Obrázek k článku Jana Heřmánková: Hudební branže je poslušná, možná musíme začít křičet
| Honza Vedral

Jana Heřmánková: Hudební branže je poslušná, možná musíme začít křičet

„V tabulce PES není ani stav, kdy můžeme začít cokoliv plánovat,“ varuje Jana Heřmánková ze společnosti T-Servis a Asociace producentů a promotérů pro oblast kultury v dalším pokračování podcastu Pražská Hudba.

Tentokrát jsem se v podcastové sérii vydali kousek za Prahu, kde v Dolních Jirčanech stojí hala společnosti T-Servis, která se už sedmadvacet let stará o technické zabezpečení velkých koncertů a festivalů. A za běžných okolností dává během roku práci kolem pěti stovkám lidí od osvětlovačů a zvukařů až po bedňáky.

V době, kdy obyčejně vrcholí předvánoční koncertní šílenství, nás před vjezdem vítají zaparkované prázdné návěsy, v nichž se běžně převáží konstrukce pódií, světla, zvuk, led obrazovky a další vybavení, které je pro velké akce potřeba.

Ani uvnitř to příliš nežije. Ve cvičné hale, kde si techniku na velká vystoupení zkoušejí kapely jako Lucie nebo Tata Bojs, stojí jen opuštěné obří pódium. Jednatelka T-Servisu Jana Heřmánková v roce 2020 místo produkce festivalů věnovala mnohem víc času vysvětlování vládě a jejím úředníkům, jak vlastně nezávislá hudební branže u nás funguje. A koho všeho živí.

V backstagích festivalů ji díky jejím růžovým vlasům nelze přehlédnout. Letos se ale Jana neplánovaně stala i osobností veřejnou. „Potřebujeme jasná pravidla,“ říká už od dubna, kdy stála u vzniku Asociace promotérů a producentů v oblasti kultury a později za demonstrací #zaživouhudbu na Staroměstském náměstí. Od té doby se toho přes dílčí úspěchy vlastně moc nezměnilo.

„Kultura je poklidná a vyčkává, mělo by nás být víc slyšet,“ povzdechne si během rozhovoru s Honzou Vedralem, během nějž není řeč zdaleka jen o tom, jak koronavirový rok zasáhnul technické profese…

„Museli jsme politikům vysvětlit, že je tu nějaká nezávislá kultura, která není dotovaná,“ popisuje svůj rok Jana Heřmánková. „Naráželi jsme na to, že slovo nezávislá nebo byznysová kultura bylo pro leckoho sprosté slovo.“ Krize podle ní pomohla tomu, aby se hudební, potažmo kulturní branže konečně „dala dohromady“.

Přes spoustu dílčích úspěchů, ale vyjednávání s oficiálními místy považuje za vyčerpávající a pomalé. „Není normální, aby nás stát posílal na pracovní úřad. Platit podporu v nezaměstnanosti přeci rozpočet zatěžuje víc,“ říká o leckdy nelogických přístupech. „Zákazy by měly doprovázet jasné kompenzace, jako v zahraničí,“ zdůrazňuje coby zástupkyně společnosti, která dodává techniku třeba i na rakouský festival Nova Rock. 

A jaké jsou její vize? „První kvartál roku 2021 bude vyčkávání. Uvidíme, co bude z květnových koncertů,“ říká o nadcházející sezóně, kterou je už třeba začít plánovat. „Potřebujeme, aby stát podpořil kulturu. Bez pomoci se bude hudební sektor rozjíždět těžce. To je teď náš úkol,“ říká o dalším vyjednávání s ministerstvem kultury a případném programu Covid Kultura 3. „I do budoucna to bude pro stát výhodné. Když se v létě rozjedeme a podzim se začne normálně plánovat, tak se začnou veřejné peníze rychle vracet,“ zdůrazňuje Jana Heřmánková.

V sérii podcastů Pražská hudba s podtitulem "vize hudební krize" vám hudební časopis Headliner přináší konkrétní příběhy umělců, promotérů, provozovatelů klubů, zástupců technických profesí či producentů, kteří v roce 2020 přišli kvůli koronaviru o práci a museli se přizpůsobit nové situaci. Nemluvíme s nimi jen o problémech, kterými pražská hudební kultura v těžké době prochází. Ale taky o řešeních, abychom zjistili, jaké změny hudební scénu v nadcházejících měsících možná ještě čekají.

Projekt je realizován s finanční podporou hlavního města Prahy.

Předchozí díly: