„Byli jsme unavení a rozhádaní. Nebyli jsme schopní se tomu věnovat naplno, ale zároveň jsme chtěli podávat stoprocentní výkon. A to už prostě nešlo,“ vzpomíná kytarista Martin Přikryl na období před rozpadem kolem roku 2017. Kapela tehdy cítila, že další krok by vedl jen k samovolnému dožívání. „Věděli jsme, že nás čekají už jenom dětský festivaly odpoledne. A do tohohle Spinal Tap módu se nám nechtělo.“
Celý rozhovor si poslechněte v podcastu Headliner CZ na Seznamu.
Zpětně si Přikryl uvědomuje ještě jednu věc: kapela zůstala na své cestě sama, protože se zásadně změnila česká hudební scéna. „Když jsme začínali, bylo kolem spousta kamarádů, kapel, se kterými jsme se potkávali. A na konci té cesty tam najednou nebyl nikdo.“ Scéna, která na začátku tisíciletí u nás vynesla do popředí anglicky zpívaný kytarový pop a post-punk, se postupně rozpadla.
Přesto se ukázalo, že síla hudba The Prostitutes se neztratila. Jen změnila adresáta. „Moje děti mi poslední roky posílaly videa, kde se naše písničky hrají ve dvě ráno na mejdanech. Ty věci si našla další generace,“ říká Přikryl. Na koncertech dnes stojí vedle vrstevníků i o dekádu mladší publikum.
Chemie se nedá přeložit
Po rozpadu se členové rozutekli k jiným projektům. Zpěvák Adrian T. Bell se vydal na sólovou dráhu, která mu, jak se později ukázalo, pomohla zásadně dozrát. Přesto se ukázalo, že některé věci se nedají nahradit.
„Myslel jsem si, že rychle budu mít jinou kapelu. Ale uvědomil jsem si, jak šílené štěstí jsme měli, že se v Prostitutes potkalo tolik správných dílků,“ říká Přikryl. Bell to vidí podobně: „Můžu dělat sólové věci, ale to není kapela. To vzrušení vzniká až ve zkušebně, když se hádáš, zkoušíš, hledáš.“
Impuls k návratu přišel nenápadně. Nejprve setkání bez nástrojů, skoro konspirační. „Nechtěli jsme se potkat v hospodě, aby nás někdo neviděl. Nakonec stejně kamrád posílal SMSky, že se u mě schází celá kapela,“ směje se Přikryl.
Rozhodující byl ale moment, kdy Bell poslal demo skladby Psychosis. „Dohrál jsem k tomu kytary, pustili jsme to klukům a oni řekli: tak to je hotový, jsme zpátky.“
Koncertní comeback ukázal zásadní posun. Méně chaosu, víc klidu. „Dřív jsem měl občas pocit, že vedle mě nestojí zpěvák, ale roadie. Dneska Adrian zpívá s hlubokým klidem v hlase,“ říká Přikryl. Bell otevřeně přiznává, že sólová dráha ho naučila větší disciplíně: „Nemůžeš mít šest piv, než vlezeš na pódium. Teď vím, že to není dobrý nápad.“
Změnila se i práce se setlistem. „Na začátku jsme to brutálně odpálili. Šest rychlých věcí za sebou. Pak jsme si řekli: tohle už nefunguje. Ani pro nás, ani pro lidi.“
Nové album Inevitably Delayed nevznikalo s ambicí velkého návratu. „My jsme původně ani nechtěli dělat desku. Chtěli jsme pár koncertů,“ přiznává Přikryl. Realita ale byla jiná. A album je na světě. Produkce se ujali Matěj Belko a Matěj Morávek. „Jsou dost rockeři i dost popeři na to, aby se to potkalo s naším zvukem,“ vysvětluje Přikryl. Výsledkem je album, které zní jako The Prostitutes – jen bez dřívější zatvrzelosti. „Není to tak na sílu,“ poznamená Bell.
Kapela už dnes nemluví namachrovaně o dobývání světa. „Nechci do Glastonbury,“ pochechtává se Adrian T. Bell. Důležitější je kvalita a aby to všechny bavilo. Nový management podle Přikryla výrazně pomohl atmosféře uvnitř kapely. „Najednou se neřeší věci, které jsou pro kapelu neřešitelné.“
A hlavní motivace? Je prostá. „Strašně mi chybělo stát na pódiu s dobrou kapelou,“ uzavírá Přikryl. „Pokud to půjde dělat v tomhle režimu – kluby, festivaly, dobrý výkon – tak je to splněnej sen.“ Ostatně přesně tak to zní.