Každý z nich přinesl jiný pohled na to, co funguje na internetu, co funguje v rádiu a proč se tradiční média stále míň protínají s tím, co objevují mladí posluchači online. Mluvili jsme o hitovosti, algoritmech, mezigeneračních bublinách, testování hudby v rádiích i o tom, proč je dnes víc muziky než kdy dřív, ale zároveň míň písní, které se dají v mainstreamu opravdu hrát.
Záznam z první části Headliner půdy si poslechněte v podcastu Headliner CZ na Seznamu.
Slavíček živě zahrál svůj singl Jestli existuje Bůh a ukázal, jak odlišně dnes vznikají kariéry, které přitom oslovují statisíce lidí. Sám při tom ale poznamenal: „Hvězda vzniká ve chvíli, kdy propíchne víc bublin.“ Takže média jsou pořád k něčemu.
Špulák bez okolků popsal, jak rychle se tradiční hudební publicistika ocitla na okraji.
Zatímco v devadesátkách novináři skutečně určovali, koho si lidé najdou, dnes je všechno přesně naopak: „My už většinou jdeme po stopách těch, které mají lidi rádi.“
S nástupem streamovacích služeb a sociálních sítí ztratila média náskok i výjimečnost. A situace, kdy publicista požádá o rozhovor a nedostane ani prostor v kalendáři – jako v jeho příkladu s Benem Cristovaem – není výjimka.
Přesto Špulák zdůraznil ještě jednu věc: že média stále mohou hrát roli mezigeneračního mostu. A že právě v tom je dnešní smysl psaní o hudbě. A i když často vítězí „čísla“, touha objevovat se u lidí v redakcích se nikam neztratila. Tak jako všichni hledají nové cesty.
Hanousek přiblížil realitu komerčních rádií: jsou to podniky závislé čistě na reklamě, ne instituce s kulturním posláním. A hlavní pravidlo je jednoduché: „Když se v rádiu něco nepodaří, posluchač přeladí.“ A právě proto jsou rádia opatrná. Hudba se testuje. Každý omyl může stát posluchače.
„Mladé publikum žije jinde. A pro většinu našich posluchačů je hip hop hudba, kterou nechtějí slyšet,“ přiznal otevřeně. Zároveň řekl věc, která zazněla večer několikrát:
„Rádia dnes trpí tím, že je víc muziky než kdy dřív, ale zároveň je míň hudby, kterou mohou skutečně hrát.“
Zní to jako paradox, ale vysvětlení je jednoduché: produkce je obrovská, ale charakter mainstreamového popu se drobí na tisíce stylů. To, co funguje na TikToku, nezačne automaticky fungovat ve vysílání.
Nejmladší z hostů byl zároveň jediný, kdo nikdy nepřišel do kontaktu s klasickými médii, než se stal úspěšným. Jeho cesta byla jednoduchá: mobil – TikTok – první ohlasy – disciplína – nárůst. „Já o hudbě věděl úplný kulový,“ zopakoval Slavíček o svých začátcích to, co už zaznělo v titulním rozhovoru srpnového Headlineru. Až postupně mu došlo, že sociální sítě mu dávají jen jeden kmen. A že chce-li se stát skutečným jménem napříč generacemi, bude potřebovat i rádio i noviny i rozhovory. Slavíček se v debatě ukázal jako autor, který chápe svou digitální generaci, ale zároveň vidí limity algoritmů. „Sítě vám doporučí to, co už je vidět. Ta malá jména se tam prostě neobjeví,“ upozornil na svoje zkušenosti.
Ke konci se debata stočila k zásadní otázce: Proč dnes nemáme tolik hitů jako dřív?
Hanousek byl v odpovědi přímý: Produkce je obrovská. Žánry se tříští. Nová hudba je méně melodická. A publikum se štěpí. Zatímco v devadesátkách česká scéna vyprodukovala dvacet silných singlů ročně, dnes jsou to dva nebo tři. A rádia se pak ocitají ve stejném problému jako publicisté: Není z čeho vybírat, a když už něco vznikne, míří to na úplně jiné publikum, než které je čte. Slavíček to shrnul možná nejpřesněji: „Hudba se zrychluje. Rukopis má každý svůj. A rádio tohle tempo prostě nemůže stíhat.“
Headliner Půda s pořadovým číslem 7 se konala 13. října v Malostranské besedě. Jde o setkání lidí od muziky s lidmi do muziky, tentokrát o tom, jak hudebníci hledají cestu mezi světy tradičních médií, streamovacích platforem a sociálních sítí. Z druhé části večera vám nabídneme záznam brzy.
Projekt Headliner půda podpořilo Ministerstvo kultury ČR, Ochranný svaz autorský a Městská část Praha 1. Poslední letošní setkání v Malostranské besedě se koná 8. prosince v režii podcastové revue Noty vole a zpěvačky Tali. Téma? Hudební rok 2025.
