„Tohle není láska, to je přímá konfrontace,“ vzkazují alternativní popaři něco něco v jedné z nejlepších skladeb nového alba. Kytary na něm vítězí nad syntezátory, rozpustilost nad seriózností, energie nad náladami, tanečnost nevylučuje sdělení a skupina jako by se přestala stydět a taky si konečně ujasnila své místo i postoje.

Vzpomínáte na doby, kdy pojem „elektronická hudba“ znamenal průkopnické Kraftwerk nebo nápadité Depeche Mode? Agresivitu EBM? Anebo je to už jen cosi z dob vašich rodičů a vás spíš provázely beaty hyper‑popu či jen na zábavu a výdělek cílícího K‑popu? Na novém albu veteránů ze Slovinska to najdete všechno.

Na nové nahrávce spojuje v Praze usazená slovenská zpěvačka objevené mladé talenty s osvědčenou produkcí Olivera Torra a Aid Kida, opět zdařile míchá jazzové nálady se současným popem i soundem, znovu překvapuje češtinou a především naplno ventiluje své pochybnosti. O sobě, o světě kolem nás, o reálné šanci cokoli změnit.

Ctib, disco‑ego-punker z Rožnova, patří k nejzábavnějším i nejživelnějším interpretům, které můžete na našich pódiích potkat. Na třetím albu ale znovu dokazuje, že jeho písničky s propracovanou produkcí a studiovou mnohovrstevnatostí neztrácejí na energii a mohou dobře fungovat i studiově a bez vizuálního vjemu.

Už od prvních neklidných zvuků gradujícího intra za asistence zvukové brutality nenechává nahrávka nových Nine Inch Nails nikoho na pochybách: Trent Reznor vsadil na klub americko‑německého přátelství. Znovu se totiž spojil s producentem, který si říká Boys Noize, s nímž už na různých projektech spolupracuje zhruba dva roky. A díky němu je zpět v té nejlepší formě. Tohle je Noize s velkým „N“.

Termín ADHD je dnes doslova módní. Ale málokdo má takový nárok se k němu hlásit jako Mucha. A i jen málokteré album má na takovou nálepku nárok větší než právě tohle. Je roztěkané, trochu chaotické, působí divoce i asociálně. Ale pokud máte rádi veškeré stereotypy rocku, punku a destruktivního způsobu života, budete u poslechu ve svém živlu.

Koncertní alba jsou obvykle vnímána jen jako doplněk diskografie, tak trochu archiválie, anebo pouhé zpětné důkazy, že dotyční interpreti „to uměli“ nejen ve studiu. Aktuální živák Vladimíra Mišíka to vše splňuje na té nejvyšší myslitelné úrovni, ale zároveň má v sobě mezi dalšími podobnými nahrávkami i punc výjimečnosti.

Novým albem duo sotva překvapí kohokoli, kdo už ho někdy alespoň pár desítek vteřin slyšel – opět jde o eklektický, až podbízivě pojatý mix všech myslitelných populárních žánrů, bezskrupulózně útočící na první signální. A dá se předpokládat, že už i tak značná masa příznivců s ním opět o něco naroste.

V devadesátých letech byli Slut docela slavnou skupinou, pak se odmlčeli skoro na dvacet let, aby se před dvěma lety vrátili v plné síle s novým a skvělým albem. Jeho nástupce nyní vyšel už po pouhých dvou letech. A to i přesto, že mezitím vyměnili bubeníka a tragicky zemřel jejich baskytarista. Právě jemu je deska s výmluvným názvem Soul Booster věnována.

Historie meziříčsko‑valašské kapely se blíží čtyřiceti letům existence a možná od ní už nikdo nic nečeká. O to víc může být překvapený, jak příjemné (i když ne novátorské) písničky její novinka nabízí.