„Ze začátku jsem nemohl spát. Už od dvanácti let mám strach z toho, že umřu. Ta představa, že usneš a už se nevzbudíš, ve mně vyvolává vertigo,“ přiznává. A tak se rozhodl: zlou diagnózu bude léčit hudbou. Vyjel na poslední turné a začal pracovat na první sólové desce.
V téměř dvouhodinovém rozhovoru mluvíme o celé jeho kariéře od folkových začátků, prvních mejdanech s Liquidem A přes kočování a hraní se soundsystémy Gardenzitty a ProSound, vystupování s kapelami Nana Zorin či Fastfood Orchestra nebo nahrávání kultovních Bratrů v rýmu s Indy & Wich.
Celý rozhovor s Dr. Karym si poslechnětě v podcastu Headliner CZ na Seznam Podcastech.
A taky samozřejmě dojde na osudové setkání s Cocomanem, Boldrikem a dalšími důležitými postavami českého reggae, ska i klubové scény. Řeč je sice o smutných věcech, ale protože za mikrofonem je ten překvapivě citlivý, skromný a sečtělý hromotluk s nejhlubším hlasem v zemi, celý rozhovor je prodchnutý touhou žít. A kromě rekapitulování hudebních zážitků v něm nechybí mejdany, holky, panáky, ganja... a spousta reggae.
Cesta k hudbě
Ondřej Háša měl k muzice vždycky blízko. „S mámou jsem zpíval lidovky. Pak přišel folk z kazet a Beatles revival,“ vzpomíná. Jeho první kapely hrály bigbítové písničky „většinou o sebevraždách“. Smál se tomu, ale tehdy to byla vážná věc – hudba byla způsob, jak se vymezit a hledat vlastní hlas.
Opravdový zlom přišel, když narazil na známého pražského dýdžeje Liquida A. „Liquid je můj druhej táta. Vozil mě na hraní, platil mi lístky a naučil mě, že můžu bejt MC,“ vzpomíná Kary.
Byly to devadesátky. Kazety s Transglobal Underground, první český rap a k tomu bary v Karlíně, kde pouštěli Wu-Tang nebo Apache Indiana. „Snažil jsem se znít jako Apache. A začal jsem zpívat svojí karyjštinou – anglicky jsem moc neuměl, ale lidi to brali. Najednou jsem stál na pódiu.“
Stíhačka a Gardenzitty
Se soundsystémem Gardenzitty objevil svět, který ho napřed vyděsil. „Když jsem byl poprvé na freeparty, vůbec se mi to nelíbilo,“ vzpomíná pobaveně Kary. „Lidi špinavý, divně ostříhaný, děti běhající kolem a do toho z ruský stíhačky hraje muzika. Tři roky jsem měl z toho strach. Ale pak jsem se do toho díky klukům ponořil naplno a ten svět se mi zalíbil,“ směje se.
Gardenzitty se stali jeho druhým kmenem. „To byli nejlepší lidi na světě. Vozili mě na akce, kde jsem poznal, že muzika může být víc než koncert – že je to životní styl.“
Indy a Wich a ti další
A pak tu byly kapely. První regulérní tour Kary zažil s dubovou formací Nana Zorin, u níž byl speciálním hostem. „Najednou to byl jiný svět. Tourmanažer, světla, dodávka. Pravá kapela, žádná pakárna,“ popisuje, jak objevoval různé hudební světy. Ty kapelní asi nejvíce prozkoumal následně se skáčkovými Fastfood Orchestra. „Ze začátku jsem tam byl jen ten, co dělá zvuky. Ale postupně jsem začal psát texty a zpívat,“ shrnuje několik let a alb trvající epizodu, z níž ho dodnes pojí velké přátelství s frontmanem Fidem Vondráškem.
A samozřejmě přišla řeč i na zásadní hostovačku Karyho kariéry – song Bratři v rýmu s Indy & Wich. „To o mně najednou vědělo o hodně víc lidí. Bylo to úplně jinej level,“ říká o úspěchu alba My tři, jedné ze zásadních desek českého hip hopu.
Doktor od Ring Dinga
Ondřejova přezdívka má původ v hiphopových graffitových začátcích – původně psal „Kary“ podle své tehdejší přítelkyně. „Ale doktora ze mě udělal Dr. Ring Ding,“ vzpomíná. Když poprvé viděl naživo německého trombonistu a reggae showmana, který přijel do strahovského klubu 007, byl v šoku: „Čekal jsem černocha, a tam stál tlustej bílej chlap, který zpíval jako Jamajčan. Byl jsem z něj hotovej. A někdo z mýho kmene řekl, že by bylo vtipný, kdybych byl taky doktor. A už to zůstalo.“
Svůj umělecký život „on the road“ Ondřej neváhá shrnout jediným slovem: mejdan. „Alkohol je trip na úrovni heroinu,“ vysvětluje bez obalu. „Osm až deset panáků osmdesátiprocentního rumu a jedeš. Ale hlavně šlo o lidi. Potkáš hromady úžasných, zajímavých lidí, a to je to, co mě bavilo nejvíc,“ popisuje svůj kočovný život ze štace na štaci. Jedno, jestli hrál se soundsystémem, s kapelou nebo prostě čapnul mikrofon a přidal se v klubu k dýdžejovi.
Formovalo ho ale i čtení. „Hned po revoluci jsem narazil na A bude hůř a to byla pro mě Bible. Nebo taky Invalidní sourozenci – subkultura lidí, co se dobrovolně vyřadí z většinový společnosti, to mě hrozně ovlivnilo.“
A co dál
Na české reggae scéně je dnes spojený hlavně se jmény jako Cocoman a Boldrik. „Cocoman se o mě stará nejen hudebně, ale i lidsky. Díky němu teď točím svoje písničky a snad dokončím první sólovou desku,“ vrací se Kary k období alba Sklizeň, projektu Nevereš i aktuální tvorbě, ke které ho vybičovala špatná diagnóza.
Ačkoli je celý rozhovor vedený v jejím stínu, Dr. Kary se vidině smrti rozhodl čelit přesně tím, čemu se věnuje ve své tvorbě i na pódiu – pozitivní energií. „Jsem zvědavej, co se ještě krásnýho na světě stane,“ opakuje několikrát během povídání, které osciluje mezi strachem a humorem, reggae a freeparties i mezi panákem a filozofií.
Držíme palce ve všem, Kary!