Povídali jsme si v zákulisí Rock for People, na rozhovor přišla celá kapela, a i když nejvíc mluvil frontman Jamie Boyle, skákali si s kolegy do řeči a vzájemně se doplňovali. Do vydání druhého alba skupiny zbývaly necelé dva týdny a z čtveřice vyzařovala energie a nadšení. Radost z toho, že se jim daří. Na podzim je čekají větší i menší kluby, ale také třeba arény, kde vystoupí společně s The Kooks. V Praze zahrají 20. října v Café V lese.
Jak se vám nahrávala druhá deska po dost úspěšném debutu I Wonder if the World Knows?
Byl velmi úspěšný! S naším prvním albem jsme se dostali až na třetí místo v britském albovém žebříčku. Nevěděli jsme, co čekat, ale všichni si nás koupili, takže jsme se dostali na třetí příčku. Chtěli jsme na ten úspěch rychle navázat, takže prakticky hned, jak jsme dokončili turné, jsme se koncem roku 2024 vrátili do studia a pustili se do práce.
Měli jste vůbec čas a sílu se na tvorbu v kolotoči po vydání první desky soustředit?
Hodně jsme nahrávali mezi koncerty, protože turné skončilo až docela pozdě. Snažili jsme se vždycky najít chvíli a udělat aspoň něco. Začátkem roku, v lednu a únoru, jsme už byli stabilně ve studiu, abychom to zvládli dokončit. Chtěli jsme tentokrát víc experimentovat s různými zvuky a podobně. Párkrát jsme například použili vokály jako nástroje – třeba jako výplň nebo vrstvené doprovodné vokály, takový „Beach Boys“ efekt. Odpočívej v pokoji, Briane Wilsone. Třeba v písni 33 Heads hlavní akordy písně tvoří vokály, to samé prostřední část v Gravestone. Takže to je něco, co jsme zkusili na druhé desce, a myslím, že to fungovalo docela dobře.
Když jste vydali první album, hráli jste na Glastonbury, na festivalech Reading a Leeds. Už jste zmínil třetí místo v britské hitparádě. Měli jste nějaký sen, který se nenaplnil?
Spíš to všechno naše očekávání úplně předčilo. Věděli jsme sice, že na album naši fanoušci dlouho čekali... Prostě jsme to vydali a pak jen seděli a sledovali, co se děje – a to nás úplně dostalo. Jediné, co zbývá, je album na prvním místě hitparády! A doufáme, že toho tentokrát dosáhneme. (Album Pretty on the Internet se opravdu hned po vydání ocitlo na vrcholu žebříčku. Pozn. red.)
A co bylo zatím ze všeho nejlepší?
Glastonbury je jasná odpověď. Myslím, že pro každého hudebníka je to velká položka na bucket listu. Hráli jsme na Woodsies a bylo to úplně narvané. V tom stanu bylo asi dvanáct nebo třináct tisíc lidí. I Reading a Leeds, kde jsme hráli na hlavním pódiu, a pak se to přenášelo na BBC, byl neuvěřitelný zážitek. Naše rodiny nás sledovaly doma v televizi a podobně. To byl pro nás velký okamžik.
Znáte se spolu už od dětství. Co to dělá s vaším přátelstvím, když spolu cestujete po světě?
Díky tomu, jak se známe dlouho, je to jednodušší. Jsme, jak jste právě zmínila, prostě nejlepší kamarádi na turné. Trávíme spolu spoustu času a nedovedeme si představit, že by se to dělo s lidmi, které neznáme tak dobře. Díky bohu za to, že se spolu umíme smát. Zatím se máme opravdu rádi.
Jaké silné vzpomínky na nahrávání alba Pretty on the Internet máte?
Asi jak se strašně pohádali producent a zvukař! Ne, děláme si legraci. Úžasné bylo nahrávání smyčců. Den se smyčci je vždycky dobrý. U první desky už větší část alba vyšla předem jako singly, některé písně byly venku už roky. Tentokrát je vydání jiné. Čerstvý projekt od začátku do konce. Víc než u debutu jsme vnímali, jak se to celé skládá dohromady, a bylo úžasné to prožívat.
Zmínil jste producenta…
Ano, producent je skvělý. Jmenuje se Jim Lowe. Dělá Stereophonics, pracoval s Taylor Swift či Beyoncé. Je skvělý. Doporučil nám ho management. Prověřili jsme si ho, Jamie za ním jel a měl z něj dobrý pocit. Pak jsme se s ním setkali všichni a opravdu se nám líbil. Tak jsme do toho šli.
A jak ovlivnil desku?
Má vlastní styl produkce. Spoustu jeho nápadů a návrhů jsme přijali. Je dost kytarový. A to bylo dobré, protože my jsme chtěli přidat i jiné nástroje – jak říkal Jamie, vokály a tak. To propojení mezi tím, co jsme chtěli my, a Jimovým stylem, vytvořilo podle nás absolutně skvělou desku.
Na co se letos nejvíc těšíte?
V říjnu nás čeká arénové turné s The Kooks ve Velké Británii. A pak v listopadu zpátky do Ameriky. Takže konec roku bude skvělý.
Pocházíte z městečka Earlestown. Bylo tam hodně příležitostí chodit na koncerty?
Ano, bydlíme přímo mezi Manchesterem a Liverpoolem. Takže to je jen tak 20 minut, půl hodiny oběma směry. Pro nás bylo skvělé vyrůstat s tak snadným přístupem k živým koncertům. Protože všechny největší kapely světa jezdí do těchto měst. Každý týden jsme mohli jít na nějakou skvělou kapelu. To nás určitě formovalo. Odtud pramení naše láska k hudbě. Sledovali jsme ostatní a chtěli to dělat taky. Bylo kolem nás i mnoho malých kapel. Jen na škole byly tak tři nebo čtyři další. Hráli jsme společné koncerty, spojili jsme se, a to nám pomohlo dostat se na scénu.
Jsou nějaké nové kapely, které byste chtěl doporučit? Třeba kamarádi nebo někdo, s kým jezdíte turné?
The Royston Club jsou dobří, taky Eighty Eight Miles. A kdybychom byli v České republice a chtěli poslouchat nejlepší mladou britskou kapelu, pustíme si The K’s!
Myslíte si na nějaké hudební ceny? Za debut jste získali titul Breakthrough act of the year na Northern Music Awards. Tak teď snad Brit Awards?
Jo, doufejme! A navíc se teď konají v Manchesteru. Měli bychom to blízko, tak snad…
Seznamte se
Zpěvák a kytarista Jamie Boyle, kytarista Ryan Breslin a baskytarista Dexter založili The K’s v roce 2016. Bubeník Nathan Peers, třetí v pořadí, s kapelou hraje od roku 2023. V roce 2024 se The K’s s debutem I Wonder if the World Knows? dostali hned na třetí místo britské albové hitparády a objeli největší britské festivaly. S letošní deskou Pretty on the Internet se jim podařilo svůj start překonat a hned po vydání se ocitli na prvním místě žebříčku.