Jméno Willieho Nelsona je pojmem a jedním ze synonym slova country. Ovšem i bez ohledu na fakt, že jeho nové album vyšlo doslova pár hodin před jeho dvaadevadesátými (!) narozeninami, prostě nemůže zanechat nikoho v jiném stavu než v pocitu absolutního údivu. To, že jde o nahrávku více než povedenou, pak už můžeme vnímat jen jako bonus.

Asi nejen já jsem měl zaškatulkovanou Kláru Vytiskovou jako zpěvačku inteligentního popu (The Pop se ostatně jmenovala i její doprovodná kapela). Na novém albu nejenže poprvé zpívá česky, ale navíc se vrhá i do vod retro rocku. A zatímco hudebně to funguje obstojně, v textech to až příliš často zaskřípe.

Dunaj, před pár lety obnovená legenda české alternativy, se rozhodl nezůstávat na místě a po minulém úspěšném albu Za vodou oslovil písničkářku Janu Vébrovou, která se stala jeho novou zpěvačkou. Ačkoli je prý stejně stará jako skupina sama, spojení se ukázalo až překvapivě funkční, a jak dokazuje nová nahrávka, s občerstvenou sestavou přišla i nová síla a inspirace.

Nervní a temné. Dnešní svět na třetím albu brněnské čtveřice vyhlíží jako poměrně apokalyptické místo, kde to s nadějí a optimistickými vyhlídkami nevyhlíží vůbec valně. A vnímá-li někdo hudbu jako zábavu a zdroj relaxace, pak dopředu vězte, že se rozhodně nejedná o nahrávku pro něj.

Po více než pětatřiceti letech poprvé vycházejí objevené archivní nahrávky legendární podzemní formace Ženy. Album Smrtí vynechán obsahuje koncertní záznamy z let 1985 až 1989 a vydavatelství Polí5 na realizaci podle svých slov pracovalo několik let.

Američtí The National patří jednoznačně ke kapelám, jejichž ohromující síla a schopnost přenášet svou hudbu na posluchače se nejlépe projevuje na koncertech. Jistě i proto mají živáků ve své diskografii už několik. Ten letošní z Říma se mezi nimi určitě neztratí.

V první polovině roku se zdálo, že o alternativním albu roku je jasno díky někdejší baskytaristce Sonic Youth Kim Gordon. V jeho závěru se objevila nečekaná konkurence v její jmenovkyni, taktéž baskytaristce. Kim Deal byla léta spojena hlavně s Pixies a The Breeders. Její po dlouhých letech vydané sólové album je něžné, vzdušně odlehčené a krásné.

Brněnská kapela se rozhodla, že alternativa ji už nebaví a že prý bude dělat příjemné a poslechově vstřícné písně. Jenomže tu pořád je charakteristický zpěv i autorský rukopis Martina Kyšperského. A tak jako bychom na desátém albu Květů spíše než novinky poslouchali výběr hitů z uplynulých pětadvaceti let.

Pokud s kalkukačkou či bez vyřešíte početní příklad, který si album (pro) Michala Němce vetklo do názvu, máte interpretův věk. Právě k němu vznikla nahrávka, ke které si kapelník přizval muzikanty z obou svých souborů. Na nějaké přehnaně důstojné či příliš seriózní oslavy ovšem předem zapomeňte: tradičně propracovanou a nadžánrovou hudbu tu často doprovázejí i texty přinejmenším poťouchlé.

Tvorba Pixies byla vždy rozkročena mezi tklivými, surf rockem ovlivněnými náladovkami a punkovou energií. Na novince, která je prvním albem s baskytaristkou Emmou Richardson, však jako by na onu divočejší podobu téměř zapomněli. Výsledkem je poněkud uspávací kolekce; ty songy vůbec nejsou špatné, jen poněkud monotematické.