Bozez s kapelou Dog Eat Dog coby saxofonista odjel několik turné po celém světě, a dokonce s nimi i natáčel. "Milujem tě, Bozezi, oslavujem tě. Jsme s tebou, bojujeme s tebou. A taky nám moc chybíš na turné,“ říkal v srpnu 2025 z pódia plnému sálu zpěvák John Connor. Zhoubná nemoc ale bohužel postupovala dál až ke smutnému konci.
Bozeze měli pro jeho hraní, ale i suchý a leckdy drsný humor v oblibě i další muzikanti z různých nezávislých subkultur, ve kterých se daří dechům. Jamajská legenda Roy Ellis aka Mr. Symarip mu po jednom koncertě ve Francii, kde Bozez odehrál jedno ze svých fantasticky členitých, ale přitom úsečných sól, a pak neodolatelně tančil s členkami publika přímo na pódiu, začal přezdívat „sálový tanečník“, tedy "ball room dancer". A ostatně i on mu do Besedy poslal zdravici.
Výčet českých žánrových kapel, se kterými si Bozez buď na altku, tenor či bariton saxofon, nebo alespoň na klarinet zahrál, by byl určitě delší, než ten, se kterými na pódiu nestál. Mezi kapely, se kterými hrával nejčastěji patřily formace Budulínek, Discoballs, Šumaři a v posledních letech nejvíce Queens of Everything. O tom, jakou roli hrála v jeho životě hudba, svědčí, že i o své diagnóze se poprvé dozvěděl takřka cestou na koncert. Bylo to 24.9. 2024, kdy měl i s autorem tohoto článku vystupoval v pražském klubu 007 v doprovodné kapele jamajského zpěváka Juniora Della. Z nemocnice, kam si Bozez zašel dopoledne před koncertem na kontrolu, už ho ale lékaři nepustili.
I když byl ve svízelné situaci, operativně se podělil o noty a veškeré podklady, aby se koncert přesto mohl odehrát. Je to možná nepodstatný detail. Ale právě Bozezova dobrosrdečnost, často skrývaná za image bručouna a neodolatelného brblala, byla jednou z vlastností, proč ho měli všichni nejen na nezávislé hudební scéně tak rádi.
Foto: Jan Hromádko
Pokud jste hráli na podobný nástroj jako on, Bozez vám vždy ochotně a účelně poradil, co zlepšit, jaký mikrofon si vyžádat od zvukaře, abyste se na pódiu nepředřeli, jak si napsat noty, kterou vybrat hubičku, obal, efekt… nebo vám rovnou nezištně půjčil něco ze své nekonečné sbírky – protože „saxofonů není nikdy dost“. Když si zapisoval přípravu do not a došlo na skladbu, kde žádné dechy nebyly, vždy si neopomněl připsat svoji zřejmě nejoblíbenější poznámku. "No horns - beer time!" Tedy "žádné dechy – čas na pivo". Nejen o pivu a saxofonech se s ním dalo mluvit hodiny.
Mementem toho, kolik lidí mělo Bozeze nezištně rádo, zůstane srpnový koncert v Malostranské besedě, na kterém se rozhodl se svými kamarády i kolegy rozloučit. Opět s pro něj až mrazivě racionálním vědomím neodvratného konce. Téměř celý klub byl thedy oděn do speciální edice triček a mikin "Bozez Ultras" s motivem, který pro něj nakreslil Vojtěch Woody Troják. A písničku Who's the King od Dog Eat Dog budu mít už navždy spojenou s pohledem na Bozeze, který stál nenápadně v rohu pódia a usmíval se.
Pavle, díky moc za všechno. Měl jsem tě moc rád.
Bozez s úsměvem přihlíží dění v sále na Bozez Ultras Festu. Foto: Vojta Florian