk-blues‑rock-jazz pianistou Joolsem Hollandem. Společně sáhli po skladbách ze čtyřicátých let, které už v mnoha okamžicích signalizovaly blížící se příchod rokenrolu. Mnohé písně z jeho desky známe i v českých verzích z šedesátých let, takže temperamentního dědka Stewarta můžeme alespoň pro tuto desku označit za Milana Chladila na druhou.

V rubrice Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se psalo přesně před třiceti lety. Jak vypadala česká hudební scéna v dubnu roku 1994?

Shakiře trvalo sedm let, než vydala nové album. Slovo nové by ale mělo být v uvozovkách – sedm z celkem šestnácti písní už totiž předtím vyšlo jako singly. Moment překvapení se tedy nekoná.

Velký pátek a navíc Judas Priest v O2 Aréně, to není ideální čas pro konání metalového koncertu ani v Říčanech u Prahy. V KC Labuť nebylo narváno, ale kdo přišel, byl spokojen. Obě skupiny – Motorband i předskokani Barock – opravdu stály za poslech. Naznačily, že v mainstreamovém metalu si Česko vede nadmíru slušně.

S menším zpožděním se v redakci vynořilo album Leaver od Satisfucktion nebo chcete‑li Satisfvction, jak se někdy sama kapela píše. Dánský producent Tue Madsen se postaral o perfektní sound, ale to hlavní, čím je deska zajímavá, je autorská tvorba čtveřice.

Málokdy se člověku dostane do ruky deska, u které si není jist, zda se mu líbí, nebo ne. U alba Bistro snů od Fastfood Orchestra se bavím, ale zároveň mám pocit, že mi na ní něco nesedí. Zdá se mi hudebně starobylá, ale přitom vnímám, že na ní jsou posuny, které dělají album současným. Živelná kapela ji pokřtí 27.3. v pražském Lucerna Music Baru.