Jak se za poslední tři roky změnil život i vkus hudebníků? A kde se objevila vášeň pro elektrické kytary? Svou třetí desku, na níž obnažila svou rockovou duši, začala Lenny natáčet v Liverpoolu, ale nakonec na ní z velké části pracovala se skvadrou producentů a songwriterů z domova. Z Prahy sledovala i to, jak její skladbu Lithium online produkuje Mike Shinoda z Linkin Park.
Čekání na koncerty v zahraničí
Krom natáčení se zkomplikovaly i možnosti hraní ve světě, které měla Lenny rozjednané. „Z velké části se koncerty jenom přesunuly. Třeba maďarský festival Sziget držel slovo. Ti nás s kapelou chtěli a úplně bez problému to dva roky počkalo,“ vypráví Lenny. „Problém je třeba u showcasových festivalů jako Reeprebahn. Ti naplánovaný program přesunuli o rok, ale protože nemohlo vystupovat tolik interpretů, tak je sesekali a ty zbylé odložili o další rok. Reálně máte šanci až za rok, za dva, protože se to celé posunulo.“
Je po takové změně pravidel pro české hudebníky ještě těžší proniknout do zahraničí? „Já vidím cestu v tom pracovat na muzice, protože když se vám něco povede, tak už se dveře otevírají samy. Ale v cizině je samozřejmě ohromná konkurence a není to jednoduché. Musí se to zkrátka potkat,“ vypráví Lenny v rozhovoru s Honzou Vedralem v rámci podcastové série Pražská hudba II.
Managment nebo prachy
Co Lenny přineslo vystoupení na jednom z největších showcasových festivalů Eurosonic, kde hrála v roce 2019? "Řekla bych, že pár nových fanoušků. Ale kvůli tomu se tam samozřejmě nejezdí," odpovídá Lenny opatrně. "Když chcete zahraniční kariéru, je dobré být připravený. Žádný univerzální recept na to totiž není. Být v nejlepší formě, mít super věci je důležité a fajn. Ale stejně to je tam někde nahoře napsaný a buď to sklapne nebo ne."
S konverzací s lidmi, kteří showcasové festivaly pořádají nebo spolupořádají nebo na ně posílají české talenty, prý došla ke dvou závěrům. Ten první není zvlášť překvapivý. "Často je to narovinu otázka peněz. Když to řeknu blbě, někdo má štěstí na tatínka miliardáře, který mu zaplatí předskokanský set před velkou hvězdou nebo mu na showcasu předplatí nejlepší časy a zajistí, že tam bude konvoj fanoušků. Jestli si někdo myslím, že tohle už v dnešní době nefunguje, tak to furt funguje," říká ze svých zkušeností Lenny.
A ten druhý důvod? "Anebo je člověk ve správný čas na správném místě. Tohle se opravdu neříká nadarmo. Opravdu to funguje. Proto na showcase festivaly jezdím ráda. Nikdy nevíte, co se kde stane a kde vás kdo uvidí," pokračuje Lenny. "Když jsem hrála na Eurosonicu, ještě jsem neměla pořádný zahraniční managment, což byla škoda. Člověk se tam dostane do řeči s lidma, kteří pořádají koncerty v Americe, ale nemají s kým to turné naplánovat. A z toho vyplývá, že nebyla správná konstelace to v tu danou dobu rozvíjet."
Do háje, co ta muzika?
Po třech letech už je Lenny i v tomto ohledu dál a zahraniční angažmá řeší přes svůj berlínský managment. Jinak ale podle ní platí, že showbyznys je ještě pořád byznys. "Je to tak. A je smutný, že občas přestane jít o muziku úplně. Řešíte jenom smlouvy, kontakty. Kolikrát řeším tolik mailů a telefonatů, že se musím zastavit a říct si: Do háje, a co ta muzika? Pak si musím dát natvrdo několik dní v týdnu, kdy odložím mobil a řeknu: Pardon, nezlobte se, nejsem k dosažení a skládám."
O podcastové sérii Pražská hudba II
Naplnily se vize během krize? V druhé sérii podcastů Pražská hudba se hudební časopis Headliner vrací k reálným dopadům koronavirové krize na hudební branži a dění v Praze. Jak se pražská hudební scéna, její podoba i vnitřní chod proměnily? To se dozvídáme prostřednictvím konkrétních příběhů umělců, promotérů, provozovatelů klubů, zástupců technických profesí či producentů.
Projekt je realizován s finanční podporou hlavního města Prahy.